Kniha sociologa a politika Jana Kellera přináší mozaiku názorů na povahu západní společnosti, Pavel Kotrla ve své sbírce poezie trvá na tom, že obyčejnost nemůže být všechno, proč žijeme, a středověký biskup a kronikář Ota z Freisingu došel v polovině 12. století k tomu, že v jeho době přijde konec dějin, protože hrůz už bylo dost.

 

Jan Keller: Společnost věčného mládí (Slon 2019)

Bývalý europoslanec (1955) předkládá komentovanou mozaiku názorů současných francouzských sociologů týkajících se povahy západní společnosti. Mnohé je u nás známo z překladů třeba Lipovetského, Baudrillarda nebo Bourdieuho, něco přidává autor ze své francouzské četby, něco patří k zajímavým připomenutím, například Vaneigem nebo Seligman, který je ovšem Američan. Vadou spisu je naprostý nezájem o českou realitu. Na první pohled je zřetelné, že detailní popis západních generací X, Y a Z vůbec neladí s naší domácí stratifikací. V publicistice jsme svědky mechanického přenášení módních modelů, což naznačuje, že česká sociologie nemá k problému co říci. Nechce se věřit, že by to tak bylo.

 

Pavel Kotrla: Mírný severní (Pavel Kotrla 2019)

V Kotrlových (1974) textech působí slovo jako kvicht na decimálce. Autor opatrně klade malá závaží na stísněný prostor pohyblivé plošiny básně a počítá s tím, že čtenář vytuší váhu pytle se smyslem, jenž se zpočátku kryje prázdnou bílou stránkou. Anebo vás napadne, že básník znaky rodinných situací minimalisticky ryje do skla a že úzkostlivě dbá na to, aby nepřidal jediný zbytečný vryp. „Voda má průhledné oči/ Stárne hlína v nás“ to je celé, ani slabika navíc. Básník trvá na tom, že obyčejnost nemůže být všechno, proč žijeme. Okamžiky jsou věčné a žádný detail není zbytečný, hledejme smíření s časem. Puntičkářství se bohužel vymklo z ruky, když knihařským zpracováním vlétl do sbírky dvakrát list se stranami 57 a 58.

 

Ota z Freisingu: Historie aneb O dvou obcích (Argo 2017/ překlad Pavel Černuška, Jana Malá, Jana Nechutová)

Když tento text z poloviny dvanáctého století dostanete jako vánoční dárek a k tomu nádavkem sadu piv z nejstaršího pivovaru světa ve Weihenstephanu, což je dnes jedna ze čtvrtí bavorského Freisungu, je o sváteční pohodu postaráno. Příslušník středověké mocenské elity přemýšlí nad dějinami lidstva, konfrontuje je s vizí boží obce v duchu Augustinova pojetí a dochází k přesvědčení, že co nevidět vypukne apokalypsa a konec dějin, protože těch hrůz už bylo dost. Touha uzavřít historii nás neopustila ani ve dvacátém století a patří snad k věčnému nutkání člověka, aby bylo hotovo, aby bylo po starostech, ale hotovo není bez dosaženého konce. Představa nekonečnosti nás irituje, ať jsme věřící, nebo ne.


Share on Myspace

Literatura

epid

Vážení předplatitelé, jak jste již byli informování v čísle 5/2020 Literárních novin,

číslem šest, které vyjde koncem května, pozastavujeme  vydávání Literárních novin.

Nevyčerpané předplatné vrátíme plátcům do poloviny měsíce června, a to na účet nebo složenkou, podle toho jak bylo předplatné uhrazeno.

Děkujeme všem předplatitelům za dlouhodobou  podporu Literárních novin

Miroslav Pavel

vydavatel