Sedíme u stolu. Je jedna hodina. Bratr: „Co si pustit ty projevy?“ Smích. Televize je už starší, a tak se Jaroslavu Kuberovi ty části jeho těla, které se pohybují, rozpadají. Nejvíc tím trpí jeho hlava; té vidět není.

Špatně funguje i zvuk, nějak to chrastí (a čím víc se obraz rozpadá, tím víc to chrastí), a tak je obrazově deformovaný Kubera doprovázen zvukově deformovaným Kuberou.

To nám nevadí.

Matka z kuchyně: „Vypněte ty kraviny!“

Jsme k té výzvě rezistentní; začalo mě to bavit a hltám z těžce rozmazaných Kuberových úst každé jednotlivé slovo, které mi televize ulovit povolí. A že jich není málo!

Najednou slyším celkem zřetelně celou pasáž: „...tsunami, které se šíří rychlostí zvuku…“

Bratr: „Rozuměls mu?“

Já: „Jo, jako že tsunami se šíří rychlostí zvuku.“

Bratr: „To se mi nezdá, to je ňáký moc rychlý to tsunami. Měl by se přinejmenším slyšet v tý televizi, pak by mluvil o zvuku s trochu menší úctou.“

Já: „Vždyť vůbec nevíš, s jak velkou úctou o zvuku mluví; třeba ho chce tím tsunami úplně znectít.“

Bratr: „Bude to asi ňáký podobenství.“

Já: „O Japonsku.“

Bratr: „O Japonsku to bejt právě nemusí.“

Pak delší zachrastění. Pak konec projevu Kubery.

Matka z kuchyně: „To byla moc zajímavá myšlenka s tím zvukem a tsunami.“

Bratr: „Ještě bude jeden projev.“

Matka: „Kterej?“

Já: „Vondrušky.“

Bratr: „Vondráčka, ty vole.“

I Radek Vondráček ovšem svádí jen marný boj s televizí. Ve druhé půli jeho projevu se ale stane zázrak – televize najednou začne fungovat tak, jak má. Zahřála se.

„Ten mluví stejně pěkně jak ten první,“ říká k tomu hned matka a pouští mixer.

Jsme k jejímu nátlaku rezistentní; Vondráček vyhlíží spokojeně, my taky, i když ho neslyšíme.

Mixer ustane.

Vondráček nastoupí: „…jak nejlépe bojovat s hloupostí a nenávistí? Přece typickým…“

Mixer znovu spustí. Vondráček tento druhý nástup mixeru už nevydrží a po chvíli kapituluje. Poznávám to z toho, že vidím znělku. Sousloví „vidím znělku“ zní sice podivně, je to tak.

Bratr: „No, mně se ten Vondráček docela líbil, vyhlížel státnicky.“

Já: „Jo, taky si myslím, že se mu to povedlo.“

Matka: „Tak už to vypněte.“

Máme svíčkovou.


Share on Myspace

Civilizace


 

LtN202002

 

Aktuální číslo vyšlo 30.1.2020
Příští číslo vyjde 27.2.2020