Eurozóna ovládla rozpočtovou suverenitu Řecko, o případné přímé finanční pomoci zatím pomlčeli. Evropská unie se tak během pár dní proměnila od základů.
Bruselské jednání ministrů financí eurozóny mělo k diplomatickým tanečkům v rukavičkách daleko. Ještě ráno 15. února se řecká vláda vzpouzela, že její plán východiska z krize je dostačující a žádných dalších omezení netřeba, večer už ale jen přikyvovala. Její strategie na snížení více než dvanáctiprocentního deficitu o tři body je „příliš optimistická", vysvětlil jí nový komisař pro ekonomiku Olli Rehn, a proto je třeba zavést další daňové sazby. Pokud nebudou do 16. března viditelné první výsledky, sáhne Brusel k tvrdším opatřením. „Nechceme o nich zatím mluvit veřejně, ale v případě potřeby je použijeme," prohlásil tajuplně předseda eurozóny Jean-Claude Juncker.
Zatím je jasné jen to, že pokud návrh dodatečných daní nepřinese kýžené výsledky, bude Řecko vyloučeno z hlasování, kterým se evropské vlády dohodnou, jaká další opatření na vládu premiéra Georga Papandrea uvalí. „Finanční trhy se ale velice mýlí, když si myslí, že mohou Řecko zničit," dodal jen Juncker.
Nejhmatatelnější výsledek přitom už řecká finanční krize přinesla. „Pochopili jsme, že nutně potřebujeme širší a hlubší monitoring členských států," prohlásil Olli Rehn s tím, že v dohledné době navrhne nová opatření, která by Bruselu umožnila sledovat vývoj v jednotlivých zemích EU. To je zásadní proměna postavení Bruselu, která se ovšem odehrála už o pět dní dříve na summitu EU svolaném právě kvůli Řecku. Unie se shodla na principiální finanční pomoci Athénám, čímž rezignovala na jeden ze svých základních kamenů: zákaz vzájemné pomoci mezi členskými zeměmi. Tuto pasáž do evropských dohod kdysi prosadilo Německo ve snaze přimět jednotlivé země chovat se disciplinovaně. „Dnes už to nemá smysl, protože každý stát ví, že jakmile se ocitne v hluboké nouzi, může se spolehnout na druhé," míní německý deník Die Zeit. Euro tak podle něho přestalo být eurem, jakým bylo ještě na počátku února. „Jednotná měna byla závislá na činnosti trhů. Unie ale poskytnutím pomoci Řecku zcela změnila její charakter," konstatuje si Die Zeit.
Doposud platný systém se opíral o finanční trhy coby korektivní sílu, nyní je ale tržní mechanismus v zásadě nahrazen mechanismem státním. Unie pomůže zemím v případě potřeby a výměnou za to bude mít pod dozorem jejich hospodářskou politiku. I deník The Financial Times s tímto vývojem souhlasí: „Vždy existovaly pochyby o tom, zda může měnová unie fungovat bez unie politické." Americký nositel Nobelovy ceny za ekonomiku Paul Krugman k tomu dodává, že skutečnou příčinou nynějších potíží v eurozóně není nezodpovědnost vlád, ale přílišné sebevědomí evropských politických elit. „Zavedly euro do unie mnohem dřív, než na to byla připravena," přičemž bez nutných změn v systému EU se podle něj nynější řecké problémy budou periodicky opakovat - a dále zhoršovat -- i v jiných zemích.
Rozhodnutí EU tak bude mít kolosální politické dopady. Měnová unie může do budoucna fungovat jen za podmínky, že se všechny země, které jsou její součástí, zřeknou své svrchovanosti a zamíří k jakési formě federace. Řecká vláda se nyní musí podřídit úspornému plánu, který jí Brusel nařídil, a daňoví poplatníci zemí eurozóny na sebe musejí vzít jeho náklady. „Tato situace může Evropu položit, nebo ji přivést k autentické politické unii. Euro bylo vždycky vrtkavou konstrukcí, měnou beze státu. Pokud všechno půjde dobře, bude se nyní moci opřít o politický základ. Měnu to může jen posílit, nikoliv oslabit," míní Die Zeit. To je ale zatím jen otázka budoucnosti. V současnosti euro klouže pod kurz 1,36 k dolaru, což je ovšem skvělá zpráva pro evropské exportéry. Podle serveru eurointelligence.com by totiž tyto nečekané příjmy dokonce mohly překonat celou sumu případného bailoutu Řecka.
