Usmívající se, mohutný, energií vás nabíjející muž, takovým je básník Mojmír Soukup (*1946), podpisující se obyčejně Ivan Fontana a fakticky bydlící nad stanicí Hradčanská. Jeho dům navrhl architekt Gočár, ale kvůli stavbě má metra trhliny a surreálně skloněné schodiště po odstřelu sousedního činžáku.

Mojmír Soukup je bratr disidenta a hudebníka „Charlie“ Soukupa, který ho navštěvuje od svého návratu z Austrálie téměř každý pátek, zatímco třetí ze sourozenců, Mojmírova sestra, se zdržuje ve Spojených státech, kam emigrovala už v roce 1968 (a kde se provdala). Na rozdíl od Charlie Soukupa, který bydlel také ve Francii a Švýcarsku, však o ní nelze říct, že by jí komunisté zcela znemožňovali návraty.

Ani choť Ivana Fontany alias Mojmíra Soukupa není svázána pouze s českým prostředím a její otec, důstojník ruského původu, padl v Brně v poslední den války. Mojmír Soukup má jeho dceru očividně rád a intuitivně navíc umí odhadnout, co nejlépe sedí lidem okolo; mně například dlouho sliboval, a nakonec i věnoval výtisk knihy Lásky (česky 1990) Carla Dossiho v překladu Jiřího Pelána.

Jeho vlastní a nejnovější kniha nese titul Glosy mezi řádky a sestává ze čtrnácti oddílů, z nichž ten titulní je i posledním. Fontana kombinuje verše s aforismy, hříčkami a skutečně s glosami, ale někdy váháme, kam zrovna útvar zařadit. Jindy víme, že jedno nevylučuje druhé. „Sluneční hodiny mají jen jednu ručičku, ale ručí za ni.“

Kniha začíná oddílem „Obrazů a snů“ Pinakotéka: „Ňadra oblaků nejsou tak modrá jak zdá se / některým pilotům.“

Následuje rozsáhlejší sbírka veršů Vzpoura básní, uvedená dvěma slokami s titulem Jarní pouť.

Matějská pouť na začátku jara nám dává

zapomenout zimní mrazy. Z rána na zemi

najdeš ještě ledová zrcátka.

Pod lupou se protahují životní sny.

 

Kolotoče s trochou závrati ubírají dnům

na vážnosti. Právě se klube barevné jaro

a katedrálu otevírá žlutými petrklíči.

Všemu vévodí barevní kohouti!

V třetí části Hesla a piny se autor vrací k aforismům, čtvrtý díl sestává z Divadelních hrátek a jednoaktovek, i když je Fontana velmi, velmi specifický dramatik. Další oddíl nás vtahuje až do Údolí slov.

Recept na mošt

Co uděláš nejdřív. Učeš zralou třešeň,

pohladíš ji po kmeni a obvážeš

všechny její bolístky.

Košík s náušnicemi třešní z koruny

sneseš do klenotnictví.

 

Pak vezmeš dudy a sevřeš je v podpaží,

až zazpívají tu naši strakonickou.

Pak naplň sklenice. Nemačkat příliš,

lehce je prolož slunečními paprsky.

Lom světla prozradí tekutý rubín.

V oddíle Samá voda jsou opět kouzelné slovní hříčky (Skleněná etuje na břehu Metuje), ale i závažnější sdělení.

Novela zákona

Vodní zákon se sám opraví po každé povodni.

Následují Auty a penalty: „Těžká není lež – těžký je hřích.“ „Synagoga Vincenta van Gogha.“ „Samota zahání duši do rohu.“

Nezahání ji tam hned a pokaždé, dodal bych, ale často. Chápal to i výš zmiňovaný Carlo Dossi. Následují Ivanovy Městské variace a maně upomenou na Ajvazova Města. „V Londýně máchneš nožem a z mlhy plátky šunky odletí.“

„Symboly srp a kladivo jdou do dražby v Sotheby. Vyvolávací cena je navždy.“

„Na Palmovce najdeš horký rovník. Najdeš tam i model kulového blesku.“

Citujme i z oddílu Loby a kraťasy. „Hoří Notre-Dame. Jestlipak se Quasimodo zachrání.“

Oddíl Hříchy a odpustky sestává také z cihliček struktury méně božské a Odlety... Například s brexitem si věru hlavu nedělají:

Císařská laboratoř

V laboratoři Na Královce, v níž se paprsky

slunce po přidání mědi, kobaltu a po

důkladném promíchání zanedlouho změní

ve zlaté mlčení.

 

Poslední pokus v pravé poledne odlíti

paprsek slunce. Poslední šance pro

alchymistu Magistra Edwarda Kellyho,

před odjezdem z Prahy a jeho druha

Dr. Lee do staré dobré Anglie.

Pak přilétají, stránku po stránce, další a další básně Odletů: Davidova věž, Všechno už tu bylo, Bůh a klec, Kybernetická válka, Co vše lze zaokrouhlit, Únik informací, Pouštní zóna, Stolová hora, Tři města, Zlaté české ručičky, Peřina, Židovská škola, Královský rubáš, Týden v Sedmihorkách, Návštěvní řád městského parku, Zlo. A Františku Nábělkovi připsaná báseň Ouckland.

Železná opona

Za ta dlouhá léta nepamatuji tak

chladnou a dlouhou zimu

Meluzína smutně fouká na okarínu.

Sám vítr dnes hraje na bicí.

Železná opona rozděluje ulici.

 

Den za dnem stojí slunce na nohou.

Před oponou za oponou –

orchestr hraje kolem dokola

tiché requiem.

Vše řídí agent vítr.

Fontanova kniha pokračuje pasáží Místopisné značky a mapy (V Radotíně dostaneš dobrou náladu/ nebo taky přes kušnu!) a přichází „Babiččin herbář“ Botanicus. Fontana je nejen tady autorem miniatur, které spojuje neviditelný surrealistický les mýtů.

Těch mýtů, které prosvětlují životy nás všech.

Je šance najít cestu k záchraně této civilizace? Nevíme. Ale zatímco Petr Zelenka – po natočení filmu Modelář – váhá, máme-li věřit rozhovoru s ním, Ivan Fontana ví, že šanci jsme už propásli.

Ale umění a poezie nejsou zničitelné artefakty. Na jejich křídlech snad proto znovu vzlétne i člověk.

 

Ivan Fontana (Mojmír Soukup): Glosy mezi řádky (stav k 16. 6. 2019). Ilustrace Václav Hollar. Vydalo nakladatelství KAMPE. Praha 2019. 170 stran.


Share on Myspace

Literatura

Nevyčerpané předplatné vrátíme plátcům do poloviny měsíce června, a to na účet nebo složenkou, podle toho jak bylo předplatné uhrazeno.

Děkujeme všem předplatitelům za dlouhodobou  podporu Literárních novin

Miroslav Pavel

vydavatel