Open Source Content Management 
V posledních letech Čína neustále zdokonalovala svou dopravní infrastrukturu, optimalizovala svou dopravní síť a spojovala města s chudými oblastmi a odlehlými horskými oblastmi prostřednictvím moderní komplexní dopravy, čímž výrazně podporuje hospodářskou a kulturní výměnu mezi městy a vesnicemi.
V nemocnici ve městě Bishan byl 8. dubna oficiálně uveden do provozu první mobilní očkovací autobus pro prevenci a kontrolu COVID-19. Jeho první zastávka byla u společnosti Hongyu Precision Industry Co., Ltd., kde bylo naočkováno téměř 300 zaměstnanců.
Kniha Zmírnění chudoby: Zkušenosti a přínos Číny komplexně zhodnotila výsledky Číny v boji proti chudobě a popsala její zkušenosti a postupy. V knize se uvádí, že úplná eradikace extrémní chudoby, první cíl „Agendy pro udržitelný rozvoj 2030“ stanovené OSN, se v Číně podařilo dosáhnout 10 let před plánem. Čína, která představuje téměř jednu pětinu světové populace, zcela odstranila absolutní chudobu.
Chudoba byla zlikvidována ve 832 krajích a 128 tisících vesnic. Životní úroveň lidí, kteří byli vyvedeni z chudoby, se výrazně zlepšila. Disponibilní příjem na obyvatele venkova v oblastech postižených chudobou se zvýšil z 6079 yuanů v roce 2013 na 12 588 yuanů v roce 2020, což je více než dvojnásobek, při průměrném ročním růstu 11,6 procenta.
Velkých výsledků bylo dosaženo při zmírňování chudoby v oblastech národnostních menšin. Od roku 2016 do roku 2020 v autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko, v Čuangské autonomní oblasti Guangxi, v Tibetské autonomní oblasti, v Chuejské autonomní oblasti Ningxia, v Ujgruské autonomní oblasti Xinjiang a v provinciích Guizhou, Yunnan a Qinghai klesl počet chudých lidí o 15,6 milionu. Chudoba byla vymýcena u všech 28 malých etnických skupin.
Výrazně se zlepšily životní podmínky žen, které tvořily přibližně polovinu z téměř 100 milionů lidí, kteří byli vytaženi z chudoby. Celkem 10,21 milionu chudých žen bylo proškoleno v různých dovednostech a více než pět milionů si zvýšilo příjem prostřednictvím ručních prací. Více než 450 miliard juanů putovalo na mikropůjčky a mikroúvěry, které pomohly 8,7 milionu žen zvýšit jejich příjem z podnikání.
Vzdělávací příležitosti chudých lidí se významně zvýšily a jejich úroveň vzdělání se i nadále zlepšuje. Problém předčasného ukončování povinné školní docházky u dětí z chudých venkovských rodin byl v podstatě vyřešen. V roce 2020 míra dokončení devítiletého povinného vzdělávání v chudých krajích dosáhla 94,8 procenta. A více než 99,9 procenta chudých lidí nyní má základní zdravotní pojištění.
Od roku 2013 se celkem 7,9 milionu domácností s 25,68 miliony chudých lidí rozloučilo se zchátralými staveními a žije v nových bezpečných domech. V zásadě bylo dosaženo plného pokrytí venkovských oblastí stabilními a spolehlivými dodávkami energie díky výstavbě elektrické sítě v oblastech bez elektřiny a modernizaci venkovských energetických sítí. Celkem 28,89 milionům chudých lidí byly zajištěny dodávky pitné vody. Míra pokrytí chudých oblastí pitnou vodou se zvýšila ze 70 procent v roce 2015 na 83 procent v roce 2020.
Do konce roku 2020 bylo přestavěno 1,1 milionu kilometrů silnic a nově bylo postaveno 35 tisíc kilometrů železnic po celé zemi. Všechna města a vesnice v oblastech postižených chudobou jsou napojena na zpevněné silnice.
Pokrytí optickými vlákny a sítěmi 4G v chudých vesnicích přesahuje 98 procent. Do konce roku 2020 bylo v této oblasti investováno celkem 24 917 miliard juanů. V chudých okresech bylo zrychleno distanční vzdělávání, všechny nyní mohou využívat výhod telemedicíny a elektronického obchodu. Počet on-line obchodníků v krajích postižených chudobou se zvýšil z 1,3 milionů v roce 2016 na tři miliony v roce 2020.
Rozkvetlá pole a květiny na čínském venkově vytvářejí idylické jarní scény. Některé z nich přinášíme na fotografiích.
V říjnu roku 2020 bylo v šesti nově objevených pohřebních jámách v Sanxingdui objeveno více než 500 artefaktů, včetně velké zlaté masky, zlatých ozdob ve tvaru ptáků, předmětů ze slonoviny, bronzu a nefritu.
Nálezy v Sanxingdui (San-sing-tuej) v Guanghanu (Kuang-chan) v provincii Sichuan (S'-čchuan) jsou pozůstatky záhadné civilizace Shu z doby před asi 3200 až 5000 lety. První nálezy se datují rokem 1986, kdy byly objeveny dvě pohřební jámy. Představují jeden z největších archeologických objevů lidstva 20. století.
Obsah dalších šesti jam odpovídá tomu, co bylo nalezeno v těch předešlých. Na dně jedné z nich bylo rozptýleno mnoho malých a tenkých zlatých listů pocházejících zřejmě z textílií. Podle všeho začali začali dávní obyvatelé před více 3000 lety používat hedvábné tkaniny, což je jejich první doklad v oblasti Sichuan.
Bohatství artefaktů tentokrát není o nic menší než před 35 lety, ale jsou jedinečné svým typem, tvarem a kombinací. To ukazuje, že rituální aktivity v Sanxingdui byly dlouhodobé a různorodé.
Při nových vykopávkách se využívá nejmodernější technika, například místnost pro organické kulturní památky vybavená nízkoteplotními zvlhčovacími skříněmi, které umožňují nouzovou ochranu nálezů z rohoviny, textilií a dřeva.
Od 80. let minulého století do současnosti archeologové v oblasti postupně objevovali důležité památky, jako je starobylé město Sanxingdui, městečko zálivu Měsíce, městečko Cangbaobao, základy velkých budov na hoře Qingguan a hřbitov vesnice Rensheng. Nový archeologický objev pomáhá lépe porozumět úplnému obrazu o civilizaci Shu a jejímu vztahu s okolními oblastmi.
Svátky jara slavily přímo v Číně, ale i ve svých domovech po celém světě spousty cizinců. Ptali jsme se jich, jak se jim líbili.
Terry Crossman, komunitní dobrovolník v obvodu Xicheng v Pekingu: Každý čínský Nový rok slavím narozeniny, nyní už 47. Opravdu mi chybí staré časy, kdy jsme každý rok měli ohňostroj. A chodili jsme na chrámové veletrhy, které jsou velmi zábavné. Dal jsem si doma před dveře jarní dvojverší pro štěstí. Každý rok je měním. Letos se vztahovalo se k roku buvola. I sousedé si vyvěsili transparenty kolem dveří, aby svůj dům chránili před zlými skřítky.
Nicolai Lundsbjerg, generální ředitel Dánské obchodní komory v Číně: Letošní Svátky jara byly moje druhé v Číně. Kromě toho jsem také slavil čínský lunární nový rok v Malajsii. Šel jsem do chrámu, kde se scházejí Číňané a společně jsme slavili a zpívali.
Adam Davis, anglický hudebník: Měl jsem to štěstí, že jsem za poslední tři roky oslavil jarní festival šestkrát. Byl jsem pozván čínským velvyslanectvím na jejich loňský galavečer ve Westminsteru. Letos jsme uspořádali živé vystoupení pro on-line show. Konečný výsledek byl nejen velmi zábavný, ale opravdu docela dojemný, už kvůli té energii, co do toho lidi vložili.
Claudia Masueger, generální ředitelka a zakladatelka společnosti CHEERS Wines: Žiji v Číně 11 let a každý rok jsme slavili trochu jinak. Letos to bylo společně se zaměstnanci, kteří nemohli odjet domů, protože museli pracovat v obchodech a obsluhovat zákazníky.
Connor Moylett, student Univerzity v Sussexu: Bylo to vůbec poprvé, kdy jsem absolvoval jarní slavnosti. Byly velmi tiché, je zvláštní doba. Byl jsem pozván se svými kolegy ze Studentské unie. A zúčastnil jsem se knedlíkové soutěže. Moje knedlíky vypadaly velmi špatně, ale chutnaly velmi dobře. Je opravdu hezké spojit se s ostatními lidmi, dokonce i během této pandemie.
Anya Knudsen, studentka v Německu: Jarní slavnosti jsme trávili s několika rodinami. Kvůli pandemii jsme ho letos nemohli oslavit společně s dalšími lidmi. Setkali jsme se tedy on-line. Hráli jsme hry a skvěle se bavili. Viděla jsme galavečer, který představila televize CCTV během Svátků jara. Show a výkony byly celkem dobré, také se mi líbila scénografie. Mým nejsilnějším zážitkem byla píseň s názvem „Niuqilai“.
Marcus Cartwright, student Univerzity v Sussexu: Mojí oblíbenou aktivitou na oslavách jsou červené balíčky, které obsahují peníze.
Peter Field, poručík jejího Veličenstva: Doufám, že letošní rok rychle skončí pandemické problémy. A doufám, že přijde rychlý návrat k prosperitě a úspěchu.
Porcelán, tuto ušlechtilou keramickou hmotu, a jeho pálení vynalezli Číňané. Měli ke keramice výjimečný vztah. Věnovali jí tolik pozornosti, úvah a zaujetí jako Evropané malířství nebo sochařství. Objev porcelánu a následný vývoj jeho výroby změnily povahu umění po celém světě. Trvalo roky, než byl tento proces napodoben. Podívejme se stručně na keramickou tvorbu v Číně a na cestu, kterou prošla, než převážila výroba porcelánu.
Zboží vytvořené z pálené hlíny se u nás běžně nazývá keramika a porcelán. Kromě mnoha dalších termínů, odrážejících různé stupně pálení a různost použitých hlín. V lidové mluvě se pojem keramika používá pro zboží pálené v nižších teplotách s měkkým střepem propouštějícím vodu, není-li opatřeno glazurou. Avšak pojem keramika v odborné řeči zahrnuje veškeré zboží vyrobené z hlíny a pálené při různých teplotách. Takže i porcelán patří mezi keramiku. Podle stupně pálení rozlišujeme hrnčinu (někdy též nazývanou pórovina), kameninu a porcelán. Hrnčířské zboží se pálí kolem 700 stupňů, kamenina nad 1000 stupňů a porcelán nad 1200 stupňů. Mezi hrnčinou a kameninou existuje řada mezistupňů, pro které v Evropě používáme názvy jako polokamenina, fajáns apod.
Vraťme se však do rodné země porcelánu, do Číny. Číňané používají pouze dva pojmy: hrnčířské zboží – tchao (mezinárodním přepisem tao) a kamenina -cch’ (ci). Porcelán je chápán jako druh kameniny, keramické zboží se pak nazývá tchao-cch’ (taoci). Čím se porcelán liší od kameniny? Jednak použitou hlínou kaolinem (podle naleziště Kao-ling, Gaoling), vysokým stupněm pálení, bílým střepem, zvonivostí a v tenčích vrstvách průsvitností. Nejstarší výskyt kaolinu byl znám v jižní Číně v okolí města Ťing-te-čen (Jingdezhen) v provincii Ťiang-si (Jiangxi). Zprvu se kaolinu používalo k výrobě průsvitné, popřípadě nazelenalé glazury, poté se z něj v Ťing-te-čenu začaly vyrábět celé předměty. Doposud nejstarší porcelánové zboží, i když jen ojedinělé kusy, je ze 6. století n. l.
Neolitické období bylo v dějinách lidstva revoluční astronomickými objevy, zemědělstvím a prvním přetvářením kvality přírodního materiálu zásahem člověka. A je to právě objev pálení hlíny, při němž vzniká materie zcela nových kvalit, než byla sebelépe zpracovaná původní hlína. V neolitu se pálilo v nízkých teplotách (600–700 stupňů). V Číně se však ve 2. tisíciletí př. n. l. výjimečně objevuje i tzv. protokamenina, což jsou nádoby vypálené ve vysokých teplotách, často s náznakem zřejmě náhodně vzniklé polevy. Tyto předměty bývají někdy chybně nazývány protoporcelán. Znalost pálení protokameniny však na mnoho staletí zanikla nebo zcela ustoupila do pozadí. Neolitické nádoby plnily funkce užitkové i rituální. Když nastala doba bronzová (od 2. tisíciletí př. n. l.), ustoupila keramika v rituálních potřebách do pozadí.
Vzhledem k historickým a sociálním proměnám, k nimž dochází v Číně během 4. až 3. století př. n. l., se radikálně proměňuje pohřební rituál vyšších společenských vrstev. Tuto proměnu doprovází nový, speciální druh keramiky, tzv. hrobová keramika, rozšířená zejména během dynastie Chan (Han, 206 př. n. l. – 220 n. l.) Vznikají rozmanité nádoby, modely lidí různého společenského postavení a zaměstnání, modely domů, prasečích chlévů, zvířat, různé figurální scény. Dosahují velikosti od několika centimetrů až po více než metr. Kladly se do hrobů, když předtím byly součást pohřebních průvodů. Jedná se o nízko pálenou hrnčinu, zdobenou buď malbou zastudena (po vypálení), nebo barevnými olovnatými glazurami. Hrobová keramika s neobyčejně bohatým rejstříkem motivů dosáhla dalšího rozvoje zejména za dynastie Tchang (Tang, 618–907). Tehdy vzniká proslulá tříbarevná poleva (san-cchaj, sancai) na jednom předmětu – béžová, hnědá a zelená.
Funkce hrobové keramiky jakožto součásti pohřebního rituálu pomalu ustupovala. Ve 13. století byla nahrazena jinou materií: papírem a bambusovými štěpinami, které se při pohřebním obřadu spalovaly. Tříbarevná glazura prošla barevnou proměnou – objevují se tyrkysová a fialová barva. A glazura se uplatňuje na kamenině – především při výzdobě chrámů.
Zhruba ve 3. století n. l. na scénu keramické tvorby nastupuje kamenina zdobená různými jednobarevnými glazurami. Téměř po dobu tisíce let (do 13. století) se stává i ve světovém měřítku jedinečným estetickým fenoménem, obdivovaným císařským dvorem a vzdělanci, a předmětem sběratelství. Jednobarevné, tentokráte živcové glazury pálené ve vysokých teplotách se barevností lišily podle jednotlivých pecí. Proslulosti dosáhla zelenavá glazura v různé intenzitě odstínů – od nazelenalé až po hnědozelenou, která byla na západě nazývána seladon (podle postavy z italské komedie). Dále smetanově bílá poleva, modrošedá s náhodnými purpurovými skvrnami, hnědá, až černá a další. Seladonové zboží se i hojně vyváželo. Kromě glazur byly předměty zdobeny i dekorativními motivy s převažujícím florálním motivem, výzdoba byla řezána do střepu nebo tlačena do formy.
Po 11. století se objevuje i nová dekorační technika – krakelování. Jsou to záměrné praskliny v nástřepí nebo v polevě, často zatírané tuší, mají různou velikost i hustotu, někdy se kombinují dva typy – černé, zatírané tuší, a světle hnědé v nástřepí. Drobné krakely vznikaly obvykle při vypalování v glazuře, velké, nepravidelné pak roztažením střepu rovněž při pálení. Na těchto jednobarevných glazurách byl obdivován „přírodní“ charakter barevnosti, značnou roli hrála náhoda, skvrnitost vzniklá stékáním polevy a mnoho dalších hledisek. Zajímavostí je, že malba na kamenině patřila spíše lidovým pecím typu Cch’-čou jao (Cizhouyao).
K další proměně ve vývoji čínské keramiky dochází ve 13. století, v době vlády dynastie Jüan (Yuan, 1271–1368), kdy se v Ťing-te-čenu začalo hromadně pálit porcelánové zboží s malovaným dekorem. Ve městě se brzy nacházelo velké množství pecí, z nichž některé pracovaly pod státním dohledem nad kvalitou přímo pro císařský dvůr. Ostatní byly soukromé a produkci státních dílen napodobovaly. Výroba porcelánového zboží se velmi rychle rozšířila, odsunula kameninovou výrobu a stala se nositelem dalších technických vymožeností zejména v oblasti výzdoby.
Bílá plocha porcelánových předmětů poskytla umělcům prostor. Malovaný dekor zcela opustil sféru dílen typu Cch’-čou jao a přiblížil se vysoce ceněnému tušovému malířství. Právě jeho vliv způsobil, že záhy ustupuje ornamentální dekor ve prospěch žánrů, jako je krajinářství, květiny a ptáci, figurální scény. Ačkoliv se malba na porcelánu přibližuje estetickému cítění vzdělanců, již během dynastie Jüan se mezi motivy objevují scény z oblíbených lidových vyprávění, zejména z příběhů Tří říší (3. stol. n. l.). Roli zřejmě hrála společenská situace za nadvlády Mongolů a stažení se mnohých vzdělanců do oblíbených zábavních žánrů, divadla a do rolí vypravěčů. Velice oblíbenou výzdobnou technikou v jüanském období byla malba kobaltem pod polevou, k níž záhy přistoupila i malba červenou v polevě a kombinace obou barev.
Od 15. století, za dynastie Ming (1368–1644), se rejstřík výzdobných technik obohacuje o další postupy. Ke kobaltu, popřípadě červené, přistupuje kombinace s barevnými emaily, která se rozvíjí zejména od období Čcheng-chua (Chenghua, 1465–1488). Nazývá se tou-cchaj (doucai), protikladné barvy. Postup spočívá v tom, že se kobaltem na nástřepí nanesou obrysové linie budoucího dekoru, pokryjí se průsvitnou glazurou a vypálí se. Poté se na plošky mezi konturami nanesou barevné emaily v tenké vrstvě a předmět se znovu vypálí při nižší teplotě.
O několik desítek let později, v období Ťia-ťing (Jia-jing, 1522–1567), se objevuje další velice oblíbený způsob, a to pětibarevný porcelán – wu-cchaj (wucai). Opět se jedná o kombinaci kobaltu pod glazurou a emaily na glazuře. Kobaltová modř je v tomto případě chápána jako jedna z použitých barev, které vytvářejí zobrazovaný motiv. Barev nemusí být přesně pět, obvykle je to modrá, lilkově fialová, zelená, žlutá a červená. Nikdy neobsahuje růžovou.
V polovině 17. století v Číně nastupuje nová, mandžuská dynastie Čching (Qing, 1644–1911). V období Kchang-si (Kangxi, 1662–1723), zejména od počátku 18. století, se kobalt pod polevou nahradil modrým emailem na glazuře. V Číně se nadále i tento druh nazývá pětibarevným porcelánem – wu-cchaj, kdežto na západě se používá termín famille verte – zelená skupina. Ještě na počátku 18. století, především v období Jung-čeng (Yongzheng, 1723–1736), se k malbě zelené skupiny připojuje růžová (evropský vynález) a vzniká famille rose – růžová skupina. V Číně se tento termín nepoužívá, běžný je název fen-cchaj (fencai) – práškové barvy –, protože se ke zjemnění barevnosti přidával prášek z olova. Fen-cchaj nejvíce přibližuje malbu na porcelánu malířským výtvorům na papíru. Nejen tematicky – všechny malířské žánry se používaly již od 14. století, přitom nezmizela ani ornamentální výzdoba. Avšak tušové malbě se fen-cchaj přiblížila i technicky, často pracuje s metodou sie-i (xie yi) – vystižení duchovní podstaty. Při ní se nekolorují plochy mezi obrysovými liniemi, ale tahy štětcem se přímo formuje daný motiv. Umělec využívá hru světla a stínu, hustotu či řídkost barvy, její hloubku i opak. Růžová skupina se hojně uplatňovala v exportním porcelánu a téměř potlačila skupinu zelenou. Ukázkami předmětů famille verte z konce 17. století se v Česku můžeme setkat na mnoha zámcích, růžová skupina převažuje zejména u exponátů z 19. století. V Číně se během 18. a 19. století neustále experimentovalo s technickými možnostmi výzdoby porcelánového zboží. Rostlo množství použitých barev až na několik desítek, předměty se mnohokrát vypalovaly, protože jednotlivé barvy vyžadovaly různě vysoké teploty.
Žádná z popsaných metod (a existuje mnoho dalších) nezmizela ze scény. Existovaly vedle sebe nebo se mistři vraceli ke starším postupům a uplatňovali je na novém materiálu. Tak například v období Kchang-si se znovu objevuje zájem o tchangskou tříbarevnou polevu, uplatňuje se však na porcelánu, popřípadě i na kamenině a na předmětech, které již s pohřebním kultem nesouvisejí. Znovu nastává udivující rozkvět jednobarevných glazur, tentokráte především na porcelánu. Barevný rejstřík s rozrostl do nebývalého množství barev. Velkou skupinu tvoří náročné červené polevy. Objevují se již za Mingů, avšak jejich hlavní rozvoj nastává během 18. a 19. století. Proslulá je Langova červeň (v Evropě nazývaná býčí krev), dále fazolová červeň, tvář opilé krásky (narůžovělá), broskvová (nazelenalá), glazura imitující dřevo, nejrůznější zeleně, jako například jablková, čajová a další. Zvláštní postavení mají starobylé pece v Te-chua (Dehua) v provincii Fu-ťien (Fújiàn). Za Mingů se soustřeďovaly především na figurální produkci. Postavy taoistického či buddhistického panteonu v rozličných velikostech byly zhotoveny z porcelánu a pokryty polevou – za Mingů smetanově bílou, za Čchingů chladně bílou.
Autorka je sinoložka.
Tržby čínského filmového průmyslu během Svátků jara dosáhly 7,822 miliard juanů. Po 5,905 miliardách juanů v roce 2019 nastavila Čína nový rekord (nárůst o 32,47 procenta) a vytvořila více světových rekordů, včetně tržby za jeden den a také za jeden víkend.
V roce 2020 utrpěl čínský filmový průmysl kvůli vypuknutí epidemie nového koronaviru obrovský propad zejména kvůli zavření kin během Svátků jara. To je obrovský rozdíl oproti letošnímu roku.
Během Svátků jara bylo uvedeno celkem sedm filmů včetně Detektiva pro čínské čtvrti 3 (Detective Chinatown 3), Ahoj, mami (Hi, Mom), Spisovatelovy odyssey (Writer's Odyssey), animovaného celovečerního snímku Medvědi Boonie: Život v divočině (Boonie Bears: The Wild Life) a fantasy filmu Mistr Yinyang (The Yinyang Master).
Film Ahoj, mami o vztahu matky a dcery vydělal 2,722 miliardy yuanů a umístil se na prvním místě. Film Detektiv pro čínské čtvrti 3 o dobrodružstvích několika amatérských detektivů při řešení záhad navzdory smíšeným recenzím utržil kolem 3,562 miliardy čínských yuanů. Spisovatelova odysea vydělala 539 milionů yuanů a Medvědi Boonie: Život v divočině 405 milionů yuanů
Jako protiepidemické opatření úřady požadují, aby kina omezila počet míst k sezení na 75 procent kapacity. Většina kin ve velkých městech proto zvýšila ceny vstupenek, protože je zde více diváků, ale méně míst. Kromě toho mají kina další náklady na potřeby na prevenci pandemie.
Ačkoli se populární filmy jako Detektiv pro čínské čtvrti 3 a Ahoj, mami promítají v některých regionech v půlhodinovém intervalu, je stále obtížné plně uspokojit potřeby diváků.
Podle zpráv v českých médiích nazval pražský arcibiskup kardinál Duka před nedávnem koronavir „čínským virusem“ a mluvil o „úniku biologické zbraně“. Jak to komentuje čínská strana?
Čínská strana si všimla příslušné zprávy a vyjadřujeme nad tím silnou nespokojenost a s poznámkami kardinála Duky rozhodně nesouhlasíme.
Je nutné poukázat na to, že hledání původu koronaviru je složitý vědecký problém a nepodložená podezření a úmyslná překrucování reality nemůžou nahradit vědecký výzkum. Odborníci ze Světové zdravotnické organizace opakovaně zdůraznili, že je „extrémně nepravděpodobné“, aby byl původem koronaviru laboratorní únik. Poznámky kardinála Duky tedy ignorují názory vědců a nestojí na žádném skutečném základu. Jsou tak neuctivé vůči vědě a neopodstatněně pomlouvají Čínu. Přední český vědec jasně poukázal na to, že kardinál Duka šířil falešné zprávy a příslušné poznámky byly „naprosto skandální“. České ministerstvo obrany k tomu uvedlo: „Žádný takový důkaz nemáme, ani jsme ho nikdy nikde neprezentovali.”
Čínská strana se pevně staví proti komukoli, kdo politizuje epidemii a stigmatizuje Čínu. Čínské velvyslanectví v České republice naléhá na kardinála Duku, aby okamžitě napravil svá chybná tvrzení a účinně tak eliminoval špatný vliv.
Jedině jednota a spolupráce jsou nejmocnější zbraní mezinárodního společenství v boji proti epidemii koronaviru. Upřímně doufáme v to, že lidé ze všech zemí budou přistupovat spravedlivě, objektivně a zodpovědně k nynější situaci a pozitivně tak přispějí k mezinárodní protiepidemické spolupráci a rychlému vítězství nad epidemií pomocí konkrétními kroky.
Psaní novoročního dvojverší na oslavu příchodu čínského lunárního nového roku, sledování živých přenosů, poslech folklórních příběhů a přijímání novoročních dárkových balíčků... To bylo 4. února obsahem on-line živého vysílání „Psaní novoročního dvojverší pro štěstí a prosperitu po celém světě“ na více než deseti různých mediálních platformách deníku Guangming, které sledovalo 11, 68 milionu diváků po celém světě. Lidé na něm mohli komunikovat s odborníky na folklór či dvojverší i zahraničními hosty.
Od zahájení prvního kola „Psaní novoročního dvojverší pro štěstí a prosperitu po celém světě“ 20. ledna bylo přijato téměř 10 tisíc originálních dvojverší. Li Peijun, prezident Čínské asociace dvojverší, k tomu řekl: „Už více než tisíc let je čínskou tradicí psát dbojverší ke Svátkům jara. To je také jejich kouzlo.” Současně ve městě Šen-čen psali slavní kaligrafové novoroční dvojverší, která odrážela nová očekávání pro nadcházející Rok vola.
Yang Lihui, viceprezident Čínské folklórní společnosti, se podělil o svůj příběh, jak zdědil tradici psaní dvojverší po svých rodičích. Živý host vysílání, dánský písničkář Lu Ning, k tomu řekl: „Příští rok napíšu také jarní dvojverší sám a povím ostatním svůj příběh o dvojverší jarních festivalů!“ Divák z Austrálie zanechal zprávu: „Čínské jarní slavnosti dvojverší jsou opravdu atraktivní, mám rád tradiční čínskou kulturu.“
V hlavním městě porcelánu, Jingdezhenu, se zahraniční hosté, kaligrafové a kulturní odborníci shromáždili na náměstí Vodní krajiny a štětcem napsali velké čínské znaky „Fu“ na červený papír. Yu Zhongmei, americký host oblečený v Hanfu (historickém stylu oblečení, které nosí lidé Han v Číně), řekl, že mnoho z jeho přátel přišlo do Číny zažít zdejší kulturu: „Mám rád Hanfu. Je to znovuvytváření historie a kultury moderními lidmi.“
V současnosti probíhá druhé kolo akce „Pište novoroční dvojverší pro národní hrdiny.“ Jde o poctu všem pracovníkům, kteří bojují s epidemií nového koronaviru.
První čínský jaderný blok s reaktorem třetí generace Hualong One zahájil komerční provoz, což připravilo cestu pro masovou výrobu a export elektřiny. Blok Fu-čching 5 ve východočínské provincii Fu-ťien vyrábí energii po sedmidenním zkušebním provozu, uvedla Čínská národní jaderná korporace (CNNC).
„Čína je nyní na čele jaderné technologie třetí generace na světě vedle zemí, jako jsou USA, Francie a Rusko,“ uvedl prezident CNNC Yu Jianfeng. „Komerční provoz Hualong One také pomůže splnit cíle rozvoje nízkouhlíkových technologií, jako je dosažení maximálních emisí CO2 před rokem 2030 a uhlíkové neutrality před rokem 2060,” dodal Yu Jianfeng.
Poukázal na to, že Hualong One je jedním z nejuznávanějších jaderných reaktorů třetí generace na světovém trhu. Současné spustění bloku Fu-čching 5 podle něj položilo pevný základ pro hromadnou výstavbu tohoto reaktoru a jeho expanzi do světa.
Hualong One používá domácí technologie, všechna základní zařízení byla vyrobena čínskými podniky. Jeho konstrukční životnost činí 60 let, palivo se doplňuje jednou za 18 měsíců. Z hlediska bezpečnosti splňujte nejvyšší mezinárodní bezpečnostní standardy.
Výstavba prvního reaktoru Hualong One byla oficiálně zahájena 7. května 2015, do sítě byl úspěšně připojen 27. listopadu 2020. Za více než pět let se na jeho stavbě podílely tisíce výzkumných a vývojových týmů, více než 5300 dodavatelů a téměř 200 tisíc lidí.
Každá jednotka Hualong One může generovat téměř 10 miliard kilowatthodin elektřiny ročně, což uspokojí roční spotřebu elektřiny na výrobu a život jednoho milionu lidí ve středně rozvinutých zemích. Zároveň umožňuje snížit spotřebu uhlí o 3,12 milionu tun a emise oxidu uhličitého o 8,16 milionu tun.
V roce 2020 Čína dosáhla velkého historického úspěchu v boji proti chudobě: 56 etnických skupin se stalo součástí středně prosperující společnosti. V některých odlehlých oblastech etnické menšiny dokonce dosáhly „tisíciletého skoku“: z primitivní do moderní společnosti.
Guangming Daily a Guangming.com vytvořily multimediální akci Stoletý závazek k 56 etnickým skupinám: 10. ledna byla v Čínském památníku tisíciletí v Pekingu zahájena výstava fotografií s tímto tématem. Nabízí více než 300 snímků z vesnic, domácností a života dalších obyčejných lidí.
Dokumentuje náročnou cestu zmírňování chudoby etnických menšin, nový vzhled venkova a snahu lidí o lepší život. Ukazuje zasněžené náhorní plošiny severně a jižně od pohoří Tchien-šan, severní i jihozápadní hranice Číny, úrodnou půdu, podzimní plody, přírodní scenérie i tradiční oblečení etnických menšin. Fotografie dokládají úsilí celé společnosti v tvrdém boji proti chudobě.
Dne 6. ledna byl poprvé uveden do provozu nový typ vysokorychlostního vlaku Fuxing pro extrémně chladné oblasti, který dosahuje rychlosti až 350 km/h. Vyvinul jej Institut pro výzkum a vývoj vysokorychlostních vlaků v Pekingu. Jeho ředitel Zhou Song uvedl, že vlak snese teploty kolem -40°C. Jezdit by měl na vysokorychlostní trati spojující Peking a Harbin na severovýchodě Číny v extrémně chladných oblastech.
„Nervový systém“ vlaku se skládá ze stovek přípojek, délka kabelů přesahuje 240 kilometrů, uvedl Xia Sen ze servisní služby pro lokomotivy CRRC Qingdao Sifang Locomotive and Rolling Stock Co., Ltd. Poukázal na to, že v extrémně chladném prostředí je rozvodná elektrická skříň náchylná ke kondenzaci vody, což ovlivňuje bezpečnost „nervové soustavy“.
Rám rozvodné skříně byl proto pokryt vrstvou keramického porézního materiálu. Kondenzovaná voda vytvářená studeným vzduchem se uloží v pórech. „Když teplota prostoru pro cestující vzroste, může se kondenzovaná voda přirozeně odpařovat,“ řekl Lu Jianguo, zástupce ředitele institutu pro výzkum a vývoj vysokorychlostních vlaků.
Nádrže na vodu, nádrže na nečistoty a vodní potrubí vlaku jsou navíc pokryty hustým „bavlněným potahem“, v němž je elektrický topný drát. Pokud jde o brzdění, nový typ vysokorychlostního vlaku poprvé použil automatické funkce proti zamrznutí.
V současné době je v provozu celá řada vysokorychlostních vlaků Fuxing, které jezdí rychlostí od 160 do 350 kilometrů za hodinu. Ke konci loňského roku byly národní železnice vybaveny 1036 vlakovými soupravami řady Fuxing, které najely 836 milionů kilometrů a přepravily 827 milionů cestujících.
Jako největší rozvojová země na světě se Čína zasazuje o společné budování „Pásma a stezky“. Tato iniciativa je založena na multilateralismu spočívajícím v rovných národních vztazích, rozsáhlých konzultacích, sdílených výhodách a pro všechny strany prospěšné spolupráci. Vzhledem k tomu, že epidemie COVID-19 pozastavila fungování mnoha průmyslových odvětví a brání mezinárodnímu obchodu, je budování „Pásma a stezky“ důležitou platformou pro globální hospodářské oživení.
Při celosvětové krizi veřejného zdraví, kterou způsobil nový koronavirus, si Čína a země podél „Pásmu a stezce“ navzájem pomáhají a společně bojují proti epidemii. Zatímco mezinárodní lodní a letecká doprava byla značně omezena protikoronavirovými opatřeními v různých zemích, vlaky včas přepravily zdravotnický materiál pro prevenci epidemie do zemí podél „Pásma a stezky“. Čínská celní správa kvůli tomu zavedla deset opatření na podporu rozvoje železniční trati spojující Čínu a Evropu.
Iniciativa „Pásmo a stezka“ je také důležitou platformou k oživení ekonomického a sociálního rozvoje. V jejím rámci vzniká maďarsko-srbská železniční trati, most Padma spojující Čínu a Bangladéš či železniční tunel mezi Čínou a Laosem. K září 2020 Čína podepsala 200 dokumentů o týkajících se společného budování „Pásma a stezky“ se 138 zeměmi a 30 mezinárodními organizacemi a uskutečnila více než dva tisíce projektů. V prvních devíti měsících roku 2020 se nefinanční přímé investice čínských společností v zemích podél „Pásma a stezky“ meziročně zvýšily o 29,7 procenta a byly uzavřeny smlouvy v celkové hodnotě 83,71 miliard amerických dolarů.
„Pásmo a stezka“ také uvolňuje rozvojový potenciál zúčastěných států. Přestože epidemie COVID-19 vážně zasáhla světovou ekonomiku, pomohla rozšířit technologie v oblastech telemedicíny, online vzdělávání, sdílených platforem a přeshraničního elektronického obchodu.
Čína a různé země také rozšířily spolupráci v rámci iniciativy „Pásma a stezky“ prostřednictvím obchodu s protiepidemickými materiály, výměny personály i zkušeností s kontrolou a prevencí epidemie, telemedicíny a sdílení informací o veřejném zdraví..
Během období „13. pětiletého plánu“ se počet přírodních rezervací v celé zemi zvýšil o více než 700, přičemž jejich rozloha vzrostla o více než 25 milionů hektarů. Celkem už existuje 11 800 rezervací, představují přibližně 18 procent rozlohy Číny.
Během „13. pětiletého plánu“ zahájila Čína 25 pilotních projektů týkajcích se ekologické ochrany a obnovy krajiny, lesů, polí, jezer a trav. Projekty se uskutečnily ve 24 provinciích po celé zemi a prospěly 65 krajům zasaženým chudobou. Vláda na ně vydala celkem 50 miliard juanů, celková investice v současnosti dosahuje téměř 170 miliard juanů.
Čína začala ještě více chránit přirozené lesy a přeměňuje část zemědělské půdy na lesy a travní porosty. Lesy už pokrývají 23,04 procenta rozhlohy země. Bylo vybráno a zaměstnáno celkem 1,1 milionu strážců lesů, spolu s dalšími novými příležitostmi spojenými s ekologickou obnovou to představuje než tři miliony nových pracovních míst.
