České sociální fórum proti neoliberalismu a krizi
V pátek 29. a v sobotu 30. ledna 2010 se v České republice uskutečnily akce Českého sociálního fóra. Nejvíce přednášek a setkání se událo v Praze, ale ani Brno a Ústí nad Labem ve své aktivitě nezaostaly. Sociální fórum vytvořilo místo pro diskusi v rámci občanské společnosti a sociálních hnutí a nabídlo prostor pro prezentaci postojů zástupcům různě zaměřených aktivistických skupin, neziskových organizací a jednotlivců přizvaných do panelů a též dalším lidem z řad posluchačů. Páteční pražské setkání provázel až nečekaně velký zájem a kapacita sálu určeného pro 150 posluchačů byla zcela využita a mírně i překročena.
Díky hojné a aktivní účasti bylo naplněno hlavní poslání sociálního fóra. Poskytnout prostor pro demokratickou debatu o názorech, svobodnou výměnu zkušeností a spojování lidí k efektivním akcím. A jak už vyplývá z přímého propojení lokálních sociálních fór na akce Světového sociálního fóra, ústředním bodem programu sociálních fór je motto Jiný svět je možný. Tedy jiný svět, než představují světové finanční a politické elity neoliberalismu pravidelně se setkávající ve švýcarském Davosu. Světové sociální fórum fungovalo v uplynulém desetiletí právě jako prostor pro setkávání kritiků ekonomického neoliberalismu, vlády nadnárodních finančních struktur a celé struktury globalizované společnosti. Pole účastníků však bylo neskonale širší, setkávali (a setkávají) se zde též zástupci neziskových organizací, příznivci ekologických organizací, skupin proti rasismu, zastánců práv etnických menšin a původních obyvatel a samozřejmě také příznivci politických hnutí, kteří ovšem vzhledem k apolitičnosti sociálních fór vystupují jako jednotlivci reprezentující pouze své názory. První desetileté existence Světového soc. fóra ukázalo, že vytyčený cíl, tedy poskytnout prostor pro prezentaci názorů a setkávání zástupců různých skupin, se podařilo splnit a fórum stojí před otázkou, jak se dále vyvíjet. Zda se nepokusit stát se hnutím vyjadřujícím i politické názory.
Tak daleko však České sociální fórum není. Jeho primárním cílem bylo vytvořit prostor pro setkání a formulaci společného základu, na kterém by se byly schopni jednotlivci i zúčastněné organizace shodnout, což se podařilo v petici, kterou účastníci většinově podpořili připojením svého podpisu. Základní tezí Českého soc. fóra, stejně jako i dalších fór ve světě, je odmítnutí neoliberálního pohledu na svět. V době trvající hospodářské krize se velká část účastníků pražských seminářů věnovala kritice uspořádání světové ekonomiky, neoliberálního společensko-ekonomického modelu. Kritiku sklidily především organizace typu Mezinárodního měnového fondu a Mezinárodní obchodní organizace, jejichž rozhodování se i v době pokračující hospodářské krize stále řídí stejnými poučkami, které ji vyvolaly, a má veskrze negativní dopad na velké skupiny obyvatel, což mohou pociťovat i obyvatelé ČR. Zatím naštěstí jen ve formě „doporučení" MMF, jak reformovat českou ekonomiku a státní finance. Ale hlavní „zásluha" zmíněných organizací spočívá v nastavování pravidel, která v době krize opět ukázala, jak účinné je „privatizovat zisky a socializovat ztráty". Z domácích problémů se diskuse často stáčela na otázku bydlení a s ní spojenými náklady na ně. Bylo poukázáno na absurdnost konceptu tržního nájemného, zvláště v centrech velkých měst. Při důsledném trvání na všeobecné platnosti tržního nájemného by se centra měst stala jen ghetty pro elity, které však pro svoji existenci potřebují minimálně personál služeb.
Do centra pozornosti se opět dostala otázka vlastnických práv k nemovitostem a povinností jejich majitelů. Nevykonáváním povinností řádného hospodáře ztrácí majitel morální, ale podle mnohých i právní nárok na nemovitost. Rozsáhlá a obsahově velmi bohatá diskuse se vedla k otázce generové rovnosti a postavení žen v české společnosti a potažmo žen v celé struktuře globalizovaného světa. Pozornost účastníků si vysloužilo především vystoupení zástupkyně organizace La Strada nebo zástupkyně odborů. Nebezpečnost a zároveň vysokou míru jakou myšlení neoliberalismu proniklo do celé společnosti, ukázala debata na téma organizace a financování vědy. Diskurs neoliberální ekonomiky pronikl do většiny veřejného prostoru a zcela ho ovládl. Jedním z největších hrozeb současnosti je postupná degradace možností demokratické kontroly ekonomiky a dlouhodobě i oslabování demokratických orgánů na úkor finančních elit a nevolených „odborníků". Vážnou hrozbou je přirozeně i přetrvávající zbrojení. Stranou nezůstaly ani otázky změn klimatu a další.
České sociální fórum ovšem nebyla jen kritika, mnozí z účastníků přednášeli alternativní pohledy, jakým způsobem změnit uspořádání k vyšší míře solidarity, vyřešení některých problémů fungování kapitalistické ekonomiky, především v měnové oblasti nebo návrhy na řešení potravinové krize.
Lze bez nadsázky prohlásit, že České sociální fórum skončilo úspěchem, protože svůj hlavní cíl, poskytnout prostor pro setkání kritiků neoliberalismu a globalizace, beze zbytku splnilo. V českém prostředí, které bylo v tomto směru dosud značně roztříštěné, se snad povedlo navázat kontakty mezi různými skupinami, vyřešit některé rozpory a formulovat základy pozitivního programu, na kterém mohou Ti, kteří usilují o změnu současného krajně nespravedlivého uspořádání, budovat jiný svět i v české společnosti. Na setkání zaznělo mnoho podnětných návrhů, z nichž některé si hned na místě získaly značný ohlas a směřovaly k dalším aktivitám. Je příznačné, že v době krize neoliberálního ekonomického řádu, se stále více ukazuje (včetně vysoké účasti na ČSF), že alternativní přístupy jako např. Tobinova daň nebo minimální zaručený příjem, které se ještě nedávno zdály utopií, získávají stále vyšší podporu. České sociální fórum z ledna 2010 mimo jiné také znamená, že Česká republika a především její obyvatelé již pouze pasivně nepřihlíží vývoji světového sociálního a kritického hnutí.