O funkci porotce a o uchování zdravého rozumu v šíleném průmyslu s režisérem Wernerem Herzogem, který předsedá porotě letošního Berlínského mezinárodního filmového festivalu.
Máte pověst osamělého vlka, který netouží po ocenění pro svá díla, přesto ale vedete porotu na Berlinale. Co se děje?
Přiznávám, že jsem se nechal přemlouvat, ale v účasti v porotě smysl vidím. Myslím si, že má smysl dávat filmům ceny. Loni vyhrála Zlatého medvěda mladá peruánská filmařka Claudia Llosová za snímek Mléko strachu. Mám dojem, že hlavní cena této režisérce nesmírně pomůže. Když jsem před nedávnem navštívil Peru, viděl jsem, jak se ta cena jakoby stala součástí hrdosti celého národa. Jistě, je tu i druhá strana mince, jak vždy říkám, a tou je skutečnost, že filmy vlastně ceny nepotřebují. Ceny jsou spíš pro zemědělské výstavy, aby se vědělo, které mléko je nejlepší.
Když je řeč o mladých filmařích, kvůli inspiraci začínajícím režisérům jste založil Rogue Film School. Jaká byla vaše motivace?
Posledních zhruba 25 let za mnou chodí mladí filmaři, kteří ve mně vidí jakýsi orientační bod či naději, a jejich počty neustále narůstají. Když jsem měl přednášku v Londýně, sál pro tři tisíce lidí byl vyprodaný za 35 minut. Napadlo mě, že je na to vše potřeba reagovat nějak organizovaně. Uvědomuju si navíc, že jsou věci, které mohu ostatním předávat. Nemám samozřejmě na mysli technické věci - ty se můžete naučit doma na filmové škole - ale spíš jiného ducha, uličnický, gerilový styl filmování, včetně poznatku, že filmař musí číst, číst a číst. Svým studentům dávám seznam povinné četby.
Proč jste pro mladé tak zajímavý?
Je to asi tím, že se mi podařilo navzdory všem myslitelným těžkostem dělat film za filmem - a to mimo etablovaný filmový průmysl, samozřejmě. Vždy jsem své filmy dokázal vyrvat ze chřtánu samotnému ďáblovi. A vždy jsem točil filmy, které jsem natočit opravdu chtěl. To lidem dává naději. Přesto jsou ale mé filmy svým způsobem mainstreamové, byť většinou jaksi skrytě. Například Aguirre, hněv Boží jsem natočil před čtyřiceti lety a za tu dobu se stal součástí mainstreamu. Lidé si stále více a více uvědomovali, že nejsem buřič, že vzpurný je naopak zbytek světa. Nejsem excentrický. Obývám střed a bizarní a excentrický je ten zbytek, ne já. Já jsem klinicky při smyslech. Myslím například, že jsem příčetnější než celý filmový průmysl v USA.
Ve svých filmech často směšujete fakta s fikcí. Dokumenty přitom točíte se smyšlenými prvky, zatímco filmy stavíte na skutečných událostech. Proč?
Fakta jako taková mě příliš nezajímají. Manhattanský telefonní seznam má čtyři miliony položek, které jsou po věcné stránce v pořádku, ale ta kniha jako taková vás neosvítí. Vždy říkám, že je třeba pohlížet za hranici realismu, za fakta. Musíme kopat do spodních vrstev pravdy, která k filmu jaksi patří, ale je velmi těžké ji najít a vytvořit. Pátrám po okamžicích, které člověka dokážou osvítit. Věřím, že v některých mých filmech je pár okamžiků, při nichž pocítíte jakési osvícení, něco jako stav extáze, kdy vystoupíte ze sebe sama a prožijete cosi, co je možné jen v kolektivních snech.
Takže divákům lžete?
Prostřednictvím imaginace, stylizace a invence se stáváme pravdivějšími. Vezměte si například můj dokument Lekce tmy, který pojednává o požárech v Kuvajtu, kde irácká armáda proměnila celou zemi v plameny. Začíná citátem francouzského filozofa Blaise Pascala: „Zhroucení hvězdného vesmíru nastane, stejně jako stvoření, velkolepou nádherou." Jaká krásná věta! Jen ji neřekl Pascal, ale já! Po pravdě, Pascal by to lépe říct ani nemohl. Pro ty, kteří přemýšlejí jako účetní, to vypadá jako podvod. Podvod to ale v žádném případě není, protože s pomocí té věty zvedám diváky velmi vysoko dřív, než vůbec zahlédnou první záběr filmu, takže do něj pak mohou vstoupit na jiné úrovni. Z tohoto úhlu pohledu ona věta, byť je vymyšlená, nemá diváka oklamat, zmást nebo podvést. Má vás naopak naplnit určitou mírou děsu a připravit vaši duši na cosi, co dějiny lidstva neviděly. A tak to není lež, nýbrž zintenzivněná forma pravdy.
Je pro vás důležité, aby lidé ještě po sto letech koukali na vaše filmy a četli vaše knihy?
Ne, nic mě nezajímá méně než budoucí generace - protože to už tady nebudu.
