S druhou světovou válkou je spojeno i zmatení v používání různých termínů. Nejtypičtějším příkladem je záměna termínů „sovětský“ a „ruský“. Toto zmatení existuje dodnes. Hovořit v souvislosti s druhou světovou válkou o ruské armádě je signálem paušalizace, intelektuální lenosti, nebo prosté neznalosti faktů.

Po ruském carském impériu nastoupilo sovětské impérium. Na troskách carského režimu v občanské válce získala moc politická skupina, která vytvořila Sovětský svaz (SSSR). Jednalo se o národnostní směs, včetně židů, paušálně označovanou za bolševické revolucionáře. Nezapomeňme, že slavným sovětským vůdcem se nestal Rus, ale Gruzínec, nějaký J. V. Stalin. 

SSSR představoval nejen geograficky dominantní Rusko, ale i další oblasti, třeba Gruzie, Arménie nebo Uzbekistán. Přesto se hovořilo o Sovětském svazu také jako o Sovětském Rusku. Lidé si prostě zjednodušují realitu.

Proto sovětská armáda nebo Rudá armáda byla ve zjednodušeném žargonu označována ruskou armádou. Toto zjednodušení se projevilo i v poválečné korespondenci na úrovni obcí, krajských a celostátních struktur.

Nejen letáky

Například na konci války v roce 1945 shazovaly spojenecké bombardéry nad Československo letáky, ve kterých bylo například uvedeno: „Vaše osvobození se může urychlit!“

V letáku spojenečtí šikulové radili, že lze urychlit ukončení války informováním spojenců o síle a výzbroji německých oddílu v okolí, upozornit „Ruské oddíly“ o přesné poloze německých minových polích...

V letáku mělo být správně napsáno ne „Ruské oddíly“, ale „Sovětské oddíly“. Letáky připravovali vzdělaní lidé, a přesto došlo k této záměně.

„Nízký“ popis dějů

Existuje „vysoký popis jevů v lidském mraveništi. „Vysoké“ vyjadřování přesně definuje jednotlivé popisované jevy a aktéry. Proto je v pečlivě formulovaných zprávách a dokumentech psáno o sovětské armádě, sovětských úmyslech, o postupu Rudé armády, o snaze Sovětů…

„Nízká“ literatura faktu úředníčků tam dole mezi prostým lidem a mezi vojáky a policisty nízkých šarží – generovala oběžníky, zápisy a dopisy apod. s paušální záměnou sovětského a ruského.

Například: němečtí posluchači se 28. května z veřejného rozhlasu v Ústí nad Labem dozvěděli, že na rozkaz ruského městského velitelství je nutné dodržet následující opatření:

„V případě ohrožení, krádeže nebo vloupání do bytu se doporučuje to nahlásit na ruské velitelství. Bude-li to možné, doporučuje sledovat pachatele, kam jdou a potom toto místo nahlásit na velitelství, které přijme přísná opatření.

Všichni cizí, kteří přišli do města, se musí ohlásit na policejní služebně, kde mohou dostat příští den povolení, bez toho se nesmí ubytovat. Jinak bude majitel bytu přísně potrestán. Platí to pro všechny, včetně českých nebo ruských vojáků. Pokud by si vynucovali ubytování násilím, okamžitě je třeba nahlásit skutečnost na ruském velitelství. Každý, kdo má zájem poskytnout ubytování, má ohlašovací povinnost.“

Hovoří se o ruském velitelství a ruských vojácích, ale bylo to sovětské velitelství a sovětští vojáci.

V podobném duchu byly i policejní zprávy jako o vykopání mrtvol 16. červen 1945. V ústecké ulici Na nivách za domem č. 30 na polích byly vykopány dvě mrtvoly mužů z hloubky jednoho metru. "Lékař zjistil, že muži byli zastřeleni… Konaným šetřením bylo zjištěno, že při vstupu ruských vojsk 9. –10. 5. 1945 byli tito muži tam ruským vojskem zastřeleni a druhý den občany z okolní pochováni. Jeden muž patřil ke skupině Vlasovovy armády a druhý byl Rus – dělník z východu (Ostarbeiter). Jejich totožnost nemohla být zjištěna…“

Ruský cejch

Z výše uvedených citátů je zřejmé, že „tam dole“ v běžné „nízké“ komunikaci byl SSSR totéž co Rusko. Neexistovala sovětská či Rudá armáda, ale ruská armáda a ruští vojáci, i když to byli chlápci z širého SSSR, od Kazachstánu po běloruské vesnice. Proto se hovoří o znásilňování žen a loupežích ruskými vojáky, a ne sovětskými vojáky, jejichž vrchním armádním velitelem byl generalissimus Gruzínec Stalin.

Z toho u méně inteligentních lidí dodnes přetrvává pocit, že za vše zlé v chování vůči civilistům mohli Rusové…

Jenom málo dokumentů byla v realistickém formátu, jako např. velmi obsáhlé poznámky pro schůzi předsedů okresních správních komisí v Praze 9. srpna 1945, v pasáži informující o Rudé armádě (RA):

„Určitá část obyvatelstva jest nespokojena chováním části příslušníků RA, kteří ohrožují venkov i města a způsobují pocit nejistoty ve směru bezpečnosti. Kdo byl postižen, nemá již ten kladný poměr k ruskému vojínu, bylo by proto žádoucí, aby počty příslušníků RA na našem území byly co nejmenší…“

Přesto i v tomto štábně pokud možno kulantním textu je sklouzáváno k ruské generalizaci, když se v textu objevilo sousloví „k ruskému vojínu“.

Tato generalizace je českým švábem na mozku, protože invaze vojsk Varšavské smlouvy (s dominancí SSSR) v roce 1968 se v řadě mediálních textů objevuje jako okupace ruskými vojsky, místo okupace sovětskými vojsky.

Americký cejch

Podobná paušalizace je (obecně) spojená s USA, což je federace několika desítek států. Každý má své vlastní zákony a mají nad nimi jurisdikci i federální orgány ve Washingtonu.

Je neodstranitelným zlozvykem nazývat občany USA Američany, ač jde o hrubou paušalizaci. Američany jsou ve skutečnosti všichni obyvatelé amerického kontinentu, tedy Argentinci, Mexičané i lidé z Kanady nebo v amazonském pralese. Lidé z USA jsou nanejvýše Severoameričané, protože jsou občany Spojených států amerických, které leží v severní části Ameriky.

Proto Trump sice je americký prezident, protože chodí na záchod na americkém kontinentu, ale z hlediska geografie je severoamerickým prezidentem.


Share on Myspace

Civilizace