Co by obsahoval nepravděpodobný scénář evropského vývoje se zataženou českou brzdou.
Tvrzení o půlvolbách nebo čtvrtvolbách, jaké zaznělo ze strany prezidenta republiky na adresu voleb do Evropského parlamentu, může vypadat v konfrontaci s možným negativním scénářem vývoje na evropské politické scéně jako zavádějící. Volební zisk extremistických a některých konzervativních stran, ke kterým se v Evropském parlamentu chce připojit i ODS, v Bruselu významně posílil protiunijní síly. Propad labouristů v eurovolbách zase oživil vyhlídku předčasných voleb v Británii, které vynesou k moci opoziční konzervativce. Jejich předák David Cameron už slíbil v případě vítězství referendum o Lisabonské smlouvě, pokud ji neratifikují zbývající členské země unie. Oddalování podpisu Lisabonské smlouvy prezidentem České republiky vázané na rozhodnutí Ústavního soudu o stížnosti skupiny senátorů, tak může Cameronovi poskytnout potřebné alibi, proč tak učinit. Přestože smlouva už je schválena britským parlamentem, výsledek případného britského referenda se dá předpokládat: smlouva by s velkou pravděpodobností neprošla. Na rozhodování britských voličů by zřejmě nemělo vliv ani případné ano Lisabonu ve druhém irském referendu.
Co by nastalo po britském ne? Reakce velkých kontinentálních zemí EU - Francie, Německa, Itálie a Španělska. by byla dvojí. Vzhledem k tomu, že mají jasnější představu o způsobech, jak reagovat na globalizační výzvy a chtějí se aktivně podílet na vytváření nového modelu multipolárního světa, usilovaly by o zrychlení míry vzájemné integrace na straně jedné a posílení politického a ekonomického pragmatismu při jednání s dalšími globálními aktéry na straně druhé. Týká se to samozřejmě i Ruska, kterému by daný model vyhovoval. Odstranil by se tak určitý paradox - dnešní vztahy Ruska s EU (i díky postojům „nových" členských zemí, včetně ČR) nejsou nejlepší, pravým opakem jsou ale bilaterální vztahy Ruska např. s Německem a Itálií. A netýká se to jen často mediálně zmiňovaných velkých energetických projektů jako jsou plynovody Nord Stream a South Stream. Německo je dnes největším ruským obchodním partnerem (roční objem obchodu dosahuje 68,2 miliardy euro) a na ruském trhu operuje šest tisíc německých firem. Proto nemohl být až tak velkým překvapením kapitálový vstup jedné z největších ruských bank - Sberbanky do záchrany krachující německé automobilky Opel.
Realita evropského vývoje nás tak v Čechách možná donutí, abychom na rozdíl od evropských voleb před nadcházejícími parlamentními volbami vážně diskutovali také o evropských tématech a budoucnosti Evropské unie. V sázce není málo: hrozí zastavení počátku přerodu EU ve skutečně plnohodnotného politického, ekonomického a bezpečnostního globálního aktéra, který bude rovnocenným partnerem ostatním hlavním globálním aktérům. A Česko by mohlo takovému negativníému vývoji napomoci i přes ano, které zaznělo Lisabonské smlouvě v Poslanecké sněmovně a Senátu. Možná, že aktuálnější dnes není heslo Lisabon, nebo Moskva, ale spíše Lisabon, nebo Praha.
(Autor vede Středisko bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK)