Edice i spisy se v posledním dvacetiletí často stěhují z jednoho nakladatelství do druhého.
Někdy je to záměr - jako například u Spisů Františka Langera, o které se podělila Akropolis s Divadelním ústavem -, jindy důsledek neutěšených ekonomických poměrů - například Spisy Egona Hostovského vycházely postupně se třemi nakladatelskými značkami na hřbetu přebalu.Česká knižnice, založená před třinácti lety, začala usilovat o reprezentativní průřez celou historií písemnictví na území českých zemí v Českém spisovateli. Dům, pokračující v nových společenských podmínkách v tradici Československého spisovatele, však krátce poté zanikl a edice se ujalo Nakladatelství Lidové noviny. V příjemném menším formátu tu vyšlo na pět desítek titulů, vykreslujících pestrý obraz písemnictví od středověku až po dvacáté století. V posledních letech se počet titulů vydaných během jednoho kalendářního roku ustálil na čtyřech. Edice jako celek se snažila o kvalitní editorský přístup, o jednotu edičních zásad - ovšem například literární badatel Zdeněk Smolka v bilančním článku zveřejněném v odborném dvouměsíčníku Česká literatura dospěl k závěru, že knižnici držela pohromadě spíše její vnější podoba, než vnitřní jednota.
Loni však Česká knižnice v NLN skončila. Na sklonku roku pak první svazky řady stejného jména vydal brněnský Host. Věra Brožová připravila výbor ze zralých novelistických povídek Zikmunda Wintera, svazek veršované lyriky Julia Zeyera sestavili Tereza Riedlbauchová a Alexandr Stich... Od předchozích Českých knižnic se ta „hostovská" opět odlišuje grafickou úpravou, využívající výmluvného grafického prvku skládačky - a také zřízením internetových stránek (www. kniznice.cz), které shrnují veškeré dosavadní dění kolem edice. Snad se odliší i šťastnějším a delším životem. V letošním roce by měly vyjít další čtyři knihy: Rukopis královédvorský a zelenohorský, román Marie Majerové Přehrada, Básně Františka Hrubína a svazek, spojující prózy Josefa Jedličky Kde život náš je v půli se svou poutí a Krev není voda.
