Je váš počítač ateista? Pokud ano, zůstane mu to i v příští generaci? Obejde se jeho digitální duše bez odpovědi na mučivou otázku po smyslu vlastní existence? Zdá se vám možné, aby intelektuální struktura výkonnější než lidský mozek mohla trvale existovat bez sebevědomí? Nevznikne při těsném globálním propojení počítačů něco na způsob humanismu, tedy komputerismus? Může tak omylný a nedokonalý tvor, jakým je člověk, vytvořit paralelní systémy, které by nekopírovaly jeho vlastní nedostatečnost?
Pochopitelně, máme dost starostí sami se sebou, než abychom si lámali hlavu s tím, co udělá nějaký server serverů, až ve svém naprogramování narazí na informaci o svém konci. Bude v jeho analytických možnostech pochopit konec jako smrt? Domnívám se, že tato problematická výsada zůstane vyhrazena lidem, a o to silnější jsou důvody, proč se obávat života stále svázanějšího s fungováním strojů bez empatie. Naše nelineární vnímání času života a jeho naplňování bude stále zřetelněji odkázáno na diktát bezpříznakového strojového času, který nezná slitování, protože počítá se svou věčnou existencí. I sami lidé, když se nechali nakazit iluzí věčnosti a mysleli si, že budují tisíciletou říši nebo nejspravedlivější společnost v dějinách, propadli vzorcům nemilosrdného chování a jednali krutě a bez slitování. Soucit jako jeden ze základních projevů soudržnosti lidských společností je možný jedině proto, že si uvědomujeme, že všichni sdílíme společný osud vymezený smrtí, že ten druhý jsme také my, že jsme na tom stejně. Dospějí k něčemu podobnému i počítače? Jakmile si začnou dávat individuální jména a opustí hromadné typové označování, bude to tady.
Už dnes si kvůli nim necháváme vrtat do zdí, komíny ozdobujeme anténami, nosíme je na rukou i na zádech, platíme neuvěřitelné sumy za připojení, které potřebujeme jen někdy a jen na něco, ale které sami před sebou ospravedlňujeme bezduchým surfováním mrtvým mořem banalit. Necháváme se unášet báječností e-mailů, fascinuje nás, jak pokořily prostor, ale uniká nám, že to, co ubraly na vzdálenosti mezi námi a přítelem na Falklandách, vložily mezi nás a děti nebo rodiče, kteří žijí ve stejném městě jako my. Mailujeme si, místo abychom se oslovovali. Mezilidský kontakt ztrácí hodnotu, protože se prudce snížila citová investice do přibližování.
Jak se šeptá v mailech?