Chvíli z toho kouká vyšší těžba za vyšší cenu, ale v Evropě zásob ubývá a nová ruská naleziště hledí daleko na východ.
Studená sprcha po námluvách - tak se mohou jevit současné vztahy mezi Ruskem a Organizací zemí vyvážejících ropu. Rusko ústy svého ministra pro energetiku sdělilo OPEC, že nikdy nic neslíbilo, i když s ropným kartelem jednalo. A představitelé OPEC se zase vyjádřili, že situace, kdy Rusko „nedrží basu" a provádí opačnou politiku než kartel, „není příliš povzbuzující."
Rusko zhruba poslední dva roky intenzivněji komunikovalo s pravděpodobně nejvlivnějším kartelem světa. Prezident Medveděv dokonce naznačoval, že by se Rusko mohlo stát členem této organizace. Jaké by takovéto rozšíření (byť se teď zdá dost neaktuální) mohlo mít dopady a proč k němu nakonec nedošlo a zřejmě ani nedojde? Jak se bude vyvíjet trh s ropou v nejbližší době?
Jestřábi dolaru nevěří
Těžko říci, proč by zrovna Saúdská Arábie měla podporovat vstup Ruska do OPEC. I když se na území Saúdské Arábie zřejmě nacházejí největší zásoby ropy na světě, Rusko dokázalo, že je schopno držet krok, co se těžby týče. Pro Saudi Aramco by takovýto krok nutně znamenal pokles vlivu. Navíc by nechvalně proslulá nejednotnost a nedisciplinovanost členů OPEC dostala další ránu. V OPEC můžeme vystopovat minimálně dvě frakce: umírněné (kam patří Saúdové) a tzv. jestřáby - země, které se zasazují za radikálnější politiku OPEC. Jestřábi hovoří dlouhodobě o odklonu od dolaru jako od hlavní měny, ve které se s ropou obchoduje, a neváhají využívat tzv. ropné diplomacie. Mezi tyto jestřáby patří např. Venezuela a Irán.
Pokud by se Rusko stalo členem OPEC, všichni členové OPEC by si museli nutně položit otázku, zda by dodržovalo kvóty, které jsou základním předpokladem fungování tohoto kartelu. A pokud ne - jako že s tím mají problémy i současní členové - a bývá to Saúdská Arábie, která výkyvy na svůj úkor vyhlazuje - jak by bylo Rusko „donuceno", aby podmínky respektovalo? Přesto se OPEC chvíli těšil z toho, že se rozroste, a spolu s tím vzroste i jeho krátkodobý vliv. Situace se od 70. let změnila a v posledních letech OPEC pokrýval jen zhruba 40 % trhu. Avšak síla OPEC netkví v tom, jaký má aktuální tržní podíl, ale v prostém faktu, že na území jeho členů se nachází okolo tří čtvrtin světových zásob ropy.
Rusko černým pasažérem
Pro Rusko už se situace tak jednoznačně nejevila, je možno najít relevantní argumenty pro i proti vstupu do OPEC. Rusko je stále ekonomikou závislou na ropě a zemním plynu, navzdory projevům vrcholných ruských představitelů o diverzifikaci průmyslu. To se týká jak exportu, tak příjmů státního rozpočtu. Možnost podílet se na stanovení této komodity v rámci OPEC by proto mohla být pro Rusko zajímavá. A co víc, vstup Ruska by mohl zcela změnit geopolitické zaměření této organizace. Proamerická orientace Saúdské Arábie by byla jednoznačně oslabena, a co víc, Rusko by mohlo v rámci OPEC naléhat na to, aby se cena ropy začala kótovat jinak než doposud, tedy nikoliv v amerických dolarech - to je pro Rusy „měna, která selhala."
Rusko by vzhledem ke své velikosti ovšem neslo značné riziko, kdyby např. spolu s ostatními členy přistoupilo na snížení těžební kvóty. Jako velký exportér by muselo přistoupit k velkým škrtům a mohlo by se dočkat situace, že některé země si budou počínat poněkud nezodpovědně. Nakonec by to pro Rusko také mohlo dopadnout tou nejhorší možnou variantou: s nízkou těžbou za nízkých cen.
Rusové sami zdůvodňují odmítnutí koordinace kroků s OPEC svými klimatickými podmínkami, které se značně liší od pouštních arabských zemí. Geologicky vzato, pro Rusko není dost dobře možné rychle snížit svůj výstup, a pak ho případně stejně rychle obnovit - půda na Sibiři je zamrzlá a „když se pumpuje, je třeba v tom pokračovat." Jakékoliv zastavení signalizuje zastavení těžby na dlouhou dobu. Proto se ruská vláda snaží těžbu regulovat nikoliv přímým nařízením kvót, ale spíše pomocí zdanění, např. tzv. exportního cla. Proto je možno se domnívat, že Rusko svůj zájem o přidružení se k OPEC pouze předstíralo, aby za něj kartel „udělal špinavou práci" - snížil své kvóty tak, aby cena mohla poněkud vzrůst. Rusko tak de facto přejalo roli černého pasažéra, který se veze, ale k zisku nijak pozitivně nepřispěl.
Ropa poteče do Číny
OPEC tváří v tvář rekordnímu poklesu cen se odhodlal v minulém roce ke stejně drastickému kroku: snížil své kvóty o 4,2 milionů barelů za den (mb/d), přičemž nejvíce přispěla Saúdská Arábie, která svou produkci snížila o 2,75 mb/d. Naproti tomu Rusko v srpnu tohoto roku zaznamenalo - dosti nečekaně - rekord těžby, předběhlo Saúdskou Arábii a dostalo se na nejvyšší hodnotu produkce 9,97 mb/d - poprvé od postsovětské éry. Není divu, že OPEC reagoval nahněvaně. Kartel má strach o ceny, které se přeci jen zmátožily a pohybují se okolo 70 dolarů za barel. Tak silná produkce Ruska cenu ohrožuje a může vést k přezásobení trhu, který je závislý na velmi nejistém oživení v západních zemích.
Za rekordem ruské těžby stojí strategie rozvoje východní Sibiře. Pole na Západní Sibiři jsou již za svým zlomem. To OPEC věděl, proto letos očekával pokles ruské těžby o 0,6 %. Rusko však začalo rychleji rozvíjet ropné pole Vankor v arktické oblasti východní Sibiře. Zahájení těžby v krutých klimatických podmínkách není jen obrovským úspěchem Rosněftu, ale ukazuje také změnu strategického myšlení Ruska. Při srpnovém slavnostním zahájení ruský premiér Vladimír Putin zmínil, že ropa z polí východní Sibiře může téct k Baltskému moři, ale mnohem důležitější je východní směr - budování ropovodů do Číny. To je jasnou zprávou především pro Evropskou unii. Rusko tím ukazuje, jakou důležitost přikládá „východnímu vektoru" své politiky. A není to příliš dobrá zpráva v situaci, kdy jak Norsko, tak Velká Británie jsou jednoznačně za zlomem a jejich těžba ropy neodvratně klesá. Důležitost rozvoje východní Sibiře je podtržena rozhodnutím o mnohamiliardových daňových úlevách.
Trh je předzásobený
Rusové se nyní radují z ceny okolo 70 dolarů za barel, která jim údajně neklade žádné limity k investování. Je možné se ptát, co Rusku bránilo investovat do modernizace těžby, když se cena nacházela vysoko nad 100 dolary za barel. Modernizace je nutná již delší dobu a bylo vhodnější provádět ji v době světové konjunktury, kdy ceny ropy nebyly tak vratké jako dnes. Tenkrát však ropné příjmy mířily spíše do amerických hypotečních listů.
Na zasedání na počátku září už OPEC nepřizval žádné nečlenské země. Z toho, jak zhodnotil (např. ústy Ali al-Naimiho) aktuální situaci na trhu, je zřejmé, že dlouhodobě preferuje cenu okolo 75 dolarů za barel. Považuje ji za spravedlivou cenu, která umožňuje fungovat jak spotřebitelům, tak producentům, a především neblokuje investice do ropného sektoru. Toto téma bude s přibývajícími roky stále důležitější, neboť jak nedávno poznamenal hlavní ekonom Mezinárodní energetické agentury: zásoby ropy jsou vyčerpávány daleko rychleji, než tato agentura předjímala. Velkým problémem je klesající výtěžnost těch největších polí. Zbylá ropa se nachází buď v geologicky těžko dostupných místech (viz pole Vankor), nebo se jedná o nekonvenční zdroje (ropné písky), které potřebují nákladné zpracování. V obou případech má těžba smysl jen při vyšší ceně.
OPEC počítá příští rok s určitým oživením poptávky, které je navázáno na hospodářský růst. Především Čína a Indie vykompenzují pokles v zemích OECD. Fundamenty (tj. síly ovládající poptávku a nabídku, nikoliv sféra spekulace) jsou podle stejného zdroje slabé a nejisté - využití rafinérií je nízké a zásoby rostou. OPEC tedy chápe trh jako přezásobený a nedoporučil měnit kvóty. Kartel tak bude pokračovat s těžbou 28,7 milionů barelů ropy denně a obsluhovat 34 % trhu. Pokud jde o Čínu, není jasné, nakolik její současné vysoké nákupy naplňují „skutečnou" poptávku a do jaké míry je to hromadění zásob za relativně výhodných cen.
Rusko pohrdlo OPEC, ale dobře se mu hodí jeho politika snižování kvót. Otázkou zůstává, zda svou masivní těžbou tomuto snažení OPEC o vyšší cenu, si samo nepodřeže větev. Potom by ruský bonbónek - možnost vytvoření plynového „OGEC", přičemž právě v Rusku se nacházejí největší zásoby zemního plynu na světě - chutnal dosti hořce.