Ohlašovací povinnosti při pěstování GMO plodin neodpovídají riziku jejich šíření, což může ohrozit podnikání okolních ekologických či konvenčních pěstitelů.
Někteří vědci tvrdí, že právě propojení ekologického zemědělství a GMO plodin by bylo krokem k udržitelným zemědělským systémům. Zemědělské biotechnologie se však zcela míjejí s filozofií ekologického zemědělství a jsou s jeho principy z mnoha pohledů neslučitelné. Laicky řečeno - na rozdíl od genetického inženýrství, které se snaží přírodu „vylepšovat", má ekologické zemědělství snahu žít s přírodou „v souladu". Pokud řešíme například vliv nedostatku vody na zemědělskou produkci, genetické inženýrství se zaměřuje na vývoj plodin rezistentních k suchu, zetímco ekologické zemědělství naopak hledá cesty k odolnějšímu agroekosystému s důrazem na péči o přírodní zdroje - zdraví a kvalitu půdy, čistotu a zadržování vody, biodiverzitu. Česká republika je na předních místech v Evropě v rozloze ekologicky obdělávaných ploch, které dnes tvoří téměř deset procent zemědělské půdy (počítají se i pastviny).
Pravidlo „Znečisťovaný platí"
Ještě před zavedením evropské legislativy bylo vyloučení používání GMO obsaženo v dobrovolných směrnicích celosvětové organizace IFOAM (Mezinárodní federace hnutí ekologických zemědělců) i v soukromých standardech evropských svazů sdružujících ekozemědělce a výrobce biopotravin. Později evropská legislativa jednoznačně definovala zákaz používání GMO v ekologickém zemědělství. Podle nového nařízení (834/2009) platí na úrovni rostlin, živočichů i mikroorganismů, včetně produktů, které jsou z nich vyrobeny.
Avšak toto nové nařízení mění od letošního roku také takzvané prahové hodnoty. Dříve platila pro bioprodukci nulová tolerance: surovina či produkt nesměly obsahovat žádné, ani stopové množství GMO. Namísto přísnějších pravidel pro „znečišťovatele" a vypracování pravidel na principu „znečišťovatel platí", které fungují u jiných oblastí životního prostředí, se zvýšila tolerance GMO pro ekozemědělce z nuly na 0,9 procenta, což je stejná prahová hodnota jako pro konvenční zemědělství. Nad tuto hodnotu se musí povinně označovat, že produkty byly vyrobeny za použití GMO.
Zároveň však platí, že výskyt GMO v bioprodukci musí být co nejnižší a že prahové hodnoty platí výhradně a jen pro náhodný nebo „technicky nevyhnutelný výskyt". Proto nelze v žádném případě nové nařízení interpretovat ve smyslu, že GMO je ve stopovém množství v bioprodukci povoleno! Pokud se prokáže úmyslné použití GMO nebo nezajištění produkce proti kontaminaci, hrozí ekologickým producentům pokuta 50 tisíc korun nebo zrušení certifikace.
Jak zdůrazňuje Roman Rozsypal ze Spolku poradců pro ekologické zemědělství: „Tíha nákladů (kvalitativní a kvantitativní analýza vzorků) a riziko postihu v případě prokázané kontaminace je na těch, kdo s GMO nenakládají, tedy na bedrech ekologických producentů!"
České případy kontaminace
Všechny případy výskytu GMO na ekofarmách se týkaly GMO v krmivu. V roce 2004 to byly čtyři případy v GMO sóje. V roce 2005 se vyskytl případ GMO kukuřice v krmné směsi pro ovce, a to přesto, že dodavatel deklaroval, že krmivo je GMO free. Od roku 2006 nebyl v Česku zaznamenán žádný další případ. Podle Marka Štěrby, zástupce kontrolní organizace, jsou již ekozemědělci informovaní o rizicích a nakupují pouze certifikované biokrmivo.
Také zatím nedošlo ke kontaminaci pylem, ovšem toto riziko se bude zvyšovat nebo snižovat podle toho, na jaké výměře se bude pěstovat GMO kukuřice a biokukuřice, na vzdálenosti pozemků a také jaká preventivní technická opatření budou přijímána. Pěstování kukuřice v ekologickém zemědělství se začíná rozšiřovat a hektary osetých ploch narůstají (v roce 2009 asi 1000 hektarů, z toho asi 500 hektarů kukuřice na zrno), a tím narůstá i počet případů, kdy spolu tyto dva systémy sousedí.
Informace přes plot
Ekologické hnutí již dlouho kritizuje nedostatečnou legislativu soužití GMO hospodaření s ostatními zemědělskými systémy, zejména absenci kvalitních monitorovacích plánů, nevyjasněný systém odpovědnosti za škody či nutnost vyhlášení zón bez GMO. Zásadním problémem je, že EU povoluje pěstování GMO plodin, avšak nastavení pravidel koexistence nechává zcela v kompetenci členských států.
Pravidla koexistence GMO systému se systémem ekologického hospodaření v ČR jsou upravena zemědělským zákonem č. 252/1997 a vyhláškou č. 89/2006 ve znění pozdějších předpisů. Mimo stanovení izolační vzdálenosti pro GMO kukuřici a označeni výsledného produktu jako GMO je stanovena povinnost ohlásit místa pěstování před vysetím i po vysetí.
V současné době je v parlamentu těsně před schválením novela zemědělského zákona, která mimo jiných novinek obsahuje i úpravy v nakládaní s GMO plodinami. Pod záminkou snížení administrativy pro zemědělce (zde pěstitele GMO plodin) zmizí povinnost oznamovat záměr vysetí GMO plodiny zemědělské agentuře - tj. oznámení před vysetím. Zůstává pouze povinnost oznámit takový záměr sousedovi, ale není přesně definováno, jak.
„Jelikož nadále stačí souseda informovat pouze ústně, a pokud výklad přeženeme, stačí opravdu zakřičet přes plot, je to dle mého názoru zcela nedostačující," vysvětluje Roman Rozsypal. „Realita bude taková, že nebude naprosto žádná kontrola o tom, kde a kdo se chystá vyset GMO kukuřici. Sousední zemědělec nebude tedy informován písemně a nebude mít možnost se dozvědět o záměru sousedů ani z registru u zemědělské agentury, což je určitě výrazné zhoršení situace, zejména pro ekologické pěstitele."
Mimo jiné ze zákona mizí i povinnost pole s GMO kukuřicí označovat, neboť i to je podle Ministerstva zemědělství zbytečné. Ministerstvo dalo tyto „novinky" do novely bez konzultace se zemědělskou praxí. Jak zdůrazňuje ekologický farmář Josef Sklenář z Biofarmy Sasov: „Pro praxi je ohlašovací povinnost před vysetím mnohem klíčovější než ohlašovací povinnosti po vysetí. Existuje řada organizačních opatření, kterými mohu snížit riziko kontaminace, například zvolit odrůdu s odlišnou dobou kvetení, umístit pole proti převládajícímu směru větru, obsetí pole jinou plodinou apod."
Administrativní náročnost písemného oznámení sousednímu pěstiteli je v podstatě zanedbatelná. Tentýž dopis, který pěstitel GMO posílá na úřad, stačí poslat v kopii sousednímu pěstiteli. Dopisem v hodnotě dvaceti korun lze zamezit případným škodám, které mohou dosáhnout desítek až stovek tisíc. Zjednodušovat podmínky soužití s GMO zemědělci na základě tříleté pěstitelské praxe s jedinou plodinou (GMO kukuřicí) je předčasné. Do budoucna může způsobit vážné a nepředvídatelné problémy při zavedení dalších plodin, jelikož zákon upravuje obecné požadavky pro všechny GMO plodiny, které budou v budoucnu v Evropě povoleny.
Mnozí ze zemědělců si již dnes stěžují, že česká GMO produkce omezuje jejich exportní možnosti. Zejména rakouští obchodní partneři nechtějí vykupovat naši surovinu v bio kvalitě, jelikož považují naši zemi za rizikovou. Jak asi budou reagovat, až zjistí, že namísto zlepšení pravidel koexistence jdeme opačným směrem k jejich uvolňování, kdy základní právo na informace okolních sousedů není v legislativě dostatečně ošetřeno?
Karolína Dytrtová pracuje pro Bioinstitut, o.p.s. - Institut pro ekologické zemědělství a udržitelný rozvoj krajiny v Olomouci.