První letošní premiérou v Divadle Na zábradlí je Kyjem po kebuli aneb Zpráva o dobrovolné smrti jednoho z diváků. Autorská inscenace čerstvých absolventů DAMU Petra Erbese a Borise Jedináka na repertoár pražské scény vstoupí 21. února, druhá premiéra následuje 22. února a repríza 26. února.

Kyjem po kebuli aneb Zpráva o dobrovolné smrti jednoho z diváků vychází z dopisů Augustina Strobacha, jezuitského misionáře a jihlavského rodáka, který odjel na Mariánské ostrovy a už se nikdy živý nevrátil domů. Během misie pokřtil podle vlastních slov více jak čtyři sta divochů, sezdal na sto párů, naučil místní pěstovat kukuřici, a nakonec byl ubit kyjem při krvavé vzpouře.

„Obyvatelé Mariánských ostrovů dokážou z lidské kostry vyrobit dvanáct oštěpů, a čím větší je tělo, tím lepší a větší jsou z něj oštěpy. Z tohoto důvodu ovšem tito divoši pociťují velkou touhu zabít člověka vysoké postavy. Leč já si nepřeji pozbýt svůj život a prolít krev kvůli jejich oštěpům, nýbrž jedině pro Kristovo jméno!“ poznamenal si Augustin Strobach 21. května 1683. Jaký byl smysl jeho „mučednické smrti“? Jak se česká stopa otiskla do historie kultury na opačném konci světa? Je možné šířit pravdu a lásku na lodích, které přivážejí také krysy, mor a daňový systém?

Novinka Kyjem po kebuli aneb Zpráva o dobrovolné smrti jednoho z diváků je nejen první letošní premiérou, ale také prvním počinem, kterým se v Divadle Na zábradlí prezentují Petr Erbes a Boris Jedinák, autoři konceptu, scénáře a režiséři.

Důvodů, proč se rozhodli právě pro téma zámořských cest českých jezuitů, měli hned několik, jak potvrzuje Petr Erbes: „Prvotním impulzem pro nás bylo zjištění, že se poblíž dnešního divadla nacházel dnes už neexistující kostel sv. Jana Křtitele na brodu, ze kterého je v divadle vystavená kopie části reliéfu typmanonu. Potom jsme zjistili, že v meziválečném období v sále divadla vystupovala Jednota katolických tovaryšů. Obě tyto stopy nás přivedly ke zkoumání jezuitského divadla. Paralelně s tím nás už delší dobu fascinuje představa, že by Československo mělo po první světové válce získat kolonie v zahraničí, jak si to vysnili někteří tehdejší státníci. Obě tyto linie se pro nás propojily v příbězích jezuitů z Čech, kteří odjeli za oceán ´civilizovat divochy´, ačkoli pojítko k představě jakýchsi národních kolonií je trochu nepřesné, protože uvažování řádu bylo vlastně velice kosmopolitní. Právě tenhle vztah Čech a světa nás ale zajímá. Fascinuje nás moment, kdy se Evropa poprvé dotkla světadílů, které patřily zcela odlišným civilizacím, a sledujeme, jak se tato první setkání promítají do naší současnosti.“  

Petr Erbes a Boris Jedinák vystudovali dramaturgii na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU. Coby režijně-dramaturgický tandem úspěšně působili v Divadle DISK, kde, ve spolupráci se scénografem Janem Tomšů, mimo jiné uvedli inscenaci Prodaná nevěsta na prknech Prozatímního, Stavovského a Národního divadla v letech 1868 až 2018, ověnčenou Cenou ředitele festivalu Setkání/Encounter 2019. V roce 2017 s dalšími spolužáky (scénografy, dramaturgy a režiséry) založili tvůrčí uměleckou skupinu 8lidí, která se zabývá převážně zásahy do veřejného prostoru reagujícími na aktuální společenská témata na pomezí divadla a performance.

Pro dvojici Erbes – Jedinák je charakteristické, že na začátku zkoušení nepřichází s finálním textem, obsah inscenace je vytvářen postupně. A Kyjem po kebuli není výjimkou.

„Předtím, než začneme zkoušet s herci, s celým inscenačním týmem hledáme zdrojové materiály, ze kterých čerpáme během zkoušení. Když začínáme zkoušet, máme v hlavě nějakou formu storyboardu nebo útržky situací, dialogů, ze kterých se pouštíme s herci do improvizací nebo je jiným způsobem na jevišti ´testujeme´. Tímhle způsobem se snažíme hercům zkoušení co nejvíc otevírat, brát do hry, co přinesou. Dramatický text tak vzniká až do poslední chvíle zkoušení a autorství je rozpuštěné ve všech složkách, včetně herecké a scénografické,“ vysvětluje Boris Jedinák.

V případě Kyjem po kebuli byla výchozím bodem kniha dopisů Čeští jezuité objevují nový svět, ale i mnoho jiných cestopisů, divadelních her z té doby a také pozdější dění na místech, kde „svatí otcové” působili.

Režiséři do své hry obsadili Magdalénu Sidonovou, Barboru Bočkovou, Kateřinu Císařovou, Václava Vašáka, Vojtěcha Vondráčka, Štěpána Lustyka a Milana Vedrala.


Share on Myspace

Kultura

epid

Vážení předplatitelé, jak jste již byli informování v čísle 5/2020 Literárních novin,

číslem šest, které vyjde koncem května, pozastavujeme  vydávání Literárních novin.

Nevyčerpané předplatné vrátíme plátcům do poloviny měsíce června, a to na účet nebo složenkou, podle toho jak bylo předplatné uhrazeno.

Děkujeme všem předplatitelům za dlouhodobou  podporu Literárních novin

Miroslav Pavel

vydavatel