Co zmůže růst pro růst po odečtu radosti ze života?
Ve chvíli, kdy se blíží k závěru strategický seriál prof. Martina Potůčka, který běží v Literárkách od čísla 37 (Strategické křižovatky příští vlády), rozbíhá se naplno debata o jedné takové variantě. Vychází z vize České republiky do roku 2025, která nás směřuje do první desítky nejvyspělejších zemí v Evropě.
Předpokládá hospodářský růst mezi 4 a 5 procenty, tedy podstatně rychlejší než v zemích E-15, kde lze počítat jen s ročními přírůstky 1 až 1,5 procenta. Spoléhá jak na obnovený příliv přímých zahraničních investic, srovnatelný s rekordním obdobím 2004 až 2007, tak na mobilizaci domácího kapitálu. Ten je koncentrován zejména v ČEZ a může být doplněn vládními a evropskými zdroji, ale za přísného respektování stability veřejných financí (schodky pod 3 procenta HDP). Tak své strategické úvahy představili na semináři Fontes rerum představitelé ČSSD Jiří Paroubek a Bohuslav Sobotka. Zdůrazňovali, že jde o otevřený koncept, který teď začne sbírat připomínky i na internetu, ale průběh večera ukázal, že uvnitř „stínové vlády" najdeme také odlišné priority. Dokonce zásadně odlišné, jak předvedl Petr Petržílek, odpovědný za životní prostředí, který považuje za vhodnější měřítko úspěchu „čistý ekonomický blahobyt" (net economic welfare - NEW). To je ukazatel skutečně udržitelného rozvoje.
Čistý ekonomický blahobyt se skládá i z hodnot, které trh nevidí, ale jsou podstatné pro spokojenost lidí. Přirozeně, že tam patří také obnova a ochrana životního prostředí, které je pro stavitele dálnic, developery, důlní společnosti či průmysl často jen překážkou, jejíž přehlížení se případně projeví jako nikým nehrazené externality. Základní teoretické teze o ukazateli NEW najdeme i v závěrečných pasážích klasické učebnice ekonomie od Paula Samuelsona a Williama Norhause. Nově je koncept prosazován také francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym, protože předpokládá, že započtení radosti ze života v krásné krajině a s jedinečnými sýry vystrčí Francii na špici žebříčku. A Česko by se tam mohlo podle Petržílka usadit také, pokud obětuje část marné snahy o růst pro růst a začne likvidovat své vnitřní dluhy vůči životnímu prostředí.