Rudolf Sloboda v knize Podzim píše mimo jiné o sebevraždě, Eva Válková ve svých básních evokuje důvěru ve vztahu a kniha Pavla Preisse koriguje zjednodušenost turisticky povšechných informací o Praze renesanční, manýristické a barokní.

 

Rudolf Sloboda: Podzim (Větrné mlýny 2018/ překlad J. A. Pitínský)

Jeden z nejvýraznějších slovenských spisovatelů minulého století (1938–1995) má svým autorským habitem blízko k Ludvíku Vaculíkovi. Ten i onen učinili předmětem svého literárního výzkumu nepokrytě vlastní biografii. Deníkově stylizovaná autobiografičnost Podzimu se dotýká mimo jiné tématu sebevraždy a vzhledem k tomu, že český překlad vychází až léta po Slobodově vlastním dobrovolném odchodu ze života, vzpírá text dodatečné závaží těžko zvladatelné tíhy. Rustikální sukovitost vypravěče kontrastuje s analýzami biblických příběhů a s precizností motivických posunů, takže jsme současně svědky zrodu literárnosti, toho tajemství tvorby z ničeho. „Pravda může bolet, ale urážka ničí.“

 

Eva Válková: Tolikrát milostně (NAVA 2020)

Tvoje ruka na pláži mé kůže, motýli mých prstů, prsty nedočkavé, dlaně, ruce milenců laská plzeňská básnířka v mnoha svých erotických básních a s úporností romantiků trvá na svém. Těchto motivů se ujala i ilustrátorka sbírky Elen Kudrová a jako by nechtěla zapomenout na odvrácenou tvář milostné vášně, rozehrává dlouhé křivé prsty výčitek, lítosti, smutku a bledých snů. Válková (1953) ukázala v předcházejících knížkách básní svůj surrealistický cejch, který jako by se nyní pokoušela zapřít lapidárním tíhnutím k nešifrovanému prožívání. Vjemy, nálady a pocity se zde rozehrávají s důrazem na tělesnost, obejdou se bez vertikál a spoléhají na blízkost partnera, na oslovení, důvěru, na útulnost vztahu, o níž se nepochybuje.

 

Pavel Preiss: Italští umělci v Praze (Panorama 1986)

Autor (1926) patří k našim kunsthistorickým legendám, náleží mu mimo jiné zásluha například na pojmovém prokreslení manýrismu v architektuře. Tato jeho práce je svou encyklopedickou šíří fundamentální a měla by být znovu vydána, aby korigovala zjednodušenost turisticky povšechných informací o Praze renesanční, manýristické a barokní. Na italskou složku mnohonárodní směsi tehdejší metropole máme sklon zapomínat a neuvědomujeme si, za kolik uměleckých pokladů vděčíme kolébkám v severní Itálii a v italském Švýcarsku. Habsburkové i Valdštejn moc dobře věděli, kam se obrátit, když potřebovali architekty, stavitele, sochaře, zedníky, kameníky, medailéry a štukatéry.


Share on Myspace

Literatura