Přišlo mi teď v čase covinu několik mailů jako tenhle: Haló, pane Martine! Netvoříte třeba něco v dílně? Co udělat tip, co si mohou ze dřeva udělat lidé doma s dětmi? To by leckde mohlo pomoct… Takže – až budete znaveni četbou, tak tipů mám několik.

Hledání samorostů v lese, které budou představovat dobré skřítky, chránící zahradu, stačí očistit kus kořene a přiříznout pusu, nos nebo zavrtat oči „na stopkách“ (penáti a larové ve starém Římě).

Dřevěný šperk – amulet pro štěstí – do ruky nebo na krk, pro tu svou nej nej... Já sám doporučuji začít tím nejjednodušším tvarem, říkám mu ohlázek, od slova oblázek, ale ten náš bude dřevěný. Ze dřeva se pilkou – i ruční vyřízne přibližný tvar a potom opracuje nožem, nebo obrousí „šmirglem“, postupně. Zrno č. 60, 120, 220… Je možné do ohlázku i přibližně naznačit tvář, někdy stačí jen oči. Jedna či dvě dírky pro provlečení šňůrky na zavěšení na krk.

Venku – ohrádka na pískoviště? Písek, když si dítě nehraje, zakrýváme plachtou. 

A co nachystat si ukázky dřev, která už dobře známe, zvláště na chalupě... Ořezat nebo obrousit a začít budovat vlastní vzorník dřev.

Nebo těžítko na stůl, jako připomínka časů, které jsme ve zdraví přestáli!

Kelímek na tužky...

Ale nejlepší ze všeho je – domácí loutkové divadlo – kdysi to byla v Čechách úžasná tradice a dnes se takové divadlo dá hrát v krabici od okurek, s loutkami vystřiženými z tvrdého papíru a s nalepenými obrázky z časopisů, nebo namalovanými přímo dětmi – děti vědí, jak vypadá princezna, Honza, drak nebo král – pan otec... Zezadu se na ty „loutky“ nalepí špejle a už to jede! Vodí se shora, to je lepší, nebo zespodu jako javajky, to je složitější...

A kulisy – zase poslouží výkresy dětí nebo stránky z časopisu.

Loutka může mít i šaty z odstřižků po šití roušek... Různých odstřižků je v domácnostech dost, i na oponu zbude – že by se stahovala motůrkem z autíčka? Točením kličkou? Špejle v železářstvích koupíte i hranaté, ty se líp nalepují.

Ale loutku můžete udělat z dřívek, obalů, medvídků či panenek. Fantazii se meze nekladou.

A ještě jeden typ nářadí – tip! Hoblík!

Nový hoblík můžete koupit dodnes, starší a mnohdy krásné, zdobené a speciální mívají v bazarech.

Půjčíme-li ho dětem do ruky, není důležité jen to, aby tenhle starodávný nástroj byl dobře seřízený kvůli síle třísky, kterou bude odebírat, aby želízko bylo ostré, protože dítě nemá potřebnou sílu (o grifu nemluvě), ale důležitý je i výběr hoblovaného dřeva. Aby kluk hoblík utáhl, je lepší dřevo měkčí, a ne úplně vyschlé (lípa, olše, topol, jírovec).

Úderem paličkou do zadní části těla hoblíku se uvolní klín, držící želízko v „těle“ a hoblík lze rozebrat. Želízko si můžete u truhláře nechat nabrousit a hoblík seřídit, není to ostuda, každý přece umí něco!

Co se dá udělat z hoblin?

Pomocí lepidla lze klukům zhotovit kryt na ruku u rukojeti dřevěné šavličky nebo jen kytku na zavěšení na lustr pro maminku.

Zvláštností hobliny je, že se stočí do spirály, jejíž tvar objevíte na výpravách do přírody například v ulitě nebo slunečnici, jejíž semínka jsou do tvaru spirály uspořádaná.

Hoblík se vždycky pokládá na bok.

Stačilo? Když, tak se zeptejte a bude pokračování příště

Dobrá nálada znamená změnit omezení ve výhodu – a i to se učím od dřeva. Vždyť začátek dřeva je konec stromu...


Share on Myspace

Literatura

epid

Vážení předplatitelé, jak jste již byli informování v čísle 5/2020 Literárních novin,

číslem šest, které vyjde koncem května, pozastavujeme  vydávání Literárních novin.

Nevyčerpané předplatné vrátíme plátcům do poloviny měsíce června, a to na účet nebo složenkou, podle toho jak bylo předplatné uhrazeno.

Děkujeme všem předplatitelům za dlouhodobou  podporu Literárních novin

Miroslav Pavel

vydavatel