Hned po převratu, tuším již od r. 1991, jsem zaznamenal snahy o zrušení Akademie věd jako komunistického molocha. Paradoxně však právě Akademie byla během totality útočištěm pro mnohé osobnosti české vědy, které byly buď vyhozeny z vysokých škol (např. Otto Wichterle), nebo by je z kádrových důvodů na žádnou vysokou školu do práce nepřijali. Snahám o oktrojování či přímé zrušení Akademie věd čelili snad všichni popřevratoví předsedové Akademie věd ČR a sám jsem tu úpornou snahu o likvidaci instituce, v níž se v té době pěstovala zcela nepochybně nejlepší věda v Česku, naprosto nechápal.
V současnosti se mi však zdá situace mnohem kritičtější pro budoucnost českého národa, protože řízení vědy přenechali klíčoví politici subalterním úředníkům a osobám s bezmála nulovou zkušeností s vědeckou prací, kteří vesměs nemohou překročit vlastní stín a vymýšlejí takové vzorce hodnocení vědy, že jejich praktické aplikace by mohly zlikvidovat základní výzkum v Česku v docela krátké době.
Používám tak silná slova při vědomí toho, že v každé prosperující zemi na světě se dnes základní výzkum doslova hýčká, jelikož na rozdíl od tzv. inovací, které propagují mnozí čeští manažeři a ekonomové, je to právě základní výzkum, jenž vede k zásadnímu průmyslovému pokroku.
Ekonomové v USA podle časopisu Science nedávno spočítali, že 30 % dnešního HDP Spojených států je založeno na technologiích, jež vznikly aplikacemi na první pohled zcela nesrozumitelné kvantové mechaniky, kterou koncem 20. let minulého století vybudovali převážně evropští teoretičtí fyzici zejména z Dánska, Německa, Rakouska, Švýcarska, Francie a Velké Británie. V Číně nedávno vznikla Graduální univerzita Čínské akademie věd, která si v krátké době získala pověst světového centra excelence. Podobně se ve vědě razantně prosazují mnohé další země jako je Indie, Jižní Korea, Španělsko, Brazílie a další, které se dlouho potácely na chvostu pomyslného světového vědeckého pelotonu. Jsou to zároveň země s vysokými přírůstky praktických aplikací vědy v technice a průmyslu i s rostoucí životní úrovní obyvatelstva.
My jsme ale zřejmě nejchytřejší národ na světě, takže je přirozené, že půjdeme přesně opačným směrem: zrušíme to, co ve světové konkurenci obstálo nejlépe, a podpoříme raději ty, kteří zatím prokázali spíše excelentní smysl pro nejrůznější drobné či větší podrazy včetně opsaných disertací a rychlokvašné výroby vysokoškoláků, nápadně připomínající proslulé absolventy prázdninových kursů dělnických kádrů v období hluboké totality (ADK).
Připadá mi, že si naši přední politici žádný problém v tomto směru nepřipouštějí, protože veřejné mínění se tím nijak nevzrušuje, a na tu tisícovku protestujících se ohlížet nemusejí. Na demonstraci na Palachově náměstí připomněla někdejší poslankyně Táňa Fischerová výrok Vladimíra Železného v době demonstrací za známé televizní krize: „Klidně je nechejte demonstrovat na náměstí; časem se unaví."
Autor je astronom a astrofyzik