Malé revolty uprostřed velké apatie

Email Tisk PDF

bajecnyhotelrezedaDo let osmdesátých jako do hotelu plného nezakotvených existencí se Zdena Bratršovská a František Hrdlička vracejí společným románem Báječný hotel Rezeda, vycházejícím nyní ve druhém, přepracovaném vydání.

Báječný hotel Rezeda, román autorské dvojice tvořené Zdenou Bratršovskou a Františkem Hrdličkou, čtenáři otevírá realitu počátku osmdesátých let skrze apatii a duchovní vyprázdněnost tehdejší doby, v níž však lidé - chtě nechtě - žili své vlastní neopakovatelné příběhy. V průběhu patnácti kapitol knihy se na chodbách, v recepci i v pokojích hotelu, nazvaném podle rostliny s křiklavě žlutými květy, potkává pět ústředních postav románu. Barvitý obraz společnosti dané doby je odlehčen humornými a erotickými motivy, ale nechybí v něm ani napětí, vyhrocené střety a překvapující zvraty. Různorodé prvky směšují Bratršovská s Hrdličkou umístěním příběhu do prostředí hotelu, filozofické fakulty a chirurgické kliniky, ale i tím, že vyprávění střídají s jemnými psychologickými sondami do niter postav, které sdílejí svou samotu.

Tak se spontánní Jarka Staňková, studentka anglistiky a brigádnice v hotelu Rezeda, potýká se svým vztahem k dvěma diametrálně odlišným mužům - k ctižádostivému lékaři Radku Maixnerovi a bohémskému básníku Kamilu Lomnickému. Její starší kolegyně z hotelové recepce Blažena Rychtaříková, zklamaná z předešlého vztahu a inklinující k materiálním jistotám, se zase vyrovnává s odchodem svého syna Ondřeje, kterého na její žádost přiřkl soud otci, a se svou obezřetnou náklonností k dobrotivému taxikáři Pavlu Kubátovi, někdejšímu vysokoškolskému profesorovi.

 

Přejedení hrůzou

Román, který lze číst jako parabolu o rozkolísanosti a nezakotvenosti člověka dnešní doby, je obohacen o přízrak Macbetha, kterého si Jarka zvolí za téma své diplomové práce, protože v něm spatřuje řadu paralel ke svému vlastnímu životu. Vysokoškolské prostředí zobrazené v románu překvapí čtenáře, který má jen schematickou představu o normalizační minulosti, nečekanou živelností a kreativitou. Z touhy odhalit odraz autorského subjektu v Shakespearových dílech, především pak právě v Macbethovi, se zrodí Jarčina domněnka, že uhrančivou postavu Macbetha můžeme interpretovat nejen jako vraždícího ctižádostivce, ale i jako vyzrávajícího umělce, Shakespeara samého, který v této hře líčí symbolicky proces tvorby a sebeprosazování mezi literárními konkurenty. Jarka dokonce objevuje v dramatikově textu šifry, které odkazují na Shakespearovy současníky, Thomase Kyda a Christophera Marlowa; dosti odvážně odvozuje, že nebýt předčasné smrti obou jeho rivalů za podivných okolností, nebyl by možná dnes Shakespeare považován za nejvýznamnějšího dramatika alžbětinské doby. Při obhajování této myšlenky na akademické půdě ovšem zůstává v opozici proti všem svým kolegům, kteří teprve nyní začnou odhalovat svou pravou tvář. K přetvářce a egoismu se ostatně uchylují i další postavy románu; jdou ruku v ruce s tlakem doby, která nutila občany, aby se smiřovali s vynucenými kompromisy.

Macbethovská paralela není v díle samoúčelná, jak rozvádí ve svém doslovu literární kritik a esejista Jan Suk. Zvučný citát „Už skoro nevím, jakže chutná strach. (...) Přejed jsem se hrůzy!" souzní do jisté míry s obecným pocitem občanů Československa osmdesátých let. Zatímco takto Macbeth hodnotí svou situaci krátce před svou smrtí, v románu Bratršovské a Hrdličky pomáhá tato aluze navodit atmosféru onoho historického období, kdy - podobně jako v Macbethovi - dospěl totalitní režim k svému zániku.

Vsunutím literárních úvah a akademického sváru do románu omezují autoři přístupnost svého textu pro ty, kdo by se spokojili s všednější linií milostných zápletek a rodinných rozvratů, obracejí se více na čtenáře, jimž vyhovuje intelektuální výzva promísená s dobře odpozorovanými lidskými osudy. Téma rozchodu a volby mezi dvěma muži, jedním založeným prakticky a druhým bohémsky, esotericky, se objevuje i v dalších dílech autorské dvojice Bratršovská-Hrdlička, například ve hře Nebásni a hraj nebo v poémě Netopýr v podkroví. V Báječném hotelu Rezeda však vyznívá rozřešení tohoto rozporu zcela nečekaně. V závěru románu, při své trmácivé noční cestě, se Jarka s Blaženou sbližují a zříkají se - natrvalo - mužů, na nichž byly životně zainteresovány. Z románu se dá ostatně vysoudit, že jim k tomu dopomohly obdobné zkušenosti; i jejich matky jsou si až stigmaticky podobné, přízemní, nevzdělané, fyzicky zdatné.

Dobu vystihují autoři ještě jedním motivem: zahraniční hosté přicházejí do hotelu i do země a odcházejí odtud bez jakéhokoli omezení, zatímco personál-občané tu zůstávají jako v kleci, bez naděje na změnu. Jarka, která se na konci románu rozhodne z hotelu odejít, prokazuje tímto krokem určitou statečnost, ale zároveň nerozvážnost její povaze vlastní. V Jarce tak dozrává stejně dravá touha po svobodě, po nebezpečí, po kontroverzi, kterou se pokusila neúspěšně uplatnit ve své diplomové práci. Happy end román nenabízí, obě ženy se však v závěru, jako se v Macbethovi jiřičky vracejí na Inverness, vracejí zpátky do Prahy.

 

Autorka je bohemistka.

Zdena Bratršovská, František Hrdlička: Báječný hotelRezeda. Akropolis, Praha 2009, 228 stran.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Sobota, 02 Květen 2009 10:47 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB