Rozhovor s Davidem Šmejkalem, ředitelem Poradny při finanční tísni.
Jaké nejvýraznější změny má přinést novela Zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, která je nyní v meziresortním připomínkovém řízení?
Především, pokud vím, bylo již meziresortní připomínkové řízení ukončeno a předkladatelé, tedy Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo financí, připomínky vyřizují. Pak by měla vláda novelu předložit parlamentu ke schválení. Tato vláda to však asi již nebude. Odhaduji, že by novela mohla projít a vstoupit v platnost v květnu příštího roku.
Největším přínosem pro klienty bank a úvěrových společností bude to, že budou moci do dvanácti dnů od uzavření smlouvy od ní odstoupit a to bez sankce a udání důvodu. Tím se splní hlavní požadavky směrnice Evropské komise o spotřebitelském úvěru.
Poskytovatel úvěru bude mít rovněž povinnost odpovědného úvěrování a měla by být zavedena živnost oboru poskytování půjček a úvěrů.
Bude ona povinnost odpovědného úvěrování nějak blíže definována?
Obávám se, že ne. Spíše je to taková proklamace.
Takže se proti případnému lichvářskému úvěru budou moci klienti u soudu odvolávat opět jen na exces a porušení dobrých mravů nepřiměřenou mírou úrokové sazby?
Ano, je to i tak. Lichva je definována podle § 253 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona. Podle něj pak musí být u soudu prokázáno, že bylo při uzavření smlouvy zneužito něčí tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti či rozrušení, a hodnota plnění je ve vzájemném v hrubém nepoměru. Existuje usnesení Nejvyššího soudu z roku 2003, které udává, že smluvní úrok sjednaný ve výši 66 % ročně je lichvářské povahy. V rozsudku Nejvyššího soudu z roku 2001 lze nalézt, že o roční úrokové sazbě ve výši 96 % je možné uvažovat tak, že je v hrubém nepoměru k hodnotě plnění ze strany věřitele.