Románová fikce o holokaustu má netradiční hrdiny i vypravěčskou perspektivu: smrt vypráví příběh o obyčejných Němcích, kteří nepochodovali s davem. / Taťána JANUŠOVÁ
Příběhů o druhé světové válce už bylo napsáno mnoho. Žádný z nich však pravděpodobně neměl tak zasvěceného vypravěče jako Zlodějka knih, jejíž příběh se dovídáme od samotné Smrti. Mohlo by se zdát, že Smrt se svým chladným odstupem a emoční neangažovaností nemá ty správné předpoklady (a v Evropě válcované nacismem ani čas) pro zachycení a vyprávění individuálních lidských příběhů, pro drobnokresbu osudů a vnitřního života postav. Zdání ovšem klame. V případě Zusakovy Smrti se rozplyne už na prvních stránkách knihy, kde Smrt doznává nejen slabost pro lidské osudy, ale i nečekaný cit pro detail. Tíživé téma holokaustu je kromě osobité vypravěčské perspektivy netradičně uchopeno a částečně prosvětlováno i volbou hlavních postav. Nejsou jimi ti, kteří přežili holokaust, ani jeho hlavní strůjci, ale obyčejní lidé z malého německého městečka. Zlodějka knih je jedenáctiletá dívka jménem Liesel, která na počátku příběhu přijíždí do své nové pěstounské rodiny. V novém domově ji trápí běžné, všední starosti - zamilovaný kamarád, problémy ve škole, fotbalové neúspěchy, ale i přízraky přibližující se války a smrti.
Australský autor Markus Zusak přiznává, že byl už od dětství fascinován příběhy a vizemi z nacistického Německa (odkud pochází jeho matka): bombardování Mnichova, pochody Židů malým městečkem, obrazy zpříma kráčejících řad Hitlerovy německé mládeže, tyto živoucí vize v jeho dětské fantazii pochodovaly celá léta, aby se nakonec proměnily v ty nejsugestivnější pasáže celé knihy. Právě v protikladu k neosobní, cit i zodpovědnost pohlcující davové mechanice stojí Zusakovi hrdinové: Liesel, její pěstouni Hans a Rosa, a kamarád Rudy. Nemají žádnou moc, mají ale odvahu porušovat pravidla, jednat autonomně, skrývat ve svém domě lidi - v tomto světle působí téměř jako lidský protipól německého antihrdiny Eichmanna.
Zusakovův milionový bestseller, který byl v autorově rodné Austrálii určen pro dospělé čtenáře, zatímco americký vydavatel ho zařadil do kategorie knih pro dospívající mládež, lze číst jako nevšední román s atmosférou prosycenou něčím magickým a zneklidňujícím, můžeme za ním ale spatřit i podobenství o povaze a moci slov. Ze slov a typických gest jako by vyrůstaly i osobnosti jednotlivých postav. Rosa se rodí z vrstvení nadávek (zakrývajících její velké srdce), Hans ze slov řečených vždy ve správný čas. Koneckonců - slova stvořila i führera. Právě ona ho učinila tím, kým se stal. Na závěr si to jasně uvědomí i zlodějka knih: „Beze slov by z führera nezbylo nic!"
Nacistické Německo představuje dobré studijní prostředí pro objevování moci slov. Liesel slova miluje, stejně jako knihy. Jejich hodnotu Liesel postupně poznává. Jak příhodné, že je to právě kniha (její vlastní), která jí nakonec zachrání život.
Originální perspektivu vyprávění umocňuje barvitý, silně obrazný jazyk. Zusak pracuje s barvami a jednoduchými vizuálními metaforami. Hansovi „oči stvořené ze stříbra a laskavosti" mají sílu konejšit Liesel i čtenáře. Barevná symbolika charakterizuje mimo jiné i působení Smrti na zemi: pokaždé, když si smrt přijde pro duši, nebe si oblékne některou z barev. Krátké úderné věty vás někdy bičují ironií a sarkasmem jako ostré kapky deště, někdy jen krátkými impresionistickými tahy úsečně snášejí obraz za obrazem. V každém okamžiku - a nejčastěji právě v tom posledním - ovšem Smrt zůstává neuvěřitelně poetickou vypravěčkou. Někdy projevuje i osobitý smysl pro humor, v jejím případě ovšem jen ten nejčernější.
Personifikace smrti většinou absorbuje špatné lidské vlastnosti. To ale není případ postavy Zusakovy Smrti. Ve srovnání s chladným mechanismem nacismu, jeho ideologií a hrůzami války působí přímo lidsky. „Nejsem kruťas. Jsem vyústění," obrací se ke čtenářům. Její moc nakonec spočívá jen v umění být ve správný čas na správném místě. Což v době, kdy zlodějka knih poznává sílu slov, znamená všude! Jako neviditelný, ale všudypřítomný svědek událostí má o čem vyprávět...
Markus Zusak
Zlodějka knih
Argo
528 str., 358 Kč
ISBN 978-80-257-0188-1
Kdyby si pro mě smrt měla přijít, ať je to ta Zusakova. Z umírání by udělala poetickou záležitost, barevnou kompozici, něžné gesto...