Živel Načeradský v Mánesu potvrzuje vitalitu

Email Tisk PDF

exkluzivně on-line

Malíř Jiří Načeradský (1939) svébytně putuje českou výtvarnou scénou už od 60. let a je tudíž právem považován za „persónu" velkého formátu figurálního záběru.

Jiří Načeradský oslavil minulý rok sedmdesáté jubileum komorní výstavou, uskutečněnou v bývalém prostoru galerie Dolmen na Kampě. Navazuje na ni výstavou v síni Mánes, pro kterou vybral padesát, z původně zamýšlených sedmdesáti pláten vytvořených v posledním roce práce (2009). Nejen tato produkce dokazuje vitalitu a entusiasmus malíře starší generace, u něhož, zdá se, věk nehraje roli. Respektive hraje, ale zásadně pozitivní v zúročení závidění hodné malířské zkušenosti sebejistého a brilantního přednesu.

Modré dívky, 2009, olej na plátě, 200x245Červená noc, 2009, olej na plátně, 160x240 cm
V průběhu 60. letech se stal jednou z vůdčích osobností „nové figurace", kdy se inspiroval sportovní reportážní fotografií, v 70. letech reagoval na pop-art parodiemi postav amerického kresleného filmu a v 80. letech se přesunul k figurální grotesce. Působil jako profesor monumentální malby na Akademii v Praze a Fakultě výtvarných umění v Brně.

Současná výstava zahrnuje několik tematických okruhů, v převážné většině z nich se objevuje žena v dominantních rolích, ať už jako vyzáblá sadistická „kudlanka", tak buclatá „Venuše" oblých, často zmnožených tvarů, které kypře přetékají na diváka. Dále se tu setkáme s tématem dvojice „Adam-Eva", motivy tance, „sexuálních zátiší" či osamělých anonymních mužů v pivnici. V jistém slova smyslu je karikaturistou lidských slabostí a neřestí.

 

Nejen kudlanky a Venuše

Načeradský je známý obsesí kreslit, tudíž není nutné zdůrazňovat, že základem všech maleb je kresba, jak ve smyslu přípravných skic, tak v následném budování obrazu. Aktuálním záměrem mu je přenést bezprostřednost a automatizovanost kreseb na plátna s maximálně uvolněnou hravostí. Kresba má pro něho nedocenitelný význam ve vyjádření tématu a základní emoce. Bohužel mnozí diváci skončí na výpravnosti této kresby a ve finále nezahlédnou další malířské kvality a jemné nuance. Proto může být pro ně toto neustálé kanonizování „Venuší" a „kudlanek" iritující.

Přes všechnu dravost a dychtivou neukojitelnou žízeň konstatujeme, že se autor nezabývá pornografií, ale pouze všudypřítomným lechtivým tématem erotiky, vztahu muže-ženy, potřeby lovu či kořistnictví, kdy tyto vlastnosti často přebírá žena.

Téma Adama a Evy zpracovává v klasickém lidském napětí mezi dvěma partnery. Jiné páry jsou v určité distanci či izolaci od sebe, což může připomínat figurální napětí obrazu Manželé Arnolfiniovi"od Jana Van Eyck či křesťanská gotická zobrazení. Navzdory tomu barevností a atmosférou inklinuje spíš k barokní mystičnosti a hloubce. Ani se nenadějeme a stojíme před „postelovou scénou" názvu: Lásky žár, Intissimo či Zelený sex.

Tyto obrazy jsou díky horizontálnímu členění relativně poklidné, přes všechnu udýchanost a zježené vlasy párů. V obraze Červená noc spočine náš zrak na masožravé ženě, štípající svého partnera. Troufalé a inovativní jsou diagonální rozdělení kompozic některých obrazů na dvě barevné části. Žena s mužem (Satyr s nymfou) spolu svádějí boj o převahu, balancujíce nad touto symbolickou bariérou.

 

Pivnice i extáze

Dalším výrazným a osobním tématem je figurální motiv v pivnici. Páteční anonymní čekání na pivo připomíná problematiku Čekání na Godota. Mžouraví muži sosavých našpulených rtů, osudem determinováni někam mezi sací reflex a Munchův výkřik, zaujímají pozici Picassových komediantů, otráveně sedících při sklence absintu. Trojice netrpělivě přepadává přes stůl, jistíce se opřenými lokty ve škále nádherné světelné šedě valérů tiché plošnosti a tíživé intenzivní mlčenlivosti.

Nečekanou pastvou pro oči jsou lyrické obrazy „obřadních tanců", které se z typicky kresebného „Načeradského kánonu" jednoznačně osvobozují plošným a výrazně malířským pojetím, oproštěným od detailů. Tančící dívky se extaticky ladně pohybují v zářivé tetelivé světelnosti. Provzdušněné „totemické" malby velkoryse tepající barevnosti, svěžesti a rytmu okamžitě přinášejí osvobozující radostnou euforii. Důrazem na magický účinek barvy o to víc asociuje schematické postavy jeskynních maleb, což evokuje zejména obraz názvu „Rychlé a velmi červené akty".

Kromě afrických či aboriginských maleb si vybavíme figurální zobrazení antických váz, či egyptskou stylizaci a přeskočíme-li, vzpomeneme si i na Matisovy tance a modré akty. Energický zápas, sváděný s barvou a hmotou je u Načeradského triumfální, v tomto případě dokonce pompézní.

Jeho osobnost je třeba nahlížet jako malířského gurmána a požitkáře s jedinečně distingovaným koloristickým citem pro vlastnosti barvy, zprostředkované nekonečnou škálou valérů. To vysvětluje jeho typické variování. Vlastně tak přezkoumává intenzitu kompozice vyžíváním se ve svobodě přístupů a řešení, které v důsledku působí vulkanicky sebejistě.

***

Ačkoli se Načeradský v celém svém díle hlásí k malířské tradici, (jak volbou tématu, tak techniky) nekompromisně se odkazující ke starým mistrům, překračuje je aktivním ironickým postojem a vyzývavou otevřeností v malbě. Tak přistupuje i ke svému tématu, které je nesmrtelné a stále aktuální co je lidstvo lidstvem. Bylo by však klišé vnímat ho pouze z perspektivy nějakého ustrnutí v jedné malířské poloze. Nahlédneme-li do katalogu, můžeme si všimnout jeho zastoupení na výstavách českého komiksu či lettrismu. To jen dokazuje vrstevnatost díla, která je často přehlížena.

Pozbývá tudíž smysl zaobírat se tím, zda se motivy „kudlanek" a „venuší" opakují. Postmoderna naopak interpretace, citace a variace ve svém slovníku frekventovaně používá. U podobných spekulací nad tématem totiž uvízneme v předsudku a ztratíme tak možnost úžasu. Proč si to kazit? A zvláště tehdy, když nám autor nabízí oslavu života šťavnatými valéry bravurního přístupu.

Autorka je výtvarná publicistka a malířka

Jiří Načeradský, Obrazy 2009. Kurátor výstavy a úvodní text v katalogu: Richard Drury. Výstavní síň Mánes, Masarykovo nábřeží 1, 110 00 Praha 1, výstava trvá od 6. ledna do 31. ledna 2010. Otevřeno denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin.
AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 27 Leden 2010 19:44 )  


Akademie Literárních novin vás zve na kurz

Soudobé československé a české dějiny – významná výročí 2018

Lektory kurzu jsou vědečtí pracovníci Ústavu soudobých dějin Akademie věd České republiky

Oldřich Tůma a Jiří Kocian.

Kurz se zabývá československými a českými soudobými dějinami v souvislosti s významnými výročími roku 2018: 1918 vznik samostatného státu ČR, 1938 Mnichovská dohoda, 1948 komunistický převrat a 1968 konec Pražského jara, a to v kontextu mezinárodních souvislostí včetně studené války.

Středa a čtvrtek 10. a 11. ledna 2018 * 10:00 hod. až 16:00 hod. * 20 účastníků * Korunní 810/104, budova D, Praha 10-Vinohrady * 2400 Kč včetně oběda a občerstvení

Kurz je akreditován MŠMT ČR

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB