Ať padá nebo ne, sníh je u nás vždycky drahý. Jedni ho musí pracně rozpouštět, jiní ho nákladně vyrábějí už i s pomocí bakterií.
Lednový sníh je jako opožděný výprodej vánočních dekorací. Když ho na Štědrý den všichni chtěli, byl drahý, protože se za ním muselo až do Alp nebo aspoň do Krkonoš. Když v první lednové dekádě, jaké překvapení, začal konečně padat, už o něj nikdo nestojí. Silničáři solí o sto šest, ale moc to nepomáhá.
Jen v samotné Praze už Technická správa komunikací prosolila sem tisíc tun, v přepočtu sedm kilogramů soli na každého obyvatele hlavního města. Účinek nechť posoudí každý sám, když se brodí rozbředlou kaší přes silnici. Což začátkem třetího tisíciletí nemáme modernější přípravek proti klouzačce na cestách?
„V podstatě ne. Nic účinnějšího a dostatečně levného proti sněhu nemáme ani my, ani v cizině," říká Pavel Jeníček z fakulty technologie ochrany prostředí Vysoké školy chemicko- -technologické v Praze. Stále je to kuchyňská sůl, jinak řečeno chlorid sodný.
Zatímco neposolený sníh taje při nule stupňů Celsia, kuchyňská sůl dokáže rozpustit sníh na vodu až do mínus deseti stupňů. Snižovat bod tání zmrzlé vody mají všechny chloridy. Ještě účinnější než chlorid sodný je chlorid vápenatý. Ten posouvá bod tání sněhu až k mínus patnácti stupňům. Ale je pětkrát dražší než běžná sůl.
Nejdřív zamést, pak solit
Sůl sama všechno nezmůže. Chemik Pavel Jeníček zdůrazňuje, že nejdůležitější je napadlou vrstvu prvního sněhu rychle odklidit a pak teprve vozovku solit. To však souvisí s (ne)dostatkem úklidové mechanizace. Ať už se to ale silničářům a motoristům líbí nebo ne, sníh v zimě je pro velkoměsto požehnáním.
„Na ovzduší působí stejně očistně jako déšť. Zachytí prach i oxidy dusíku a síry z automobilového provozu a topenišť," připomíná Jeníček. Co to ale udělá s přírodou, když se sníh změní v osolenou vodu, která kanalizací odteče do řeky? „Při vysokých průtocích řek v zimě se sůl dostatečně naředí. Mnohem více ohrožené solí jsou příkopy podél silnic. Zasolená půda mění složení rostlin," upozorňuje Pavel Jeníček.
Konkrétní poznatky o vlivu zimního solení na přírodu má Ivan Suchara, který ve Výzkumném ústavu pro krajinu a okrasné zahradnictví vede oddělení biomonitoringu. Původní vegetaci sůl vypálila a uvolněné místo obsadily slanomilné rostliny. Botanici si toho všimli už před nějakými dvaceti třiceti lety. Přesto má Suchara překvapivou zprávu: „V některých případech se chlórem narušená rovnováha vrací k normálu. Některé původní rostliny si na sůl v příkopech začínají zvykat."
My nekloužeme, stromy trpí
Mnohem více trpí chlórem z posypové soli stromy podél silnic, ať už v otevřené přírodě nebo ve městech. Chlór uvolňovaný ze zimního posypu škodí hlavně pupenům časně rašících stromů, jako jsou lípy nebo javory. Akáty a duby raší později, kdy je už chlóru v půdě méně, takže i méně strádají. „Zejména lípa malolistá to už má kolem silnic spočítané," vysvětluje dopady solení silnic botanik Ivan Suchara.
Doslova solí v očích je sůl v zimě pro pracovníky Krkonošského národního parku. Vadí jim, že Ministerstvo životního prostředí opětovně prodloužilo výjimku, která povoluje solit silnice z Vrchlabí do Pece pod Sněžkou a Špindlerova Mlýna.
„Sůl škodí stromům a vytlačuje rostliny, které nemají přímořský původ, takže si s ní nedokážou poradit. Prosolený sníh odtéká do Labe, které je na horním toku ještě málo vydatné," vysvětluje botanička Krkonošského národního parku Petra Šťastná. Co ji ale nejvíc zlobí, je umělý sníh, který krkonošskou přírodu devastuje ještě více než solení silnic.
Technický sníh má jiné složení než přírodní. Není z měkké dešťové vody, ale vyrábí se z vody říční, která obsahuje daleko více minerálů. Takže vlastně také zasoluje půdu. Ale to není všechno. Nemá krystalickou strukturu sněhu, je těžší a pomaleji odtává. Na sjezdovkách vydrží déle. Mění proto složení vegetace na horských loukách.
Bílý přetlačí barevné
„Zatímco přírodní sníh je zjara dávno pryč, po technickém stále zůstávají ledové krunýře. Trávám to nevadí, barevné planě rostoucí květiny ale nestačí vyklíčit. Původní květnaté louky se mění na unifikovaný trávník," líčí dopady umělého zasněžování horských svahů botanička Šťastná. U nás se tento vliv začíná teprve studovat, ale v Alpách je to už prokázané.
Kromě toho se na těchto místech, mnohdy zamokřených, začínají šířit nepůvodní vlhkomilné druhy rostlin. Spotřeba vody na výrobu umělého sněhu je obrovská. „Výrobci umělého sněhu berou vodu z kdejakého potoka a pro své podnikání už na loukách staví betonové nádrže, které hyzdí přírodu. V Alpách se takové zásobníky vody musí aspoň tvářit jako horská plesa," zamýšlí se Petra Šťastná.
Nejhorší je ale nová technologie výroby umělého sněhu, při které se do vody přidává přípravek s obchodním názvem snomax, což jsou ve skutečnosti bakterie Pseudomonas syringae. Tyto bakterie mají jednu zvláštnost. Způsobují mrznutí vody i při teplotách nad bodem mrazu, takže vlastně mají opačný efekt než sůl.
„My jsme na území krkonošského parku použití snomaxu v lyžařských areálech zakázali. Ale kontrolovat to není v našich silách," říká Petra Šťastná. Majitelé níže položených areálů se však na internetu chlubí, že snomax používají a snaží se tím nalákat turisty na kvalitní umělý sníh.
Spojenec vlekařů škodí ovoci
Co je vlastně na snomaxu tak špatného? Zahraniční výrobce v reklamě uvádí, že bakterie Pseudomonas syringae jsou vlastně součástí přírody, protože žijí na stromech i v trávě. A navíc jsou v přípravku už deaktivované. Petra Šťastná ale říká, že zmíněné bakterie jsou toxické a jed v nich zůstává i po usmrcení. Jak se to promítne do složitých vazeb v půdě a rostlinách se ukáže až za čas.
O tom, co v přírodě dokážou bakterie Pseudomonas syringae má Blanka Kokošková z Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze. A není to vůbec nic pěkného. Je to obávaný škůdce na ovocných stromech, rajčatech i obilí. Stručně řečeno, zesilují účinky mrazu, takže pod jejich vlivem květy rostlin zjara zmrznou, ač by v teplotách kolem nuly nemusely. Jejich devastující účinek poznáme podle zčernalých pupenů.
„Svou krystalizační aktivitou tato bakterie poškozuje buňky rostlin a z nich pak snáze čerpá živiny. Choroba má ekonomický význam především u sladovnického ječmene. Obilky černají, neklíčí, a to má ve svém důsledku vliv na kvalitu piva," vysvětluje vliv bakterie Pseudomonas syringae na vegetaci.