Aktuální číslo vyšlo 28. 11. 2019
Příští číslo vyjde 19. 12. 2019

 

V aktuálním čísle Literární novin 11/2019 se mimo jiné dočtete:

 Co vás nejvíce zaujalo v české kultuře v roce 2019? Na tuto otázku odpovídají v TRADIČNÍ ANKETĚ Literárních novin mj. Ivan Binar, Radim Kopáč, Markéta Hejkalová, David Zábranský, Pavla Horáková, Sylvie Richterová, Daniel Podhradský, Svatava Antošová, Tomáš Kubíček, Hana Třeštíková nebo Daniela Fischerová.

 V létě se v Česku strhl boj o pražský pomník maršála Ivana Stěpanoviče Koněva, před pár týdny vandalové polili rudou barvou Památník Rudé armády v Ostravě. POMNÍKY A JEJICH STRHÁVÁNÍ (případně obrana před jejich strháváním) nejsou přirozeně jen českou kratochvílí. Ve Spojených státech amerických se před pár lety rozpoutala debata o odstranění sochy jednoho amerického (jižanského) generála (Robert E. Lee), ve Velké Británii se zase začalo hovořit o odstranění pomníků připomínajících admirála Nelsona (pro jeho sympatie k otroctví) nebo Cecila Rhodese (vášnivý imperialista).

 "O svobodu myšlení jsem začal bojovat už v Praze, když jsem se dal do čtení, když jsem se chtěl naučit myslet, když jsem chtěl začít psát. Nebo jak říkali rodiče: když jsem se zvrhl! A svobodu cestování jsem si vybojoval svým úprkem. Dnes ji všichni Češi mají. Ale myslet a tvořit, to znamená vždy vybočit z narýsovaných tras. Dnes stejně jako včera," říká v rozhovoru spisovatel PAVEL HAK, který v roce 1985 emigroval z Československa a dnes patří k etablovaným francouzským autorům.

 "Nedávno jsem v jedné anketě na otázku, zda je současná demokracie ohrožena, odpověděla, že demokracie mi dnes většinou připomínají spíš lunapark s více či méně stupidními a nebezpečnými atrakcemi, k nimž nepochybně patří experimenty s rodičovstvím, stejně jako genetické proměny. O své dojmy ze země galského kohouta se se čtenáři Literárních novin ráda podělím, neboť mám obavu, že platí, co kdysi vyslovil slavný Sigmund Freud, že věci, jež se staly, nikdy nemají konce," píše v úvodu svého článku ve Francii žijící spisovatelka LADISLAVA CHATEAU.

 

Příloha INTERVIEW 

 "Pocit bezpečí sice ještě trvá a vytváří dojem, že jsme snad i šťastní, ale všimněte si třeba extrémně vysokého počtu sebevražd nás Skandinávců; z toho pochopíte, co je pravda o Dánech a jejich štěstí… Hygge však rozhodně existuje! (smích)" ANDREA HEJLSKOV odmítla dánský blahobyt a s rodinou raději odešla žít do lesa. Napsala o tom i knihu, která pod názvem Náš velký útěk vyšla loni česky v nakladatelství Portál.

 "Propojení umění, designu a vědy a technologického výzkumu je bohužel u nás mnohdy oddělováno a fragmentováno, administrativou jsou tyto oblasti vnímány jako izolované. Aplikovaný výzkum a umělecká činnost spojené s ekonomikou a technologiemi jsou zatím volně rozprostřeny do veřejných vysokých škol a ústavů Akademie věd. Ale měl by být jimi atakován i náš každodenní život. Krajina výzkumu je tedy zatím uspořádána kontra-intuitivně. Chceme-li udržet krok s vyspělými světovými ekonomikami, musí se to během několika let změnit," tvrdí ARNOŠT MARKS, proděkan Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni.

 "Literatura má nesmírnou sílu, dovede dát příklad. Proto čteme romány. Protože chceme rozšířit svůj životní obzor, nejenom se pobavit, chceme také vědět, jak se žije ve vyhrocené situaci, nebo jak se cítí hlavní postava – žena. Člověk má zkrátka možnost vstoupit do všech lidských situací, které sám nezažije. A to rozšíření obzoru, to je životní zkušenost," říká španělský spisovatel FERNANDO ARAMBURU, jehož román Vlast nedávno vydalo v překladu Víta Kazmara nakladatelství Akropolis.

 "Strach z toho, že například Facebook se může stát nástrojem masové manipulace, je dalším příkladem toho, jak se dnes rozhořčujeme nad problémy, které neexistují, a necháváme stranou ty, které jsou skutečné. Vezměme tzv. fake news. Přirozeně existují falešné zprávy. Je jich dokonce víc než dříve, protože je kdokoliv může umístit na internet a pak je přes sociální sítě stokrát i milionkrát dál šířit. Otázka ovšem je, zda občan v průměru těmto falešným zprávám věří více než v minulosti. Lidé jsou dnes tak dobře informováni jako nikdy předtím," tvrdí polský psycholog MICHAL KOSINSKI, který působí na univerzitě Stanford.

 

Příloha DIVADLO A FILM 

 "Mikulášek je silný tam, kde může uplatnit svou imaginaci a intelektuální vhled do tématu a kdy má k dispozici herce schopné a ochotné groteskní situace, jimiž svět poměřuje a skrze něž na něj nahlíží, rozpracovat do výrazně stylizovaných poloh charakterové a situační bizarnosti a současně uchovat či objevit jejich bolestně úzkostný, v zásadě existenciální rozměr. A právě to se v jeho Quijotovi děje," tvrdí Vladimír Hulec, recenzent inscenace DON QUIJOTE v Divadle Husa na provázku.

 "Reynkovy věci vypovídají o osobní zkušenosti, o opravdovém vztahu s Bohem. Jsou pro mne srovnatelné s díly Jana od Kříže. Jde o dialog postavený na pevných základech – nikoli jen o krásné formulace," říká v rozhovoru herečka a scenáristka LUCIE TRMÍKOVÁ, která už zdramatizovala texty T. S. Elliota, I. Bergmana, G. Bernanose, S. Becketta či právě Bohuslava Reynka.

 "Na teoretizování nebyl, ale dával mi lekce. Každá návštěva u něho byla objev. (...) Dával novou krásu starým věcem. Ne nepodobně divadlu. Sebevědomě i skromně mi po čase ukazoval nádherné koláže. Zmuchlaný hedvábný papír jako sněhové koule kladl do oslnivě čistých, ostře vyznačených ploch, měnil jejich vztahy v nekonečnou řadu čisté abstrakce. Byl velmi pilný. A velice to tajil. Byl v něm kus frajera, kterému bylo zatěžko přiznat, že pracuje, že se živí těžkou prací," vzpomíná Jan Kačer na scénografa a výtvarníka LIBORA FÁRU.

 "Trnkovy filmy jsou trochu zapomenuté. Nebyly většinou zrestaurované, postupuje to pomalu. Stát by mohl dělat víc. Zatímco se všichni hádají, jak filmy restaurovat, důležité věci unikají – a nejdůležitější je ta, aby k rekonstrukci kopií vůbec došlo. Nemá také cenu zamlčovat, že na některé jeho celovečerní filmy se dá těžko dívat vcelku, protože jsou pro dnešního diváka pomalé. Ale musí být všechno rychlé? Trnka
ovlivnil Tima Burtona a Terryho Gilliama. Je opravdu otcem světového loutkového filmu, jednou z mála světových osobností, které jsme měli," tvrdí v rozhovoru věnovaném novému dokumentárnímu filmu Jiří Trnka: Nalezený přítel TEREZA BRDEČKOVÁ.


Share on Myspace