Desetitisíce aplaudovaly Tosce > Arena di Verona - Giacomo Puccini: Tosca
Zmrtvýchvstání Haydnovy opery > Innsbruck, Festwochen der Alten Musik - Joseph Haydn: Orlando paladino
Desetitisíce aplaudovaly Tosce
> Arena di Verona - Giacomo Puccini: Tosca
Letošní stagiona ve veronské aréně už pomalu končí. Počasí je nádherné. Na obloze ani mráček, že by pršelo, nehrozí. Tosca se sice pro arénu s obrovitými prostorami amfiteatrového schodiště příliš nehodí, ale obliba díla přitáhne obecenstvo. Kapacita 22.000 diváků vyžaduje dobrou organizaci.
Cestovní kanceláře se snaží, takových 10.000 diváků je tu, odhaduji, vždycky. Roli Tosky zpívá dnes večer Anda-Louise Bogza, Rumunka, která se už dávno usadila v Praze, kde zpívá na obou operních scénách. Její nádherný hlas i přitažlivý zjev došel uplatnění i zde ve Veroně, obecenstvo ji přijalo s velkým nadšením. Cavaradossiho zpíval Alejandro Roy s jímavostí a prožitkem, Scarpiu hvězda první garnitury - Alberto Mastromarino, který si zejména osvojil jeho předstíranou bigotnost, chlípnost i despocii. Nemá sice v sobě vrozenou noblesu, ale všechny negativní rysy postavy dokázal prezentovat beze zbytku.
Zmrtvýchvstání Haydnovy opery
> Innsbruck, Festwochen der Alten Musik - Joseph Haydn: Orlando paladino
Letošní hudební rok byl zasvěcený Josephu Haydnovi, od jehož smrti uplynulo právě 200 let. Světový skladatel symfonií a smyčcových kvartet, z jehož vokální tvorby se pravidelně uvádějí toliko oratoria Stvoření a Čtyři roční období. Měl dosud smůlu jako operní skladatel, napsal sice 24 oper, ale ty se hrály zatím jen sporadicky. Převažoval totiž názor, že jde o díla ne příliš povedená. Ve srovnání se symfonickou tvorbou a kvartety to asi platí, ale letošní bohatá žeň Haydnových oper, které doslova zaplavily přední evropské operní domy, nutí tento názor poopravit. Jde o díla přinejmenším originální, vycházející z barokní opery seria, ale mísená s komickou rovinou, tak něco na způsob Shakespearových dramat.
Také festival v Innsbrucku, specializující se na starou hudbu, kde jsou vedle řady koncertů uváděny každým rokem také dvě divadelní inscenace, patřil operní tvorbě Josepha Haydna. Nestihl jsem první inscenaci Pustého ostrova, ale zato jsem si mohl dosyta vychutnat inscenaci druhou, kterou byl Orlando paladino. Je to Haydnova operní varianta na téma Ariostova Zuřivého Rolanda, zhudebněného řadou skladatelů, mezi jinými i Händelem a Vivaldim. Ovšem Haydn vytvořil jedinečnou formu komicko-heroické opery, kde propojil motivy vážné s bufózními, zachovávaje podobně jako Mozart tradiční sled recitativů s doprovodem cembala a árií bohatých na koloraturní ozdoby, ale tím, že dějové situace neustále oscilují na vážné a komické poloze, dosáhl neobyčejného účinku, pro moderní inscenace přímo ideálního.
Vedle královny Angeliky (Sine Bundgaard) a jejího milence Medora (Magnus Staveland) je tu dvojice pastýřky Eurilly (Sunhae Im) a Orlandova sluhy Pasquala (Victor Torres), dále pak zuřivý Orlando (Tom Randle), jemuž od milostných ataků pomůže jenom převozník Charon (Arttu Kataja) daje mu napít z poháru zapomnění, a pak je tu ještě další výrazná komediální postava barbarského krále Rodomonta (Pietro Spagnoli). To vše pojali režiséři Nigel Lowery a Amir Hosseinpour, z nichž ten první byl zároveň výtvarníkem scény, velice vtipně, jako komediální perzifláž barokní opery, se stylizovanými kostýmy, které sice vycházejí z dnešních střihů, ale stylizace jim dává neotřelou divadelnost, takže se pro tentokrát zase jednou „vlk nažral a koza zůstala celá". Výprava tak trochu připomíná „pimprlové divadlo", ale je aspoň konkrétní.
Máte tu středověký hrad i les. Korunou představení ovšem byl René Jacobs, až dosud umělecký šéf innsbruckého festivalu, který je specialista na starou hudbu a s ansámblem Freiburger Barockorchester dokáže dělat pravé divy. Preciznost a hudebně-dramatická invence se u Jacobse propojují v jedinečný celek, každý takt je tu funkční, všechno má svou logiku a význam. Sólisté byli rovněž špičkoví - Jacobs ostatně pracuje s vnímavými lidmi, pro něž je stará hudba ne-li posláním, tak určitě koníčkem, doslova se v ní vyžívají, a mají-li možnost se ještě navíc komediantsky vyřádit tak, jako tomu bylo tentokrát, můžeme mluvit o dokonalém, skutečně festivalovém představení, které nemělo chyby.
