Švédský ministr zahraničí těsně před čtvrtečním summitem EU varoval před volbou nevýrazných osobností do čela unie. Označil to za „propásnutí historické šance", ale je tomu skutečně tak? Novopečený evropský prezident Herman van Rompuy se zdá být volbou dobrou. Jeho hlavním úkolem bude urovnávat spory mezi členskými státy a hledat shodu tam, kde je vzácnější než pověstná sůl nad zlato. Prozatím dokázal udržet pohromadě belgické Valony a Vlámy, což je důkaz jeho schopností. To potvrdil také premiér předsedající země Frederik Reinfeldt: „Hledali jsme osobnosti, které vytvoří kontinuitu a budou jedním hlasem unie." Van Rompuy nikoho neurazí, nikoho nepotěší, ale každý s ním vyjde, konsensus najde.
Horší je to už s volbou evropské ministryně zahraničí. Britka Catherine Ashtonová je nezkušená, nebyla nikdy zvolena do politické funkce a jediné její vyjádření k mezinárodnímu dění kolem Ruska bylo „no comment". Výsledek volby je projevem francouzsko-německého spojenectví v unijních záležitostech, nalezením shody mezi evropskou levicí a pravicí, a ještě jedné důležité věcí - v horních patrech evropské politiky nastupuje žena. Obama už volbu komentoval slovy, že to posílí pozici Evropy jako partnera Spojených států. Bílý dům totiž za novými státníky určitě vytuší také Sarkozyho a Merkelovou.