Na sklonku letošního roku uplyne padesát let od smrti Jiřího Trnky. Jeho život a tvorbu připomene při této příležitosti dokumentární film Joëla Fargese a Terezy Brdečkové Jiří Trnka: Nalezený přítel, který vznikl v česko-francouzské koprodukci a do kin přijde 28. listopadu.

Dokument Jiří Trnka: Nalezený přítel je vyprávěn pohledem režiséra, který pátrá po osudu Jiřího Trnky, autora filmů jeho dětství, které viděl ve Francii jako malý v dělnickém kině, které promítalo východoevropskou animaci. Při svých cestách do Československa se v pozdějších letech seznámil s Terezou Brdečkovou a společně se snaží nalézt odpověď na otázku, kdo byl Jiří Trnka.

Věnují se jeho nesnadným začátkům, ovlivněním českou loutkářkou tradicí, téměř osudově náhodnému přizvání k vedení studia animovaného filmu. Sledují jeho cestu za světovým úspěchem v 50. letech až k jeho konfliktu s komunistickým režimem na sklonku života.

Jiří Trnka byl výtvarník, ilustrátor, spisovatel, scenárista, loutkář, sochař a jeden ze zakladatelů českého animovaného filmu, kterému se podařilo významně ovlivnit umělecké dění ve světovém měřítku. Začínal v Plzni v Divadle Spejbla a Hurvínka Josefa Skupy, v roce 1945 spoluzakládal studio kresleného filmu Bratři v triku, v roce 1947 založil Studio loutkového filmu Jiřího Trnky a stal se průkopníkem nové technologie. Díky němu vzniká slavná česká škola loutkové animace.

Na Západě získává festivalové ceny a stává se výhodným vývozním artiklem. Komunistický režim na něm demonstruje, jak je humanistický a uměnímilovný. Trnka se nikdy nestane zaměstnancem, není v KSČ, dělá si, co uzná za vhodné. Je králem české knižní ilustrace i loutkového filmu. Jenže žije ve stínu totalitní moci, a to má své důsledky. V polovině šedesátých let se připravuje na svoje poslední dílo: krátký film Ruka, alegorii totalitní moci. Film získá cenu na festivalu v Annecy, ale narazí na domácí cenzuru.

Film Jiří Trnka: Nalezený přítel v červnu získal na festivalu Il Cinema Ritrovato v Bolonicenu studentské poroty za nejlepší dokumentární film. Porota své rozhodnutí okomentovala následovně: "Rozhodli jsme se ocenit dokument, který nás nejvíce zasáhl svou schopností vyprávět zvláštním způsobem příběh, který jsme dosud neznali, a to emocionálním pohledem režiséra."