První mísa byla jistě z dlaní. A když žena těch časů nabírala vodu, zrcadlila se na hladině její tvář a s vodou nabrala i svůj vlastní obraz.

Na hvězdu kýváme vodou /když pijeme její svit… (O. Fibich)

Jdete do sklepa pro jablka? Potřebujete mísu, jinak si je můžete naložit do podolku košilky. Krajíce chleba, daru, taky jen tak nepohodíte, a kam dát štrůdl, ořechy?

Mísa všech tvarů a velikostí je v nás tak zažitá, je tak běžná, že kdybychom ji neměli, museli bychom si ji vymyslet. Na Moravě u Býčí hory byla nalezena miska zrobená z lidské lebky, připomněla mi strašlivé číše, které zhotovil kovář Völund z hlaviček králových synků, aby se jejich otci pomstil za to, že ho dal oslepit… (Vladimír Hulpach, Emanuel Frynta, Václav Cibula: Meč a píseň. Hrdinské báje staré Evropy)

Ale nejbližší člověku je mísa ze dřeva, je ozdobou stolu, strážkyní hojnosti... A nemyslete si, není tak úplně jedno, z jakého dřeva ta mísa je zhotovena. Mísu měkkou (míním z měkkého dřeva olše, lípy, topolu) cítíte v ruce jinak, blízce, domáčtěji než například elegantní třešňovou. Měkká by měla být i tlustá, takové se při pádu nic nestane…  

Jak se to vlastně dělá?

V podstatě jsou (výrobně) druhy jen dva: mísa dlabaná a mísa soustružená.

Místa dlabaná (spodní) a mísa soustružená. Foto: autorTa soustružená má už z principu pravidelný tvar, i když jsou způsoby, jak stěnu zeslabit, a pokud počítáme s ručním dokončením, může se tvar odchýlit... Ale základem je kruh, proč bychom jinak soustružili?

Soustružení je stará, krásná technika práce se dřevem, a chce-li si člověk s mísou hrát, nabízí se mu navzdory hranicím kruhu i tak spousta možností. 

Dlabané mísy se dnes pro urychlení práce nařežou motorovou pilou či maflem, odebere se dutina a tvar mísy se dokončí dláty, ručním broušením či kombinací… Dlabaným mísám lze dát i velmi zvláštní tvar, v krajním případě může jít až o sochu.

Někdy se mísy dělaly z dutých, vyhnilých stromů, z vrby, jírovce, menší i ze smrku. Dno se vlepovalo.

Mísy z duté vrby. Foto: autorA pak jsou zvláštnosti. Někdy jen jednou, jen jedinkrát za život k vám přijde (nebo dostanete) dřevěný kus světa přírody a pak musíte rozhodnout a vědět co s ním. Řez pily ani sekery či dláta už vrátit zpátky nejde.

Tady je olše s očkovitostí ve dřevě, špalek byl původně určený do kamen. Já jsem ho čestně ukradl v příkopu na Juliovce v severních Čechách. Říkal jsem si, že z něj udělám mísu a klíčem k té práci mi byla ladnost, sladění linií a zároveň ponechání co největšího množství míst s očky na svém místě. Povedlo se? Co myslíte? Já jsem spokojený a občas do mísy položím tvář.

Mísa z olše. Foto: autorNechtěl bych být ten, kdo pro dřevěnou mísu hledá nějaký sjednocující estetický kánon – česky – nechtěl bych posuzovat, která mísa je krásná víc a která míň. Silnostěnná a bytelná? Nebo tence vybroušené stěny a v kontrastu zbytky kůry?

Takže jinak: Viděl jste, pane Patřičný, někdy nějakou ošklivou dřevěnou mísu? No, zaprášenou a umazanou, snad, se starými pavučinami… Ale jinak?

Ne, nevzpomínám si.

Málem bych zapomněl – okřín je dlabaná mísa na zadělávání těsta, někdy i s vnějším dnem docela oblým, kvůli naklánění. Ono ruční zadělávání těsta nebyla nijak lehká práce! (Vrhlice není ze dřeva, je to krajáč, nádoba na mléko.)

A ještě – ve spojitosti se dřevem se často píše o hygieně. Kvůli nedoloženým pomluvám proti dřevěným prkénkům uvádím úryvek z knihy E. Thoma Viděl jsem tě růst, ale také jen opisuji…

na neošetřovaném dřevěném povrchu odumřely salmonely za pár minut. Na plastových površích dokázaly salmonely nejen přežít, nýbrž se i množit

No řekněte – není to skvělý námět pro vědeckou studii? Nejsou přece jenom salmonely, že.

Tak to jsem četl. Ale nejlepší svědectví je vlastní – v rodině, od dětství, přes padesát let, co pamatuji, používáme v kuchyni dřevo a nikdy z toho nic nikomu nebylo.

Stačí to pro začátek o dřevěné míse? Jistě zas časem něco napíšu.

Zatímco my lidi jsme – jak zpívá třeba Spirituál kvintet – hříšná nádoba, dřevěná mísa je vždycky jen dobrá.

Chleba má ležet na stole ze dřeva, na míse. Můj táta ještě za války zažil hlad. Možná i proto potom vždycky, než poprvé zakrojil do bochníku, udělal na něm nožem tři křížky. A když mu krajíc spadnul, zvedl ho a políbil. Dělal to celý život.

Mísa - kniha. Foto: autor


Share on Myspace

Literatura