Legendární dirigent a špičkoví sólisté
> Opernhaus Zürich - Giuseppe Verdi: Ernani
Jedna z raných Verdiho oper, která je pohříchu málo uváděná, ale přitom je geniální. Skvělé sbory, znamenité árie a jedinečný tercet. Romantický děj slavného Hugova dramatu konvenoval Verdimu dokonale, otevřel mu možnost rozvinout svou invenci v hudebně-dramatickém postižení charakterů i překvapivých, tajuplných a divadelně nosných situacích. V Curychu mě potěšila především tradiční režie, kterou koncipoval Grischa Asagaroff v historických kostýmech a bohatě členěné dekoraci (Dante Ferretti).
Dnes už se Asagaroff také raději „mýlí s dobou", ale při inscenování Ernaniho přívalu současnosti na scénu ještě statečně vzdoroval. A bylo-li k dispozici tak skvělé obsazení hlavních mužských rolí - Salvatore Licitra jako Ernani, Thomas Hampson jako španělský král, Carlo Colombara jako Silva, které vhodně doplnila i sopranistka Joanna Kozlowska v roli Elviry - odehrál se skutečný operní svátek. Pozornost strhávala především žijící dirigentská legenda Nello Santi, který všechno řídí zpaměti, a má dnes v curyšské opeře jakési domovské právo. Já osobně na Santiho představení jezdím speciálně a nejsem sám. Suma sumarum - velkolepý zážitek.
Prostopášník potrestaný v bordelu
> Opernhaus Zürich - Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni
Uplynulo pár hodin a curyšské jeviště ovládl zcela jiný duch postmodernismu. Režisér Sven-Eric Bechtolf přišel se zvláštní koncepcí: vše se odehrávalo v jakémsi velkém bordelu, po stranách stolky, židle a pohovky. Souložilo se o překot, představitel titulní role se pořád musel svlékat téměř do naha a zase oblékat, don Ottavio byl seladon v šedivém obleku s kravatou, donna Anna bojovala se vzplanuvší vášník Giovannimu a dosti směšná Elvíra se zase potýkala se svými lesbickými sklony, ač Giovanniho také pronásledovala. Že by neodhalila jeho záměnu s Leporellem, se nedalo uvěřit, spíš si řekla, lepší alespoň nějaký chlap než žádný.
Hřbitov se sem pochopitelně nevešel, Bůh suď, proč komturova socha byla zrovna indiánský totem, svůj part komtur odzpíval v šatech, v nichž byl zabit. Anebo se z toho dostal a vše byla jenom smluvená hra, jak Giovanniho vystrašit a dohnat k infarktu. I to je docela možné. Sólistické výkony ovšem zachránily úroveň večera - především Elena Moşuc jako donna Anna a Carlos Álvarez v postavě titulní, ale i ostatní podali dotažené výkony, připomeňme jejich jména: Bernard Richter (don Ottavio), Malin Hartelius (donna Elvira), Ruben Drole (Leporello) a Laura Giordano (Zerlina).
Takové jsou postmoderní režie všechny
> Berlín, Staatsoper Unter den Linden - Wolfgang Amadeus Mozart: Così fan tutte
V tomto svém operně-režijním debutu, v inscenaci Mozartovy buffo opery Takové jsou všechny se Dorris Dorie pochopitelně vezla na vlně aktualizací. První obraz situovala na letiště, ostatní do novodobé domácnosti s ledničkou, sporákem a vůbec takovým sektorovým vybavením bytu, další obrazy byly na zahradě ve francouzském stylu. Situace rozehrála ovšem bravurně a nápaditě, Ferrando (Jeremy Ovenden) a Guglielmo (Arttu Kataja) nejsou ve vojenském, ale v civilu, jako Albánci v přestrojení nastupují coby hippies notně zmaškaření, skutečně k nepoznání.
Režisérka často využívá obliby ve svlékání, Fiordiligi (Karine Babajanyan) a Dorabella (Maria Gortsevskaja) se koupají, také muži se svlékají: tentokrát ovšem toliko Guglielmo (představitel Ferranda to zřejmě odmítl). Obě dvojice byly tvárné, jak ženy, tak muži, ovšem vrcholné výkony podali především Roman Trekel jako don Alfonso a Adriane Queiroz jako hubatá a po penězích lačná Despina.
