Verše Ivana Ivana Blatného jsou zaklínadla nálad a krajinomalby, Jiří Pechar v knize Literatura v průsečíku otázek přehlíží světové uvažování o literatuře v průběhu 20. století a Elfriede Jelineková v románu Vyvrhelové rozpoutává zlomyslně ironický tanec brutality plný slovních her a zábavných svévolností.

 

Ivan Blatný: Melancholické procházky (Host, Druhé město 2019)

V roce 1941, kdy tato erbovní sbírka vyšla poprvé, vdechoval básník Brno, tu neladnou změť textilek, kolejí, parků a vodotečí, a mámivým výdechem veršů vytvářel z tohoto města ucelené místo pobytu. Blatného imaginace je kartografický podnik produkující brněnské emocionální mapy, na nichž se strohá pomístní pojmenování nepatrným kouzelným dotekem chodce mění v metafory marně uplývajícího dětství a mládí. „Chladný a vypleněn“ bloudí básník městem, „jež je mu souzeno“, a záchytným smyslem je mu poezie, jíž se podrží ve vzpomínce na dávnou Apollinairovu zastávku v jednom klášteře. Blatného verše jsou zaklínadla nálad a krajinomalby, slučuje se v nich vizualita s tónem řeči, hudbou slov.

 

Jiří Pechar: Literatura v průsečíku otázek (Cherm 2012)

Letos devadesátiletý autor si vystavěl pomník svým překladem Prousta, jeho četné zejména filozofické a literárně vědné texty přirozeně vnímaly spíše kruhy odborné. V tomto svazku Pechar přehlíží světové uvažování o literatuře v průběhu 20. století. Zvýšený akcent je položen na vyzařování francouzského strukturalismu. Pokud připustíme, že existuje literatura jako ucelený pojem a prostor, bujení pojmů, jimiž je dobýván, nám připomene metastázové procesy, které v konečném důsledku vedou k zániku svého nosiče. A pitva mrtvého organismu už k léčbě nevede. Ach ty fikční světy! Jak odlišit autora od vypravěče v narativní próze? Je čtenář fiktivní tvor? Problém mimeze u Bachtina a pojem různořečí v románu…

 

Elfriede Jelineková: Vyvrhelové (Mladá fronta 2010/ překlad Jitka Jílková)

Román vyšel poprvé u Rowohlta v roce 1980, patří k autorčiným raným dílům, nobelistkou se Jelineková stala až o čtyřiadvacet let později. Parta tří gymnazistů a jednoho dělníka, Vídeň padesátých let minulého století, nemocná společnost nasávající první doušky přicházející prosperity. Spisovatelka tu rozpoutává zlomyslně ironický tanec brutality plný slovních her a zábavných svévolností. Popkulturní guláš v hlavách mladých hrdinů se střetává s deformovaným životem rodičovské generace propasírované příšernostmi světové války. A to vše se navíc zmítá v zrcadle rakouských tradičních autostereotypů o srnečcích na alpských stráních a o idyle venkova. Jak strašlivý může být obsah takzvaného spořádaného života!


Share on Myspace

Literatura