Bývá-li Stephen King (*1947) již tradičně zván „králem hororu“, přičemž není sporu, že jeho kariéru provází podivuhodné štěstí, jeho přítel Peter Straub (*1943) by klidně mohl být princ téhož žánru; a podobný slogan má i jistou eleganci, i když pravdivý není.

Straubovy knihy jsou v některých případech zdařilejší než ty Kingovy, i když třeba neumí psát stejně průzračně a je horší stylista, takže vavříny mívá jeho kamarád. Ale jde o přátelství toho druhu, že hned dva objemné romány – Talisman (1984) a Černý dům (2001) – dokonce podepsali spolu. Určitě ovšem nejde o prvotřídní jejich díla, a jak se zdá, navíc zůstala víc Straubova než Kingova.

V Talismanu se díky Kingovi a Straubovi ocitáme hned v řadě alternativních světů, podobných jednou Narnii, jindy zemi Oz, ale jednoznačně nejde o fantasy pro děti, nýbrž pro dospělé. Jednou z dimenzí je tu i matka Zem a působivě epické putování prostory na ní i „za ní“ trochu asociuje Kingovy eposy Svědectví či Temná věž.

Kniha navíc odvážně zohledňuje literární díla některých prestižních spisovatelů a naváží se dokonce do politiky. Co z toho jsou přitom nápady Kingovy a co Straubovy, sotva už kdy odhalíme.

A Černý dům? Zde je kadlubem tento náš svět a námětem kriminální „honička“ za sériovým vrahem Rybářem, vraždícím a pojídajícím děti. Ale tato zvrhlost nakonec není pozemské původu a text brilantně rozkrývá vlivy světa zohledněného již Talismanem. Figuruje tu také společný hrdina Jack Sawyer a teprve tady se dostává prvnímu z obou propletených románů dořečení. Jackovo příjmení rovněž není náhodné a Mark Twain postává rozpačitě v pozadí.

Peter Francis Straub jednoduše není a nikdy nebyl ořezávátko. Slavným by se stal i bez spolupráce s Kingem – a svědčí o tom především mistrný (byť nevalně zfilmovaný) román Ghost story (1979). A vyloučeno dokonce není, že právě on přispěl ke spřátelení se obou mágů fantaskna.

Peteru Straubovi česky vyšly i další knihy: Julie (1975), Koko (1988), Tajemství (1990) a nyní také Stínozem (1980). V ponurém osvětlení posledně jmenované knihy lze dobře vzpomenout i na Stevensonovu klasiku Dobrodružství Davida Balfoura (1886–1893). I to byl dvojdílný román, a navíc ještě mladík v roli hlavního hrdiny také chybně věří vlastní krvi a strýci, který jej chce svrhnout z věže a prodá jej do otroctví.

Velmi podobného, leč daleko mocnějšího a čarodějným umem obdařeného „strýčínka“ má i Straubův mládeneček. Černý mág přitom kuje taky zradu, ba chystá cosi horšího než otroctví. Mládencova naivní, i když věrohodná snaha se zlepšovat co kouzelníkův učedník se tím stává zcela kontraproduktivní – a Peter Straub nás nato velice sofistikovaně vede i do úplně jiných časů a například společnosti skutečných pohádkářů, bratří Grimmů.

A jestliže ve druhé části Stevensonova díla potká David Balfout svůdnou Katrionu, tady potkávají mladý a naivní Del a jeho věrný spolužák Tom kouzelně záhadnou a neméně svůdnou strýcovu pomocnici Rose. Zatímco první část Straubova románu nás nechala sžít se s oběma mladíky navštěvujícími typickou internátní britskou školu plnou šikany (které se umí bránit vtipnými triky a kouzly), druhý a třetí díl jsou děsuplným výletem obou mládenců do osamělého strýcova domu u jezera, přehluboko v lesích pustého Vermontu.

Společně s Peterem Straubem stojí pak za to již jen ocitovat Charlese Dickense, který napsal: „To Červená Karkulka byla moje první láska. Měl jsem pocit, že kdybych se oženil s Červenou Karkulkou, poznal bych dokonalé štěstí.“ Nebývají ale podobná štěstí draze vykoupena? Někdy ano! A v tomto případě hned několikrát.

„Stínozem? Děsivé od první stránky,“ dělá i Stephen King knize reklamu na obálce. Řekl bych, že nepřehání. Propracovaný, i když místy až intelektuálský Straubův epos je skutečně s to nás vtáhnout do báchorečných říší, z nichž mrazí a kde se svorně s oběma chlapci zamilujeme do dívky a odhalíme nenápadnou podstatu zla. Krutý mág totiž synovce skutečně neplánuje zaučit, ale ve výsledku hodlá ničit.

Jeho duchovní otec Peter Straub, talentovaný, vysokoškolský vzdělaný Američan, se opakovaně vracel na léta do Irska i Británie. Jeho pomalu na stránky kladená a stupňující se hrůza tak čiší z té staré i z Nové Anglie. Nejen pro rafinovanou práci s literárními odkazy si Straub určitě zaslouží ne sice trůn prince, ale čestné místo mezi autory, kteří žánr strachu a úzkosti vytáhli z bažin a udělali jej skutečnou metaforickou literaturou.

Ať je tomu jakkoli, už víckrát poroty Straubovi přiznali Cenu Brama Stokera a řadu dalších prestižních ocenění.

 

Peter Straub: Stínozem. Z originálu Shadowland přeložil Petr Kotrle. Vydal DOBROVSKÝ. Praha 2020. 488 stran.


Share on Myspace

Literatura