Závažným prohřeškem Rádia Česko je, že v rozporu se zákonným zadáním i vlastní sebeprezentací velmi silně nadržuje pravicovým politickým stranám, nejrůznějšími způsoby podporuje ekonomický neoliberalismus a v lecčems také konzervativní vidění světa. Projevuje se to volbou témat, komentáři redaktorů a jejich chováním k respondentům, výběrem hostů i celkovým diskursem stanice. Sám jsem na to poukázal už několika články ve čtrnáctideníku A2 a v Literárních novinách.
Každému velmi doporučuji vyhledat si ve volně dostupném internetovém archivu Rádia Česko glosy vážící se k vajíčkové aféře z loňského května, především ty od šéfredaktora stanice Roberta Břešťana (sám rubriku glos spravuje), hlavní editorky RČ Patricie Polanské a redaktora Adama Drdy, který vede sesterskou rubriku „Ranní zamyšlení". Jejich vaječné texty jsou ze dnů 25., 26. a 28. 5. 2009. Hlavní teze zněly takto: sociální demokraté si za útoky mohou sami, na házení není špatného, naopak nadějně ohlašuje nástup mladé generace do politického života. Škodolibá radost jmenovaných veřejnoprávních novinářů a více či méně skrývaná verbální podpora podobných ataků patří k jedněm z dosud nejpokleslejších kousků Rádia Česko.
Stejně pochybné názory v té době na Rádiu Česko zněly i z rubriky fejetonů, konkrétně od politologa Josefa Mlejnka jr. a spisovatele Jiřího Stránského (4. a 9. 6.). Mlejnek dokonce o masovém házení vejci a dalších fyzických útocích loňského května (na pražském Andělu je mladí útočníci jak známo směřovali i na přihlížející seniory) přímo hovořil jako o „akci nenásilného charakteru"... Ještě závažnějším nedostatkem než ty souladně podivné komentáře je, že RČ dodnes nedalo žádný srovnatelný prostor jinému hodnocení oné události. Stanice tak svým skromným dílem velmi málo poslouchaného rádia přispěla k vystupňování jednoho z nepalčivějších problémů současné české společnosti - k mizení solidarity a tolerance. Mezi generacemi, mezi příznivci různých (demokratických) stran i mezi jednotlivými společenskými vrstvami, chcete-li třídami. Nedávný pokleslý videoklip Petra Zelenky a jeho vstřícné přijetí statisíci mladých lidí na elektronických sociálních sítích ukázaly závažnost té věci více než jasně.
Politické glosy
Projdeme-li pečlivě glosy z archivu rubriky například od počátku tohoto roku, vyplynou následující fakta. Nejvíce příspěvků tu mají tři výše zmínění přední novináři Rádia Česko: Robert Břešťan, Patrice Polanská a Adam Drda. Všichni své glosy často pojímají jako politické minikomentáře, které své kritické ladění výrazně nadproporčně směřují vůči ČSSD. Tón takových textů je zpravidla silně uštěpačný, varovný nebo satirický.
Veřejnoprávní zpravodajsko-publicistiká stanice, která by dobře naplňovala své zákonné zadání a etický kodex, by kritickou pozornost věnovala také dalším důležitým politickým stranám. Podívejme se nyní na to, jaká témata v glosách RČ od počátku tohoto roku podivuhodně chyběla, ačkoliv byla a jsou velmi palčivá a stanice jim nevěnovala patřičnou pozornost ani v jiných svých pořadech. Záměrně uvádím také některé objevivší se aféry pravicových stran či osobností s nimi spjatých, jako např. kauzu dámského klubu Lata Brandis. Srovnatelné aféry a přešlapy české levice jsou totiž v RČ okamžitě komentovány a v názorových rubrikách často i s velkým odstupem a opakovaně připomínány. Například výroky Jiřího Paroubka jako ty o „spojení se třeba s Marťany" a „Dámy a pánové, kdo z vás na to má?" nebo kauza Stanislava Grosse tu u různých autorů stále znovu rezonují i v textech o odlehlých tématech (viz např. Břešťanovu glosu z 31.03.2010, na webu RČ s fotografií mimozemšťana..., článek téhož novináře z 27. května 2009 o S. Grossovi nebo text P. Polanské z 29. 4.).
Chybí toho spousta
Důležitá témata chybějící v názorových rubrikách Rádia Česko tedy pokládejme za důkaz asymetrie v přístupu k jednotlivým politickým stranám i zájmovým skupinám občanů. Zde tedy jsou některá desiderata: problematika pravicového populismu (o populismu levice se v RČ hovoří velmi často); kauza „justiční mafie", arbitráže vůči České republice; výše daní a daňová progrese ve srovnání ČR se západními zeměmi; program, volební kampaň a její financování u stran Top 09 a Věci veřejné; zdravotní a penzijní reforma, mj. s otázkou střetu zájmů náměstka ministryně zdravotnictví Marka Šnajdra a u penzijní reformy Vladimíra Bezděka a Jiřího Rusnoka v tzv. Bezděkově komisi (oba dotyční jsou v RČ často dotazováni coby experti bez přívlastků...); současné finanční nesnáze ODS (referovalo o nich Aktuálně.cz); daňové ráje a čeští podnikatelé nebo důsledky rozkladu elitních policejních útvarů za vlády M. Topolánka pro vyšetřování závažných ekonomických trestných činů...
Zde je několik ukázek politicky jednostranné a agresivní publicistiky tří zmíněných předních novinářů RČ. Blížící se volby u nich nevedou k rozpomenutí se na zásady kvalitní žurnalistiky a etický kodex ČRo, právě naopak. Svou tendenčnost stupňují a sahají i po nepřípustných paušalizacích a urážlivých stereotypech. Zde je několik příkladů: „Napravo je veseleji (kvůli vzniku nových stran, pozn. P.Š.). Snad i kvůli sofistikovanějším požadavkům voličů. Voličům levicovým stačí příslib státem zajištěného zajištění" (P. Polanská, 11.3.); „ ̒ šetřme na výdajích státu, ne občanů' je v podání lídra sociální demokracie taková hezky našlehaná a voličsky přitažlivá kvadratura kruhu. Kterou si ovšem Jiří Paroubek může dovolit, neboť ví, co jeho potenciální voliči chtějí slyšet: Stát se o vás postará" (P. Polanská, 18. 1.); „Když člověk nemá až tak velké iluze o nezávislosti oněch orgánů (činných v trestním řízení, pozn. P.Š.) a sleduje třeba názory Jiřího Paroubka na mediální svobodu, těžko se brání jistým obavám" (A. Drda, 11. 1.). Citát je z glosy o změně trestního zákoníku, podle níž by se křivé obvinění považovalo automaticky za trestný čin. Navrhl ji přeběhlík Miloš Melčák, Drda ale přesto „strašil Paroubkem".
Tvrdě na odboráře, měkce na Béma
Hned dvě nedávné glosy byly věnovány výsměchu kampani sociálních demokratů (Drda 15. 3., Břešťan 14. 4.). Předpojatě vyzněl i komentář Polanské o odporu odborů vůči chystanému zdanění zaměstnaneckých výhod (4. 3., Polanská psala s agresivním žargonem některých pravicových politiků o „odborových svazech s největším vyděračským potenciálem").
K zástupcům odborů bývají novináři RČ vůbec jedovatí. Když se odborář Jaromír Dušek nedávno nevhodným slovníkem rozpovídal o údajném nepotismu ve vedení Českých drah, reagoval obratem Adam Drda a Duška si - velmi lacině - „vychutnal" (8. 3.). Kupříkladu prosincovou urážku dopravních odborářů od poradenské firmy Pražského dopravního podniku BNV Consulting nechali komentátoři RČ bez povšimnutí. A to si jednání uvedené firmy zaslouží kritickou pozornost i z jiných důvodů.
Drda sice opakovaně kritizoval také politiku pražské ODS kvůli korupčním skandálům a podezřením, takové jeho glosy jsou ale i stylisticky mnohem krotší než ty zaměřené na ČSSD. Důvěru v Pavla Béma by i po krajních podivnostech kolem Opencard a firmy Haguess novinář prý ztratil až poté, co by se ukázalo, že vlastníci Haguessu „třeba perou špinavé peníze nebo jsou spojení s ruskou mafií" (8. 2.). Vysmívání se „třináctému důchodu a školním pastelkám zadarmo (nebo co všechno to ČSSD slibuje)" se Drda jako v citované glose ze 3. 5. zkrátka věnuje mnohem radši.
Český rozhlas už dlouho dluží svým koncesionářům vysvětlení, proč mají přispívat na tak tendenční publicisticku. Role médií veřejné služby by u nás i v názorových rubrikách měla spočívat v něčem úplně jiném než v násobení bojovně pravicové publicistiky, jak ji pěstují hlavně komentářové strany Lidových novin, Reflexu a dalších médií.
Makléři o ekonomice, jež je prý hlavně byznysem
Novináři Rádia Česko sdílejí s většinou českých mainstreamových žurnalistů v pohledu na společenské dění vlčí mlhu, u níž není vždy jisté, zda pochází víc ze vzdělanostních nedostatků a rutinérství nebo z ideologické předpojatosti. Právě ideologemata jsou bezpochyby hodně na vině u pojednání závažných ekonomických a politicko-ekonomických témat. Pevnou součástí diskursu RČ totiž je, že v mnoha případech jako korunní - a většinou jediný - argument či odvolání se k autoritě používá spojení „ekonomové soudí, že..." či „podle ekonomických odborníků...". Někdy se dokonce až z kontextu pozná, že v oněch klíčových větách použité pouhé slovo „odborníci" či „experti" znamená právě ekonomy. Novináři RČ jako by nechtěli vědět, že existují různé ekonomické školy a přístupy, že se velmi liší svým politicko-světonázorovým zakotvením.
Ať tak či onak, ve výsledku to na RČ zní tak, že drtivá většina ekonomů, kteří zde dostávají prostor, jsou lidé striktně neoliberálního ražení. Hlavně v ekonomické rubrice, jejíž samotný název nechtěně přesně vyjadřuje úzké meze RČ v ekonomicko-politických záležitostech („Informace ze světa financí") promlouvají dalece nejčastěji pracovníci soukromých bank a ještě více zaměstnanci společností obchodujících na kapitálovém trhu. Nekomentují ovšem zde ani v jiných relacích RČ zdaleka jen pohyby akciových trhů, ale také dění kolem sestavování rozpočtů ČR i dalších zemí, podobu volebních kampaní, možné dopady voleb a další důležité politicko-ekonomické a politické otázky. Výroky zaměstnanců brokerských společnosti, investičních bank atp. jsou v tomto ohledu takřka vždy totožné: podporují dekonstrukci sociálního státu, snižování přímých daní a velmi často explicitně vyzdvihují pravicové koncepty nebo chválí jednotlivé pravicové strany či politiky. Rádio Česko tyto výroky nasbírané pro „Informace ze světa financí" zpravidla opakuje ve zprávách, zde jsou pak - s proměněným statusem, vytrženy z kontextu - o to snadněji nabízeny jako jediná možná pravda.
Svět je složitější
Nesprávnost popsaného přístupu je jasná: RČ by mělo dávat mnohem větší prostor ekonomickým odborníkům z akademické sféry (hlavně těm opravdu nezávislým, nespojeným utilitárně s kapitálovým trhem či různými korporacemi) a respondenty by měl vybírat člověk, který si uvědomuje jejich ideologicko-politickou rozdílnost. Musí být také schopen zohlednit vazby jednotlivců i celých pracovišť na ekonomické a další zájmové skupiny. Pochopitelně by se redakce měla snažit o umožnění více náhledů na tutéž problematiku. V průběhu času se v daném ohledu RČ zdá trochu zlepšovat jen v tom, že občas dá slovo ekonomům odborových sdružení, nepoměrně více prostoru ale stále dopřává jejich systémovému kontrahentu: zástupcům zaměstnavatelských svazů.
Několikrát jsem byl u RČ svědkem toho, že dotázaný odborník z nějaké vysoké ekonomické školy zaskočil redaktora tím, že na pojednávanou věc nenahlížel stejně jako novinář neoliberálním prizmatem. Skvostnou ukázkou je rozhovor redaktorky Karolíny Koubové s pedagožkou Vysoké školy ekonomické Stanislavou Hronovou z letošního 2. dubna. Hronová věcně a přesvědčivě vyvrátila klišé propagátorů „dne daňové svobody", k nimž zjevně patří i mnozí novináři RČ. Mohu se ve své paměti pravidelného posluchače stanice i rešerších mýlit, ale S. Hronovou ani pár dalších - pro RČ zdá se příliš „hranatých" - akademiků jsem v RČ nikdy více neslyšel...
Jestřábi volného trhu a těkavé přívlastky
Že by redaktoři RČ svým posluchačům občas dopřáli náhledy například vysoce vzdělaných a kultivovaných „jinak než neoliberálně založených" ekonomů Lubomíra Mlčocha, Miloše Picka, Otakara Turka, Zdislava Šulce, popř. Petra Gočeva nebo Michala Poláka, o tom si může posluchač této veřejnoprávní stanice, nominálně zavázané k nestrannosti a prostředkování pestré veřejné diskuse o důležitých tématech, nechat jen zdát. RČ prostě nabízí především makléře a zastánce volného trhu. A i z lidí působících na vysokých školách silně upřednostňuje ekonomické ultraliberály, jako jsou například Pavel Kohout a Jiří Schwarz. Ti jsou v RČ poměrně častými hosty.
Velmi závažným prohřeškem Rádia Česko proti zásadám kvalitní žurnalistiky je také to, že zatajuje přímé politické vazby řady ekonomů. V poslední době kupříkladu u expertů, jako jsou Miroslav Zámečník nebo Michal Mejstřík, neuvádí, že jde o poradce ODS. Také v rozhovoru s vedoucím pracovníkem Liberálního institutu a rektorem vysoké školy CEVRO Institut Josefem Šímou (11. 5.) redaktoři jaksi opomněli uvést, že jde o školu spojenou s ODS. Příznačné je, že u institucí a médií levicového ražení, když už jsou v Rádiu Česko vzácně zmíněny, jeho redaktoři příslušnými přívlastky na politickou orientaci dotyčného subjektu občas upozorňují.
Ani krize nestačila
Bohužel, krajně jednostranné vybírání expertů, mající za následek mimo jiné stereotypní, povrchní, v lecčems přímo zavádějící komentování ekonomického dění, nezměnila ani lekce, kterou nejen Rádiu Česko uštědřila velká finanční a posléze hospodářská krize. Zájemce si snadno dohledá v archivech, že ekonomové zvaní Rádiem Česko byli ohledně Krize plně ve vleku událostí. Pokud je mi známo, stanice nikdy nedala hlas nikomu, kdo předvídal vznik či prohloubení krize. Nepředpojatí zájemci o tu problematiku přitom věděli přinejmenším o zámořských analyticích, kteří před riziky vývoje varovali včas. Bizarní je, že experty zvané do RČ, jejichž formální vzdělání a kariérní postup si jistě zaslouží respekt, v daném ohledu předčil i nejeden bloger včetně ekonomických laiků, jak je vidět například u některých článků Radovana Baroše z Britských listů z počátku roku 2008.
Když došlo na krachy investičních společností a potápění se amerických a několika západoevropských bank a viníci finanční krize volali po státní pomoci, podporovali ty žádosti jako „nutný nástroj záchrany finanční stability" na Rádiu Česko coby majitelé jediných pravd titíž neoliberální jestřábi, kteří předtím - a ovšem i poté - nešetřili neoliberálními tezemi o odpovědnosti, soběstačnosti a odbourávání jakýchkoli netržních nástrojů. Za všechny zde jmenujme ekonoma společnosti Patria Finance Davida Marka, jenž je dobrým příkladem i kvůli svému velmi častému hostování v RČ a olbřímímu sebevědomí, s nímž pronáší zmíněné - navzájem si často protiřečící a často jednoduše neetické - výroky.
Co dál?
Brzy se koná volba nového ředitele Českého rozhlasu. Velmi horkou kandidátkou je bývalá šéfredaktorka Rádia Česko Hana Hikelová. Kvůli své velké spoluodpovědnosti i za výše uvedené vážné prohřešky proti poslání veřejnoprávní žurnalistiky si Hikelová další postup nezaslouží, právě naopak. Jejím asi největším konkurentem v konkursu je Petr Duhan, novinář a od roku 2006 ředitel stanice Český rozhlas 6, jejíž politická publicistika od počátku trpí ještě většími jednostrannostmi než ta od RČ, ba často zní přímo studenoválečnicky. Sérií článků z let 2003 a 2008 to celkem obstojně analyzoval Štěpán Kotrba v Britských listech. Je tedy možné, že tak, jako je RČ navzdory svým velkým nepravostem stále „jednookým králem" společensko-politického zpravodajství a publicistiky Českého rozhlasu, může případné zvolení Hany Hikelové intronizovat jednookou královnu. Ať tak či onak, po dvaceti letech od Listopadu je to přesmutná bilance.
Petr Šafařík
Autor je vysokoškolský učitel a publicista.
-
|2010-05-28 11:24:08 zar muz - Ach jo...Mám pocit,že pokud by to technicky bylo možné(přesunout se v čase),tak by jste se stal vděčným posluchačem "Rádio (f)vltava z podzimu 1968.Cest Z.
-
|2010-05-28 17:48:54 Marcus - Ach jo...zar muzZdá se, že jste nepochopil uvedený článek. Rádio Vltava jako radio vysílané okupační armádou líčilo realitu přesně dle jedné idologie. Pan Šafařík opravdu nepotřebuje cestovat do roku 1968 pokud chce poslouchat media jejichž redaktoři vyznávají jen jednu jedinou zjevenou pravdu. Ale možná jste jen chtěl označit autora za levičáka a komunistu ..doporučuji si dát do googlu: Adorno polovzdělanci :-)
-
... veřejnoprávní média ....zřejmě neustála být v opozici všem pravicovým mediálním trendům, a přizpůsobili krok... systém padajících konsenzuálních kostek, kterému nelze čelit ve skupině.... Ačkoliv placeni námi proto, aby zajišťovali objektivní informace a celospolečenský pohled na svět, naivně prezentují předžvýkané propagační materiály pravicového píár managementu, představujíc si, jak jsou pokrokoví, moderní a revoluční, ačkoliv pravdou je opak. Jak snadno se chytrost může změnit a usvědčit sama sebe z hlouposti.... :))) Nemohu tvrdit, že bych to neznala :)))) A k moudrosti jsme ještě nedolezli....aby spojila......Jistě... bydlet v Praze, hřát se v kanclu a brát odměny za určitý "vhodný " (dobře placený) pohled na svět.... je pohodlné a jednoduché.... A právě oni by ale měli být hlasem, který se ptá, který hlídá , který nahlas přemýšlí, zvažuje, pochybuje... být hlasem desetimilionů občanů.... Není tomu tak. Dlouhodobě... Nedivím se, že odchází z České televize pan Jan Kraus a ruší pořad Uvolněte se prosím..... Lidé skutečně moudří a stateční si nenechávájí linkovat, co mají říkat , jak a kdy..... Jana Krause si vážím. A sleduji . A fandím mu. A chci ho na svojí České veřejnoprávní televizi. A žádám, aby vykopli jemu nadřízený management dement ! Děkuji...... Cituji. Paracelsus: " Kdo dokáže být sám sebou, nebuď nikým jiným" ! Už ve středověku věděli... a dnes? :)
-
|2010-06-17 16:04:23 Z. - Dvojice komentářů Rádia Česko - k zamyšleníV souvilosti se článkem upozorňuji na:
http://www.rozhlas.cz/radio_cesko/glosa/_zprava/741766
http://www.rozhlas.cz/komentare/portal/_zprava/743203
-
|2011-10-21 09:19:18 DádaNevím, možná má autor v něčem pravdu, ale jako poměrně častý konzument pořadů Rádia Česko si myslím, že celkově to tak zlé není. Jsou tam různě orientovaní redaktoři a není tam žádný monopol, že by se některé pohledy nedostaly ke slovu. Mně hodně dal seriál s Naďou Johanisovou v pořadu Člověk a trh o ekonomických alternativách. Nedávno jsem zase vyslechla jakýsi pořad o sociálním státu. Seděli tam Bratinka, Pehe, Slačálek, dalším spíše pravě orinetovaným člověkem do diskuse měl být asi moderátor sám. Ale Pehe se Slačálkem jednoznačně kralovali a určili celé vyznění.
-
|2011-10-21 09:28:57 DádaEhm, sorry, tak jsem právě zjistila, že neumím rozlišit pořady, natož profil Radia Česko a Český rozhlas 6. Takže předchozí příspěvek odvolávám, nevím, jak je to s Radiem Česko :-)
-
|2011-10-30 10:29:24 Bubeník - Článek je pravdivýJsem odkojen poslechem Svobodné Evropy, ale to, co produkuje Č6 je jen přitakávání všemu tzv.pravicovému. Výsledkem čehož je třeba kauza poslední: Švýcaři obvinili šéfy Mostecké. Poslouchat dnes ČR nebo 6 je totéž jako naslouchat všem správným vládním rozhodnutím. Ty ovšem ve skutečnosti stojí za .............. Včera chválili Havlovce, Topolánka, dnes Nečase. A největší gauner a restaurátor korupce a nedostaku financí, sedí spokojeně na Hradě.
