Člověk se nechce rouhat, zvlášť když jde o zdraví. Ale když jde o zdraví, tak zase končí legrace. A tak na jedné straně hrozí nařčení ze zlehčování závažnosti situace, kdy by na člověku mohl ulpět i stín případných úmrtí, bez jakékoliv příčinné souvislosti, ale hysterie nepracuje s logikou, právě naopak. Na druhé straně se člověk děsí z toho, že by mlčel a nepostavil se zjevné manipulaci.

Na jedné straně tedy jde do jisté míry o reálnou snahu o ochranu obyvatelstva, téměř se však ztrácející pod celosvětovou hysterií; na druhou stranu jde o péči o skutečné zdraví obyvatelstva, především duševní, od něhož se odvíjí vše ostatní.

Mediální mainstream se mění v koronastream, který nepřetržitě produkuje zběsilé zprávy, podobající se spíše zprávám poplašným (bude mít nějaký státní zástupce dostatek odvahy, aby se na to podíval z této strany?). A jelikož jde o zprávy jednostranné, které postrádají kontext a zejména kritické vyhodnocení, neřku-li přímo oponenturu, lze je označit již za dezinformace, potažmo fejky.

Důkaz poskytla primářka mikrobiologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Václava Adámková, když zcela rozbila mediální hysterii uvedením počtu obětí letošní chřipky. Vychází z toho paradoxní poznání, že kvůli koronaviru, který u nás zatím nezaznamenal žádnou oběť, již leckde nejsou k dostání mnohé potraviny – zatímco kvůli chřipce, které padlo jen od začátku letošního roku za oběť přes 40 osob, nikdo nenakoupil ani špagetku.

Člověku by se zachtělo číst konzervativní noviny, kde by první strana byla sice vyhrazena – podle mediálního zlozvyku – zprávám o koronaviru, ale byla by zcela prázdná. Nesmírně zajímavé je srovnání titulních stran takzvaných dezinformačních webů, například Parlamentních listů či Prvních zpráv. Cosi o koronaviru je v nich na třetím či pátém pořadí, a to nikoliv kvůli důležitosti tématu samého, ale kvůli panující hysterii kolem. Namístě je otázka, kdo tu tedy vlastně šíří dezinformace?

Ještě jednu zajímavou věc uvedla primářka Adámková, jejíž vystoupení v této době, ač je to šílené, je nutno označit jako statečné (ona by s tím asi nesouhlasila: chová se prostě jako profesionál, klobouk dolů!). Řekla, že se bojíme neznámého, a na základě amerických katastrofických filmů očekáváme něco, co nepřijde. Velmi přesně tu vystihla reálně škodlivý vliv toho tsunami amerických filmových exkrementů, které si na sebe neustále pouštíme, až se pro mnohé stává ustrašení přímo návykovým.

A tady se dostáváme k ústřední problematice knihy Naomi Kleinové „Šoková doktrína. Vzestup kalamitního kapitalismu“. Jádrem knihy je analýza situací, při nichž bylo využito technologie ovládnutí společnosti „šokem a bázní“. Psychiatrické využití šoků spočívá v eliminaci pacientovy rezistence přetížením jeho vjemových a informačních kapacit. Dezorientované vědomí ztrácí rozhodovací schopnost a je připraveno přijmout předem připravený obsah. Bázeň pak pomáhá nově navozený stav mysli udržovat. Tato původně armádní doktrína útočí nejen na vojenské síly nepřítele, ale používá i kolektivní strach coby zbraň, kterou paralyzuje společnost jako celek.

A mezitím se dějí ve světě věci! Ostošest vlády vládnou a parlamenty přijímají zákony, a když se obyvatelstvo dostane z té krize, například po tsunami, s hrůzou najednou zjistí, že už nemá kde bydlet, protože namísto jejich původní vesnice bude postaven hotel. A všechno přitom proběhlo „demokraticky“, a nikdo nic nenamítal. Pochopitelně, protože dotyční mezitím bojovali o holý život.

Co může nastat ve stínu této mediálně zhysterizované epidemie nyní? Třeba to, že téměř bez povšimnutí proběhne agrese jednoho členského státu NATO proti jeho sousedovi, a to na jeho území, což je v zásadním rozporu s prvním článkem základní smlouvy o NATO, jímž se členské státy zavazují řešit veškeré mezinárodní spory jednáním a zdržet se byť i jen hrozby silou! Tím se pak svět dostane do situace, kdy agresor z řad NATO může zkusit případné obranné akce napadeného souseda na jeho území vykládat jako napadení členského státu NATO a snažit se aktivovat pátý článek téže základní smlouvy o případné pomoci ostatních členských států, který ke všemu ještě prolhaní politici (včetně mnoha našich!) vykládají jako závazek, jímž ovšem v žádném případě není.

Paralela současné situace s tím, co analyzuje Naomi Kleinová, je prostě alarmující. Máme ještě další pojem, který můžeme k jejímu popisu použít. To, co se nyní děje kolem koronaviru, je zřejmou součástí hybridní války, kdy neplatí žádná pravidla, a jde jen o materiální zisky. To se vyjevilo zcela jasně v okamžiku, kdy krátce po propuknutí epidemie ve Wu-chanu světové agentury radostně sdělovaly, jak padají čínské akcie a o kolik se propadne čínské hospodářství. Soudím, že čínská vláda nasadila taková spektakulární až drakonická opatření právě proto, aby k těmto propadům nedala záminku, leč platné to nebylo nic.

V okamžiku, kdy se šermuje se vzrůstajícími počty osob nikoliv nemocných, ale pouze nakažených koronavirem, aniž by se to srovnávalo s počty osob nemocných například chřipkou, nelze mluvit o ničem jiném než o hanebné manipulaci strachem. Nota bene, když se příslušná čísla nevztahují k počtům obyvatel, a když se už vůbec neuvádějí počty zemřelých na jiné choroby, už o propuknutí další varianty hybridní války nemůže být žádných pochyb.

Text původně vyšel na webu Parlamentnilisty.cz.


Share on Myspace

Civilizace

epid

Vážení předplatitelé, jak jste již byli informování v čísle 5/2020 Literárních novin,

číslem šest, které vyjde koncem května, pozastavujeme  vydávání Literárních novin.

Nevyčerpané předplatné vrátíme plátcům do poloviny měsíce června, a to na účet nebo složenkou, podle toho jak bylo předplatné uhrazeno.

Děkujeme všem předplatitelům za dlouhodobou  podporu Literárních novin

Miroslav Pavel

vydavatel