Filosofický ústav Akademie věd České republiky vydává v ediční řadě Filosofie a sociální vědy pod vedením hlavního editora Marka Hrubce dlouhodobě velmi zajímavé publikace. Vybrat z již sedmdesáti knih je opravdu složité, protože mezi autory jsou skutečně světové i domácí špičky. A také poslední kniha – sedmdesátá v řadě – stojí za to vzít ji do ruky a prostudovat. Jmenuje se Čína a Rusko: nové sblížení a její autor, profesor Alexander Lukin, je známým ruským politologem a odborníkem na mezinárodní vztahy.

Lukin v roce 1984 vystudoval prestižní Moskevský státní institut mezinárodních vztahů (MGIMO) a doktorát z politických věd obhájil v roce 1997 na Oxfordské univerzitě. V roce 2007 následoval ještě doktorát z dějin na Diplomatické akademii v Moskvě, v roce 2013 navíc absolvoval obor teologie na Ortodoxní univerzitě sv. Tichona. Ještě v sovětské éře pracoval na sovětském velvyslanectví v Čínské lidové republice. Jeho bibliografie je skutečně dlouhá, stejně jako působení jako řádný a hostující profesor v Rusku i v zahraničí.

Velmi informativní je už předmluva, ve které profesor Lukin shrnuje pohledy zejména západních politologů na vztahy Ruska a Číny a s řadou z nich polemizuje. Autorova práce s originálními zdroji informací (zejména z ruské strany), ukazuje vývoj a stav rusko-čínských vztahů v řadě časových a věcných souvislostí a nevyhýbá se ani problematickým otázkám, jakými bylo například řešení vzájemných hraničních sporů a kodifikace mezistátní hranice. Což mimochodem označuje za velmi úspěšný kompromis, který ovšem vyvolal na obou stranách mnoho vášní.

Z hlediska Západu je vztah těchto dvou velkých států předmětem mnoha spekulací, přičemž obvyklé bývá zdůrazňování odlišných zájmů. „Obrat Ruska k Asii je realitou,“ píše profesor Lukin, „která je motivována politickými i ekonomickými zájmy. Ačkoliv tento posun neprobíhá tak rychle, jak by si leckteří přáli, a občas narazí i na potíže, proces již definitivně započal a je se vší pravděpodobností nevratný. V minulosti mělo Rusko se Západem samozřejmě různé vztahy. A ačkoli dnešní extrémně vyhrocené a konfrontační vztahy může později vystřídat poklidnější období, návrat do někdejšího stavu by byl sotvakdy možný. Pouze malý okrajový segment ruské společnosti dosud sní o jednotě s Evropou, která sama vkročila do období těžké krize….  Základem ruských vztahů se Západem bude ‚mírová koexistence', jež předpokládá dosažení shody v některých bodech, ale uhájení rozdílů v ostatních oblastech. Tím se Rusko posune zas o něco blíže k nezápadnímu světu – především k asijským obrům, kteří se ubírají tímto směrem již drahnou dobu. V tom tkví pevný základ ruského obratu k Asii.“

Význam knihy profesora Lukina je samozřejmě v jeho hluboké znalosti rusko-čínských vztahů. Z hlediska českého čtenáře je tento ediční počin ale významný především tím, že mu umožňuje vytvořit si vlastní názor na tuto problematiku, i když – pochopitelně – ne se všemi názory profesora Lukina musí souhlasit.


Share on Myspace

Civilizace