Howard Phillips Lovecraft (1890–1937) je etalony vysoké literatury stěží měřitelný a obecně je trochu přeceňován. Tím spíše se ale stal pop-kulturní ikonou. Jeho více nebo i méně braková produkce, ale také sám jeho život se opakovaně stávají objektem zájmu, takže i čtyři francouzští tvůrci si přednedávnem vysnili přehledný komiks, ve kterém ledacos domýšlejí, ale mystifikují jen málo. Jako interpretace Lovecraftova života dílo obstojí.

Je pozoruhodné, kolik podstatných momentů tohoto života i vlastností typických pro charakter dotyčné osoby a jejích chutí – i včetně typické lásky ke zmrzlině – se autorům daří vměstnat na relativně malou plochu.

Aby uspěli s jistotou, napumpovali více významy i názvy čtyř zdařile komponovaných kapitol Rudé noci ve čtvrti Red Hook, Výzva z jiného světa, V propasti paměti a V horách šílenství. Poslední a prvý název odkazují na nejznámější Lovecraftovu dlouhou prózu, odehrávající se v Antarktidě, i na jeho strašidelnou povídku Děs redhoodské čtvrti.

Komiksový příběh nezdrží spisovatelovými dětskými roky a vnese nás rovnou do New Yorku let 1924–1925, kde byl Lovecraft, až dosud zvyklý na zakuklený život ve městě Providence, vystaven vícero šancím vykouknout z vlastní specificky gentlemanské ulity. To se mu dařilo jednou víc a jindy hůře. Ne že by nedokázal komunikovat, ale nepraktičnost ve vztahu k honorářům („Jakmile nemusím, nepíši pro peníze.“), jeho jistá aristokratičnost a také rasové předsudky, to vše vyniklo v metropoli plné mrakodrapů jako kaňky na bílém nebi snů. Ten úzkostlivý muž, v podstatě milující samotu, se navíc ocitá dočasně i v obětí ženy a v manželském chomoutu. Alex Nikolavitch čerpá z existující a bohaté korespondence, ale i z Lovecraftova literárního díla, a představuje Mistra často jeho vlastními slovy.

Autor předmluvy k této působivé knize David Camus v září 2017 napsal: „Lovecraft se snažil skrýt za své role, za ostrý rasismus i za lidstvu co nejnedostupnější a věru prapodivné teorie.“ Ten zvláštní muž přitom prahl po ideálu, který sotva mohl v realitě zažít, a vlastní fobie přetavoval do bizarních metafor. Z toho hlediska neprodukoval jen škvár a naopak, je to regulérní imaginativní tvůrce plný prazvláštní nostalgie po starých časech britskosti. Ale přetéká obavami ze šílenství, chladu, nudy, profánní reality, obecně lidské degenerace a chaosu. Vždyť i vlaky podzemní dráhy vnímal spíš jako obří červy a astronomické jevy miloval víc než lidské pokolení. Objevení Pluta by snad oslavil mší a bylo pro něj podstatnější událostí než vlastní svatba. V New Yorku dlouho nevydržel a vrátil se do Providence k tetám a kočkám. Připadalo mu, že ve velkoměstě ztrácí čas. ´Boj s časem je jediným skutečným námětem románu,´ byl Lovecraft přesvědčen. ´Nejstarší a nejsilnější emocí je strach a nejstarším a nejsilnějším druhem strachu je strach z neznáma.´“

V tom smyslu zachytil scénárista Alex Nikolavitch i jeho kontakty se slavným kouzelníkem Harry Houdinim (1874–1926), s pozdějším autorem Psycha Robertem Blochem (1917–1994), s pozoruhodným tvůrcem „barbara Conana“ Robertem Ervinem Howardem (1906–1936) a se znalcem okultismu a spisovatelem Cliffordem Eddym (1896–1967). Rovněž s autorem knih pro děti Henry McNeilem (1862–1929) a se židovským básníkem Samuelem Lovemanem (1887–1976), který neměl dlouho tušení o jeho antisemitismu. A také s komiksovým scénáristou a sci-fi autorem Frankem Belknapem Longem (1901–1994), některými nazývaným „Lovecraftova oběžnice“, či Donaldem Wandreim (1908–1987), který po spisovatelově předčasné smrti spoluzaložil „Arkham House“ zasvěcený péči o Lovecraftovo rozporuplné dílo.

A uznejte sami: není snad dobře, že máme i díky možnostem komiksu šanci všechny ony chlapíky (a taky Lovecraftovu manželku Soniu Greenovou) na vlastní oči sledovat na vícero stránkách knihy – i z mnoha jejich stránek povahových? Co víc, Lovecrafta lze v tomhle komiksu na moment spatřit i úplně nemetaforicky nahatého, což přitom není v rámci příběhu ani v nejmenším samoúčelné.

A v neposlední řadě dochází i na mladíka Roberta Barlowa (1918–1951), jehož homosexuální orientaci nedávno účinně zužitkoval spisovatel Paul La Farge (*1970) v lovecraftovském opusu Noční oceán.

„Mám za to,“ napsal Lovecraft ve Volání Cthulhu, „že nejmilosrdnější věcí na světě je neschopnost lidské mysli usouvztažnit veškerý vlastní obsah... Žijeme na poklidném ostrůvku nevědomosti uprostřed černých moří nekonečna a neočekává se, že se budeme vydávat moc daleko od břehu.“

Dodejme, že takřka současně se na český trh dostává ještě sofistikovanější (zato ale fiktivnější) komiks o Lovecraftovi od žijícího klasika Alana Moora. Ten se prostě jmenuje Providence.

 

Howard P. Lovecraft. Ten, kdo psal v temnotách. Scénář Alex Nikolavitch, výtvarné zpracování Gervasio, Aón a Lee. S předmluvou Davida Camuse. Z francouzského originálu (2017) přeložil Tomáš Kybal. Redakce Terezie Houšková, spolupráce na redakci Patrik Linhart. Vydalo nakladatelství Volvox Globator. Praha 2019. 112 stran


Share on Myspace

Literatura

Nevyčerpané předplatné vrátíme plátcům do poloviny měsíce června, a to na účet nebo složenkou, podle toho jak bylo předplatné uhrazeno.

Děkujeme všem předplatitelům za dlouhodobou  podporu Literárních novin

Miroslav Pavel

vydavatel