Kolem viru COVID-19 panuje mnoho nejasností. Srovnáním různých opatření, které proti šíření epidemie vyhlásily různé vlády s počty nakažených a mrtvých v konkrétní zemi však lze s vysokou mírou pravděpodobnosti prohlásit, že to, co funguje, je karanténa. Nyní se však ve veřejném prostoru rozjíždí boj o formy jejího rozvolňování. „Chybějící české mrtvoly“ dodávají kuráže stoupencům co nejrychlejšího zrušeních ochranných opatření.

Pro vyhodnocení stavu pandemie Covidu 19 jsou důležitá tři čísla:

Za prvé – počet hospitalizovaných, zejména na intenzivních lůžkách.

Za druhé – počet nově infikovaných.

Za třetí – replikační faktor, někdy popisovaný jako počet lidí, které nakazí jeden pozitivní nositel, se ideálně blíží jedné nebo pod ní klesá.

Tato tři čísla se musí vyhodnotit společně a pak zvážit uvolnění restrikcí a jejich pořadí. Pokud ve svém součtu stoupají a jsou nepříznivá, je třeba znovu otočit kormidlem ve směru zpřísnění.

Tak to hodnotí v Rakousku. U nás se jede intenzivní mediální kampaň proti vládním opatřením, bez ohledu na lidský faktor.

Na sociálních sítích se šíří odpor proti nošení roušek na veřejnosti jakožto symbol odporu proti totalitě. Osobnosti z řad politiků, novinářů a dalších se předhánějí v prohlášeních, jak je nošení roušek neúčinné, v podstatě škodlivé a jaký symbol útlaku to je.

Když se podíváte, na profily těch, kteří tuto „touhu po svobodě“ šíří, tak jsou to jednak chroničtí libertariáni, kteří si nechtějí nechat vzít právo kohokoli nakazit, i když sami příznaky nemají, a za druhé odpůrci vlády Andreje Babiše. Ti si vedou dál svou „hybridní válku“ proti této vládě novými prostředky. Letná nepřichází v úvahu, tak se bojuje proti „náhubkům“.

Samozřejmě je málo takových – i když jsou – kteří si otevřeně připustí, že obětovat nějakých 10 procent populace, především „důchodců“, aby oni se mohli bavit jako dřív, je morálně ospravedlnitelné. Tak si prostě řeknou, že žádná pandemie není a všechno se nafukuje, aby vlády, toužící po totalitě, mohly utiskovat své občany. Zákazy shromažďování, zákazy cestování, zavřené obchody – to nejsou karanténní opatření, ale pouhá zlovůle a represe. A jejím symbolem je vláda. Přestože nedělá nic dramaticky jinak než vlády okolních zemí, včetně Rakouska a Německa.

Nastoupili jsme cestu poměrně tvrdých karanténních opatření v situaci, kdy jsme měli velmi málo nemocných. Rakušané nastoupili stejnou cestu o tři dny později v situaci, kdy měli, díky sousedství s Itálií, prudký nárůst onemocnění na covid 19. Jim se podařilo čísla snížit, což v neděli potvrdil rakouský kancléř Kurz v rozhovoru pro CNN.

Německo přistoupilo na restrikce ještě později, po různých strkanicích mezi spolkovými zeměmi, ale v podstatě mají stejná opatření. Naopak země, které dlouho váhaly a váhají dodnes, typicky Belgie, která je podle některých statistik dokonce první na světě v počtu úmrtí na počet obyvatel, o Velké Británii a USA, kde mají počet mrtvých na počet obyvatel v jiných řádech než my, nemluvě. A to je snad právě ten problém – neprošli jsme si tím.

Sorta lidí, zvaných „chřipečkáři“, má dnes a denně po ruce statistiky, že loni umíralo v Itálii touto dobou více lidí než letos. A to navzdory záběrům na vojenská auta s rakvemi u Bergama, navzdory videím s lékaři a sestrami na pokraji vyčerpání. A v New Yorku jsou prý hromadné hroby normální záležitost, márnice na ulicích zřejmě také. Neprošli jsme si zkušeností, která je nepřenosná, a jsme zpupní.

Vrcholem jsou pak videa od veřejně známých osobností, kde tyto teorie veřejně obhajují. Martin Veselovský ve svém videu nezmínil, že k těm počtům mrtvých, které cituje coby souhrnná úmrtí v daném období, by musel přičíst ty „koronavirové“, včetně chronicky nemocných, kteří se díky přísným opatřením nenakazili a tudíž neumřeli. Přestože je to stejně čeká. Jak se mě zeptala na fcb známá novinářka, které jsem oponovala ohledně podle ní zbytečných roušek: „Myslíte si snad, že jste nesmrtelná?“. Ne, nejsem, ale ještě se mi nechce...

Otázka ochrany starších a nemocných už se moc nezmiňuje. Mluví se především o ekonomických škodách a „svobodě“. S uvolněními, která přicházejí, se zvyšuje tlak na úplnou „normalizaci“ života. Včetně otevření škol.

Zatím vláda počítá s otevřením prvního stupně na konci května, dokonce bez povinných roušek, na dobrovolné bázi a za předpokladu, že starší a chronicky nemocní učitelé by i nadále učili distančně, stejně jako učitelé druhého stupně a středních škol. Pouze mají v červnu proběhnout maturity, bez písemné části.

Velký otazník panuje kolem přijímacích zkoušek na střední školy, kdy ministr školství Robert Plaga (ANO) trvá na jednotných zkouškách Cermatu a odmítá myšlenku, že ve výjimečné situaci by o přijetí žáků mohli rozhodnout ředitelé škol, jak navrhuje spolek Pedagogická komora. Takže se v blízké době mohou nahrnout do škol stovky dětí. Bez roušek, které ministerstvo nebude schopno zajistit.

Mezitím roste nevůle části veřejnosti k učitelům, kteří učí distančně. Podle mnohých se doma válíme, podle jiných děti přetěžujeme. A hlavně nehlídáme. To je totiž zjevně hlavní funkce školy – hlídání dětí, aby rodiče mohli do práce. Jestliže je do distančního vzdělání podle statistik České školní inspekce zapojeno 80 procent dětí, pak si troufnu říct, že je to víc než ve škole, kde mnozí jen poctivě sedí.

Poslanec Vít Rakušan (STAN) v nedělní Partii na TV Prima řekl, že se mu nelíbí, že učitelé si mohou vybrat, zda půjdou do školy nebo budou učit distančně. Prodavačky si prý také nemohou vybírat. Kromě kouzelného spojení profese učitelky a prodavačky, tak častého u nás, kdykoli se mluví o platech pedagogů, poslanec Rakušan veřejně přiznal, že nejde o to někoho chránit a kdo nemusí, nechť se vyhýbá kontaktu.

Jde o to, nahnat co nejvíc lidí zpátky do práce. Vzhledem k obecně vyššímu věku učitelů, o dalších rizikových faktorech nemluvě, je to ruská ruleta. Ale kvůli „chřipce“ se doma nikdo válet nebude, i když má třeba nemocné dítě, sám je chronicky nemocný nebo pečuje o staré rodiče. Tlak na úplné otevření škol bude narůstat. Spousta kolegů přesto do školy nepůjde. Možná je to může stát i místo. Nebo nastoupí a onemocní. Na podzim pak mohou nastoupit na jejich místa avizovaní odborníci bez předepsaného vzdělání či přímo maturanti. Ekonomika first!


Share on Myspace

Civilizace

epid

Vážení předplatitelé, jak jste již byli informování v čísle 5/2020 Literárních novin,

číslem šest, které vyjde koncem května, pozastavujeme  vydávání Literárních novin.

Nevyčerpané předplatné vrátíme plátcům do poloviny měsíce června, a to na účet nebo složenkou, podle toho jak bylo předplatné uhrazeno.

Děkujeme všem předplatitelům za dlouhodobou  podporu Literárních novin

Miroslav Pavel

vydavatel