Britská kapela Oasis vyslala do světa další zajímavý videoklip, tentokrát k již třetímu singlu z její poslední desky Dig Out Your Soul. Ponurá píseň Falling Down je tak součástí podobně laděného videa, jež v Anglii vyvolalo přinejmenším pozdvižení. Jde totiž o nejednoznačný a poměrně odvážný pohled do soukromého života členky královské rodiny, která navíc připomíná samotnou Lady Dianu. Rozmanitost. To je heslo, kterého se Oasis drželi při nahrávání svého posledního alba. Zatímco předešlá deska Don’t Believe the Truth působila jako jeden velký návrat do divoce rock’n’rollových šedesátých let, novinka jako by vzešla z jiného, mnohem pestřejšího světa. Jsou tu nabroušené kytary i rockové smrště, na druhé straně ale také melancholie, romantika, pochmurnost, psychedelie a v neposlední řadě jakási zasněnost, v níž Oasis sympaticky neskrývaně vzdávají hold své největší inspiraci – Beatles. Za vše ostatně vypovídá už samotný název alba Dig Out Your Soul (neboli Objevte svou duši) či dosavadní tři videa, jež rozhodně patří k tomu nejzajímavějšímu, co se v poslední době v tomto žánru objevilo.
Britský animátor a designér Julian House platí za předního mistra prestižního grafického studia Intro v Londýně a naprosto právem se dnes řadí mezi nejvyhlášenější tvůrce obalů hudebních desek. Lídrům kapely, bratrům Gallagherovým, se ostatně natolik líbily propracované retro‑koláže, jež House stvořil pro Eltona Johna či skupinu Primal Scream, že mu nakonec svěřili jak design obalu svého alba, tak režii videoklipu k písni The Shock Of Lightning. House poté k náročné výrobě přizval i reklamního režiséra Juliana Gibbse, jenž dostal na starosti klasické filmové záběry živých protagonistů. Členové skupiny přitom během natáčení mohli vystupovat pouze před zeleným plátnem, neboť veškeré pozadí a detaily následně dotvářeli animátoři během postprodukce. Výsledek, jenž si svou premiéru odbyl v srpnu 2008 na stanici Channel 4, je strhující, do posledního detailu propracovanou krasojízdou s viditelnou inspirací v pop‑artu a zároveň i rozmanitou koláží plnou surrealistických výjevů. Hned první záběr klipu odhaluje namnožené siluety hlav členů kapely, čímž režisér mimochodem připomíná obal historicky první kompilace legendárních Rolling Stones – H ot Rocks 1964 – 1971. Poté už ale na řadu přichází nefalšovaná psychedelická lavina. Letící balon se ztrácí v nevídaně rozbouřeném moři, britská garda pochoduje vedle obřího gramofonu, kosmonautovi se ve vesmírném tichu tříští skafandr, atomový hřib viditelně roste a mohutné blesky násobí už tak silný ruch velkoměsta. Klipově rozpohybovaný „proud vědomí“ se střídá se stylizovanými záběry hrající kapely a H ouse diváky téměř coby rozjetý Guillaume Apollinaire za doprovodu řízné muziky provádí celým pásmem nejrůznějších, mnohdy paranormálních světů, do nichž, dle jeho slov, můžete vstoupit a lehce se v nich ztratit.
Sen, realita a Buckinghamský palác
Zběsilé tempo, jež roztáčí hlavu, střídá poklidnější videoklip k baladické písni I’m Outta Time v režii britského filmaře vystupujícího pod přezdívkou W.I.Z., mezi jehož nejlepší počiny patří například syrové černobílé video The View From The Afternoon pro kapelu Arctic Monkeys.
Diváka tentokrát čeká krásně snová záležitost. Liam Gallagher tu v černém saku, s typicky britskou šálou a kloboukem na hlavě relaxuje kdesi v lesíku, přičemž pozoruje okolní přírodu nebo se prochází po vesničce a přitom si zasněně prozpěvuje, že je tak trochu „mimo čas“. Onu snovou atmosféru mají pak na svědomí zejména zpomalovací efekty. Jako by se rocková hvězda proměnila v poutníka, snílka, jenž ze světa „rock’n’rollu, chlastu a cigaret“ přejde do toho paralelního, poklidnějšího a zároveň vznešenějšího, kde nekonečně dlouho padá listí, motýl zdlouhavě vzlétá – jednoduše se nikam nespěchá. Jsou tu znatelné prvky pohádkové nálady, věčného souboje mezi snem a realitou a navíc také trocha (obzvlášť díky černobílému materiálu, hutným mrakům a úplňku) hororového nádechu. Jakýmsi vrcholem podívané však pro každého správného fanouška brit‑popu bude moment, kdy frajerský Liam ulehá vedle gramofonu, z něhož vychází hlas samotného Johna Lennona citujícího slova nemenší ikony – Winstona Churchilla.
Právě z dílny režiséra W.I.Z., mimo jiné i významného člena britské reklamní společnosti Factory Films, ostatně pochází již zmiňovaný minifilm doplňující singl Falling Down. Mluvili jsme již o zběsilém polytematickém koktejlu, v případě druhého klipu o lyrické báchorce, Falling Down je pak příběhem na téma nelehký život v královské rodině. Princezna se probouzí po náročném večírku, ticho rozčesává tradiční britská óda Land Of Hope And Glory. Večerní flámování střídají povinnosti, místo uvolněnosti nastupuje křečovitost. Když jste členem královské rodiny, veškerá zábava musí jít v mžiku stranou. Stejně jako hlavní hrdinka celé podívané se z příjemného životního stylu noříte do „normálu“ v podobě studené, konzervativní, jaksi přiškrcené reality, v níž se na vás všichni dívají skrze prsty jako na cizího, nevychovaného jedince, jenž zostuzuje celou rodinu. Musíte chtě nechtě vystupovat jako někdo jiný, podléháte absolutní přetvářce. Vystihují to ostatně slova Noela Gallaghera, který zpívá mrazivé We live a dying dream…
Videoklip je důkladný ve všech směrech. Hudba s obrazem a celkovým děním ladí dokonale, režisér pracuje s náznaky i divákovou vnímavostí a představivostí. Strohá a o to působivější vizuální stránka klipu dodává patřičně hutnou atmosféru. Je příjemně nejednoznačný, vůči samotné královně a spol. anarchisticky nekorektní. Zbytečně diváka nevydírá, neždímá jeho emoce. Tvůrce videoklipu i samotní členové kapely zde mají v podstatě pozici pouhých pozorovatelů. Nejsou zbytečně zainteresováni, a přesto jsou součástí velkého a silného tématu. Nikdo nahlas neříká ani nepodsouvá, že jde o variaci na Lady Dianu, a přece je ona paralela cítit od začátku do konce. Doufejme jen, že podobně přidrzlé experimenty Oasis nepustí ani v budoucnu. V závalu nejrůznějších bezduchých „jednohubek“ ze světa MTV by to byla opravdu škoda.
Autor je publicista.