Snad jen Ladislav Balcar v Literárních novinách a Jiří Hanák v Právu si podrobněji povšimli v širších souvislostech summitu států BRIC (Brazílie, Rusko, Indie, Čína), který proběhl v polovině června v uralském Jekatěrinburgu. Byl to skutečně jasný signál pro Evropu: ve světě se rodí nová mocenská centra, která budou díky své rostoucí ekonomické síle požadovat větší podíl politického a ekonomického vlivu v globálním měřítku a to i na úkor Evropy. Především pro politiky a ekonomy, kteří jsou schopni sledovat globální trendy by to ale nemělo být překvapením. Zkratku BRIC totiž nevymysleli v Pekingu, nebo v Moskvě. Jejím autorem je ekonom investiční banky Goldman Sachs Jim O´ Neill., který takto již před osmi lety označil země, které mají v horizontu dvou až čtyř příštích dekád předhonit nejrozvinutější země světa.
Ekonom Jim Hudson ale již dnes neváhal v titulku svého článku pro Financial Times 15. června sdělit: „Jekatěrinburgský přelom: dedolarizace a konec vojensko - finanční hegemonie USA". Čína v tomto přelomu hraje nepochybně hlavní roli i když ještě (zatím) potřebuje s USA obchodovat v dolarech. Již ale uzavřela obchodní dohody s Brazílií a Malajsií, podle kterých se bude za zboží platit nikoliv v dolarech, ale v juanech. Čína se horečně zbavuje svých obrovských dolarových rezerv, přičemž za ně skupuje po celém světě, včetně Evropy, průmyslové podniky a nemovitosti. K Číně se přidalo i ekonomicky slabší, ale surovinově nesporně bohaté Rusko, které chce obchodovat s jinými zeměmi v rublech. Kontury světa „bez dolaru" ve kterém se Evropa nebude moci příliš spoléhat jako dříve na Spojené státy, tak nabývají prvních konkrétních rysů. Zde je nutno dodat, že Spojené státy stály o to, aby na jekatěrinburgské schůzce mohly být v roli pozorovatelů, nicméně dočkaly se odmítnutí.
Od ekonomického vlivu Číny, jejíž očekávaný letošní růst HDP má dosáhnout 6% a celého BRIC jako celku se ale odvíjí i to, že budou na mezinárodní scéně více prosazovat vlastní koncepty vládnutí, lidských práv a řešení klíčových globálních problémů jakými jsou klimatické změny, energetická bezpečnost či terorismus.
Pro Evropu je to skutečně jasný signál, nikoliv za pět minut dvanáct, ale možná již minutu po dvanácté. Bez Lisabonské smlouvy, která je ale jako kompromisní dokument už možná pro podmínky prudce měnícího se světa dokonce mírně zastaralá, může Evropa upadnout do geopolitické bezvýznamnosti. O tom zda se tak nestane se může rozhodnout v irském v Dublinu.....
(Autor vede Středisko bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK Praha)