Snaha sociální demokracie získat bývalé příznivce zelených z řad nevládních neziskových organizací (NNO) vychází zjevně z předpokladu, že velká část NNO patří k sociálně a ekologicky - a tudíž levicově - laděným. Spektrum politických preferencí lidí z „nevládek" je však stejně tak pestré, jako v ostatní společnosti. Přesto mají sociální demokraté jedinečnou šanci získat jejich hlasy. A to vážným příslibem, že nepřipustí propad financování jejich služeb, jak se tomu stalo za Topolánkovi vlády.
Na tom, že sféra NNO je v České republice obecně považována za levicovou, má nespornou zásluhu prezident Václav Klaus. Ten označil „ngoism", (přeložitelný snad jako „nevládkařismus") za ideologii, která nabízí alternativní mechanismus rozhodování o věcech veřejných místo standardní parlamentní demokracie, založené na všeobecném, rovném, přímém a tajném hlasovacím právu. Klaus rovněž nesčetněkrát argumentoval, že kdo chce být seriózním aktérem na politickém kolbišti, má si založit politickou stranu nebo do nějaké existující vstoupit. Politika se má odehrávat jen a jen skrze strany. Naprostý protipól Klausových názorů představují v České republice a obecně v Evropě zelení. Ti naopak vidí v lidech z nevládního neziskového sektoru přirozené spojence (a voliče). Snahu NNO o zasahování do věcí veřejných považují za příklad občanské angažovanosti.
Každodenní život a starosti těch, kdo v nevládkách poskytují služby, jsou však na hony vzdáleny takovému ideologickému rozdělení. V organizacích NNO pracují tisíce lidí. Pokud by jejich politické preference jednoznačně směřovaly k zeleným, nemohl by jim hrozit propad v předčasných parlamentních volbách. Jenže politické preference lidí v NNO samozřejmě nikdy nebyly jenom zelené. Známé tváře představitelů nevládek byly vidět i na kandidátkách občanských a křesťanských demokratů. V jednom se však politicky angažovaní nevládkaři shodnou: systém financování jejich služeb je katastrofální a stresující. Platí to zvláště o nevládkách poskytujících sociální služby Letos na jaře je museli omezovat a propouštět zaměstnance i v tak citlivých oblastech jako jsou služby seniorům a handicapovaným, protože systém financování, spoléhající na čerpání z evropského sociálního fondu, se zadrhnul v důsledku prodlev administrátorů ve státní správě.
Frustrace nevládkařů s planými politickými sliby o nápravě teď dosáhla vrcholu. S velkou mírou zobecnění lze tvrdit, že mnohým z nich už je úplně jedno, jestli budou vládnout zelení, oranžoví, modří nebo černí, ale lobbingem či přímou angažovaností se snaží zajistit financování svých organizací. Ty se v mnoha případech staly velkými firmami, které působí v humanitární oblasti. Neusilují o zisk (jsou z definice neziskové), mají však desítky až stovky zaměstnanců, za které šéfové cítí zodpovědnost.
V pomáhajících profesích v sociální oblasti se řada nevládek zprofesionalizovala a přizpůsobila projektovému financování, které je závislé na evropských fondech administrovaných státní správou na období 2007 - 2013. Také ty mají financování fatálně zpožděné. Zodpovědní úředníci a politici se vymlouvají na administrativní nároky kladené Bruselem. Budiž. Tím je však zároveň nabídnut prostor politikům, kteří se vážně zajímají o přízeň nevládek. Pokud dokážou nabídnout záruku, že nenechají nevládky utonout, mají šanci získat jejich hlas.
Brněnský politolog Pavel Pečinka k tématu pro Literární noviny uvedl, že větší otevřenost ČSSD k ekologickým a multikulturním tématům je logickým důsledkem Bursíkova a Liškova „únosu" Strany zelených doprava, mezi vazaly ODS. „Otevření kandidátek i dalším lidem se zelenou programovou výbavou, zástupcům menšin atd., by ČSSD získalo více sympatií mezi mladšími voliči než dosud. Toto zelenání strany je však třeba prodiskutovat s členskou základnou a promítnout do programu a praktické politiky, aby nevznikal dojem jednorázového marketingového tahu. Umístění Olgy Zubové na kandidátku ČSSD by mělo být v ne příliš dlouhém čase, který do podzimních voleb zbývá, doplněno dalšími, hlubšími a viditelnými změnami v praktickém přístupu ČSSD k nevládkám, příznivcům mládežnických subkultur a fandům nekomerční kultury. Jen málo lidí ze zelené části ČSSD je vidět ve sdělovacích prostředcích. Bursíkova kolaborace s ODS vedla k odlivu podstatné části mladších lidí od Strany zelených, což snad dokáže ČSSD využít. Kdo jiný by měl převzít tento potenciál, který se teď podle mého názoru nachází opět mezi zatrpklými nevoliči?", uvádí Pečinka.
Pozor však na jev, který je v prostředí NNO poměrně častý a na který upozorňuje Jan Keller v publikaci Sociologie byrokracie a organizace (1996): „Pouhá existence určité organizace je již určitou zárukou její potřebnosti... organizace vznikající ve vysoce funkcionalizovaném terénu moderní společnosti mohou nejsnáze přežívat tak, že si osvojí praktiky a procedury považované v takové společnosti za přípustné, normální a účinné..."
V prostředí mnohých profesionálních nevládek usilujících hlavně o vlastní přežití si tak mohou sociální demokraté lehce naběhnout. Mohou získat jejich formálně deklarovanou či přislíbenou podporu, nikdo jim však nezaručí, že jim přinese očekávané hlasy ve volbách. Řada nevládek totiž zastupuje jen samy sebe, třeba jen tři zakládající členy, potřebné k založení občanského sdružení.