Básně a současně mysteriózní výjevy; zas a zas. Howard Phillips Lovecraft (1890–1937) napsal přes 350 básní, sbírka Houby z Yuggothu jich přibližuje (zrcadlovým způsobem) 45. Anglické originály těch „pseudo-sonetů“ jsou vždy na levé straně dvojstrany, český ekvivalent Tomáše Kratochvíla vpravo.

Úvodem se dozvíme, měli na Lovecraftovu poezii vliv Alexander Pope a Samuel Johnson a již roku 1916 složil poému Poe(t)ova noční můra. Okolo roku 1922 však se psaním veršů přestal, ovšem ne navždy. Mezi 27. prosincem 1929 a 4. lednem 1930 vytvořil právě sbírku Houby z Yuggothu, a to zřejmě pod vlivem spolupráce s Maurice W. Moem, autorem – nikdy nevydané – knihy Brána k poezii, s níž mu Lovecraft pomáhal.

Jeho verše nejsou příliš dobré, i když samozřejmě záleží také na kontextu a úhlu pohledu. Často jde jen o maskované mikro-povídky (Studna) a pokaždé o pokus generovat hrůzu. S tím také stojí a padá sonet Zvěstovatel či Hvozd, upozorňuje autor předmluvy S. T. Joshi.

Očekávání anebo Zázemí mají autobiografické prvky, poměrně hlubokomyslné jsou Spojitosti, „apokalyptický“ se zdá sonet Nyarlathotep. Nezaměňujme jej s podobnou básní v próze z roku 1920.

Lovecraft při psaní nechával krystalizovat své sny, nápady a představy, přičemž odborník na jeho dílo S. T. Joshi se domnívá, že v Houbách z Yuggothu produktivně zpracoval svůj poznámkový blok. Také díky tomu „uklidil“.

I autor českého doslovu Tomáš Kratochvíl má pocit, že zvláštní tvůrce vyjadřoval v této sbírce to, co se mu do prózy nevešlo či nehodilo. Jde o itinerář jeho tvorby, ale jeho sbírku je možné číst i jinak. Dostane-li se vypravěč k „nebezpečné knize“, a to se stane hned v prvých třech sonetech, lze zbytek veršů prostě chápat i jako vize, které zažije právě doma nad onou knihou. Ostatně kolem roku 1933 Lovecraft přepsal první tři sonety do ryze prozaického fragmentu Kniha, stejně jsou propojeny některé další básně. Yuggoth je vzdálená planeta, která bude později mnohokrát připomínána v povídce Šepot ve tmě, ale zde se o ní čtenář dozvěděl poprvé.

A „pseudo-sonety“? Tím výrazem editoři naznačili, že se autor nedává vázat metrickými pravidly; zato reflektuje vlastní pocity odcizení a také dojem, že se snad ani „nenarodil do správné doby“.

Přeceňovány bývají další a další souvislosti, které Lovecraftem posedlí badatelé neustále odhalují mezi jeho prózami i verši. Ale badatel Price míní, že to pro Lovecrafta byl jen prostředek k vytvoření toho správného dojmu. Ony občasné odkazy na jiné příběhy či božstva dodaly textu šťávu i punc věrohodnosti a nic víc neznamenaly. Představa některých, že svá díla vsazoval do předem vypracovaného univerza, je tudíž asi scestná. Ano, univerzum vzniklo, ale z valné části až po jeho smrti.

A jaký mají Lovecraftovy nedokonalé sonety smysl, mají-li jej? Občas přinejmenším ukrývají některé postřehy a „každá krása“ maskuje – podle Lovecraftova názoru – „strašlivou a temnou“ vnitřní stránku.

Samý závěr knihy tvoří stať Kde hledat spojitosti s Lovecraftovou další tvorbou?, která dává k diskusi i otázku, zda je záhadnou knihou zmiňovanou úvodem pověstný Necronomicon. Ten však obvykle nevyvolává vize, jako se to zhusta děje tady, nýbrž přivolává bytosti „zvenčí“; takže se spíš jedná o tzv. Azathotovu knihu, jak naznačují i čtvrtý a pátý sonet.

V básních jsou jak výslovně, tak náznakem zmiňována i bájná města Arkham a Innsmouth, některé verše pak odkazují na tehdy objevenou planetu Pluto a příběh dvanáctého sonetu rozvinul autor později v povídce Sny v čarodějnickém domě. Patnáctý sonet se stal základem románu V horách šílenství (1931). Lovecraft sice vycházel z vlastních nočních můr, ale stačil k nim někdy jen pobyt v New Yorku či metru.

Sonet Spřaženci je neoficiálním úvodem povídky Hrůza v Dunwichi (1928) a editor připomíná, že už roku 1927, tedy jen krátce před sepsáním Hub z Yuggothu, četl Lovecraft Krále ve žlutém (1895) Roberta W. Chamberse. A nato se řeší, nakolik se to zde odrazilo při zohlednění jisté žluté masky.

Jindy klasik nevychází ani tak ze své svébytné četby a jenom nostalgicky připomene Atlantidu. V Usídlení jako by poté již podruhé líčil prózou zachycené Bezejmenné město (1921) a elegická básnička Malý Sam Perkins má ještě kurióznější původ. Jmenovalo se tak Lovecraftovo kotě; ale roku 1934 – po pouhém čtvrtroce života – objevil v houštině jeho mrtvolku. Sepsal ovšem i mnoho básní pro jiné kočky svých přátel a vždycky verše věnoval přímo dotyčným kočkám, nikdy ne lidem.

(Žádnou část textu knihy Houby z Yuggothu nelze kopírovat či uveřejnit bez souhlasu nakladatele, a to jak v tištěné, tak v elektronické podobě: „Jinak vás sežere Cthulhu!“ )

 

Howard Phillips Lovecraft: Houby z Yuggothu. Předmluva Sunand Tryambak Joshi. Přeložil, přebásnil a doslov doplnil Tomáš Kratochvíl. Redakce veršů a korektury Leonard Medek. Ilustroval a obálku vytvořil Martin Milan. Jako 33. svazek edice Západní fantastika vydalo nakladatelství Straky na vrbě. Praha 2019. 152 stran


Share on Myspace

Literatura