Od anarchie nás dělí devět jídel, říkal lord Cameron Dillington, první šéf agentury Countryside, zřízené na přelomu tisíciletí, aby pomohla zachránit aglický venkov. A od honu na viníky epidemie nás dělí možná jen slabý civilizační nátěr.

„Idea, že smrt pochází z infekce ve vzduchu a ve vodě, připsala Židům zkažené studny, vodu a vzduch. Ostatní lidé se tedy proti nim tak krutě vzbouřili, že v Německu a na jiných místech, kde Židé žili, jich křesťané tisíce zabili, vyvraždili a upálili,“ popsal důsledky velké morové epidemie z poloviny 14. století její současník, karmelitánský mnich Jean de Venette.

Historik Jean Delumeau v knize Strach na Západě ve 14. – 18. století píše, že při morových epidemiích bylo první myšlenkou tehdejšího člověka, kdo za to může. Nemoc byly trestem a v takovém případě je třeba hledat viníky. První na ráně byli cizinci, lidé na cestách, na okraji společnosti a samozřejmě Židé.

Bylo pochopitelné, že se snažili najít viditelného původce škod, který vše způsobil třeba trávením studní, když toho skutečného, bakterii Yersinia pestis, spatřit nemohli (objevil jí švýcarsko-francouzský fyzik a bakteriolog Alexendre Yersin až roku 1894 během epidemie dýmějového moru v Hong Kongu).

Mimochodem: Měli bychom být vlastně vděční potkanům, kteří vyhráli staleté války s krysami, hlavními přenašečkami moru.

Původce současné epidemie známe: je jím koronavirus SARS-CoV-2. Od někdejších morových epidemií se kromě původce (bakterie versus vir) liší už jen tím, že se šíří po světě rychleji a jeho působení vidíme takřka krok za krokem. Vlastně ve skutečnosti nejde o vlastnosti původce nemoci, ale o jediný rozdíl, čím se liší naše civilizace od té středověké a raně novověké. I když totiž zdroj onemocnění známe, mozek nám stále velí hledat viníky: lyžaře, pracovníky ze zahraničí, pendlery, nezodpovědné mladé lidi, chataře…

Současná epidemie hned nezmizí, ať už se budeme chovat jakkoliv. A nemohli jsme se jí vyhnout, ani kdybychom všichni jezdili na prázdniny jen do Dlouhé Lhoty a nikdy nikdo neviděl Číňana. Samozřejmě existují strategie, jak jí zpomalit, rozložit v čase atd., ale hledat její viníky je vlastně přiznáním, že vzdělanost, kterou se tak pyšníme, je pouze kabát, jenž spěšně odhodíme, když se to naší vystrašené mysli právě hodí.


Share on Myspace