Podle výzkumné lodi z devatenáctého století známé jako Terror se jmenuje již román Dana Simmonse, který si lze u nás pořídit i jako velmi zdařilou audioknihu za účasti řady herců. Terror měla ovšem i stejně populární souputnici jménem Erebus a ji zas můžeme poznat díky překladu stejnojmenné non-fiction knihy Michaela Palina s podtitulem Příběh ztracené lodi. Její britský originál vyšel teprve nedávno, roku 2018.

Erebus byla spuštěna na moře roku 1826 a o více než dvacet let později se ztratila v Arktidě, a to právě spolu s Terrorem. Ještě před nešťastnou Franklinovou expedicí do Arktidy podnikla ovšem i další plavby do minimálně tehdy prozkoumaných končin a dotkla se i Antarktidy. Roku 1848 nicméně skutečně zmizela – i se svou sesterskou lodí HMS Terror při hledání Severozápadní cesty, tedy spojnice mezi Atlantikem a Pacifikem. Vrak se sice našel, ale teprve roku 2014; u zádi je zlověstně rozlomený a pokrývá jej značná vrstva vegetace. Jen příď lodi zůstala – díky mrazům a ledu – nedotčena, přičemž zbytky Terroru byly objeveny teprve o dva roky později, roku 2016.

Palin uvádí svou práci citací z Conradovy nejznámější knihy Srdce temnoty a stránku za stránkou poté zkoumá v celkem osmnácti kapitolách nejen trasy plaveb, nýbrž také životní dráhy mužů, kteří se výprav na palubě Erebu zúčastnili. Takže také jejich kapitánů Johna Franklina a Jamese Clarka Rosse, který zmapoval většinu Velké jižní bariéry.

Pověstná katastrofa Franklinovy výpravy poněkud zastřela předchozí úspěchy Erebu na jihu planety a není koneckonců ani divu – vždyť se jednalo o vůbec nejpočetnější jednorázovou ztrátu životů v dějinách britských polárních expedic. Po zmizení následovala série výprav na Franklinovu záchranu iniciovaná částečně jeho ženou, což Verne napodobil v zajímavém románu Paní Branicanová, a není bez zajímavosti, že tyto výpravy byly zahájeny už roku 1847, a tedy skutečně v čase, kdy zoufalí nešťastníci z palub Erebu a Terroru stále ještě žili...

V Londýně žijící známý herec Michael Palin (*1943) se podílel na vytvoření dlouhé řady televizních pořadů i filmů dnes už legendárních Monty Pythonů, a to včetně zdařilého parodického seriálu Neskutečné historky či snímků Ryba jménem Wanda a Ztratili jsme Stalina. Má však na kontě i více oceňovaných dokumentů cestovatelských, které ho zavedly až na póly, Saharu, do Himálaje či Brazílie. Napsal v souvislosti s tím několik cestopisů a je rovněž autorem románů a specifických deníků.

Knihu o Erebu nebral na nijak lehkou váhu a jejímu zveřejnění předcházelo podrobné bádání. Palin navíc v letech 2009-2012 předsedal Královské geografické společnosti a od roku 2015 je členem Britské akademie filmového a televizního umění. „Ne, nejsem námořní historik, ale mám cit pro dějiny,“ píše přímo. „Nejsem námořník, ale moře mě přitahuje.“

 

Ukázka z knihy:

Siru Johnu Franklinovi velmi záleželo na vzdělávání a volném čase jeho posádek. Na palubě byly nejmodernější přístroje pro magnetický, geologický, botanický a zoologický výzkum. Fotograf pan Beard jim věnoval daguerrotypickou kameru. Na zimní měsíce byly naplánovány hodiny večerní školy, nakoupily se knihy „obecné aritmetiky“, papíry, pera, inkoust, tabulky a křídy. Obě lodě měly rozsáhlou knihovnu. „Knihovnou pro námořníky“ disponovala většina plavidel, ale v případě Franklinovy expedice se počet svazků zvýšil na 1200 na loď; byly tu technické publikace o parním pohonu, záznamy o minulých arktických expedicích, zeměpisné a námořní časopisy, nejnovější bestsellery, například Kronika Pickwickova klubu nebo Mikuláš Nickleby, a také oblíbené klasiky jako Ingoldsbyho legendy či Goldsmithův Farář wakefieldský. K dispozici byla i čísla humoristického týdeníku Punch, který se poprvé objevil před čtyřmi lety a vycházel až do roku 2002. A protože byl Franklin zanícený evangelík, knihovna obsahovala také celou řadu náboženských prací. K zábavě měly přispět i flašinety, každý s repertoárem padesáti různých melodií. Stejně jako při expedici do Antarktidy, i zde museli důstojníci přispět na osobní zásoby jídla a pití a drobné luxusní věci jako kostýmy na divadelní představení, hudební nástroje a v případě Franklina i čínský porcelán s monogramem a speciálně vyrobený stojan na víno. Od všech důstojníků se vyžadovala koupě sady stříbrných lžiček a vidliček. V Illustrated London News z 24. května roku 1845 se objevily dřevořezby některých ubikací. Fitzjamesova kajuta působí navzdory stísněnému prostoru pohodlně. Má asi 180 cm na šířku, je tu postel a nástěnná polička na knihy, petrolejová lampa, psací stůl, umyvadlo a kulaté okénko, které poskytovalo dodatečné světlo pomocí optického hranolu (známého jako Prestonův osvětlovač) vsazeného do stropu. Kajuta sira Johna s dvojitými okny v záďové stěně se rozkládá po celé šířce lodi; na jedné straně je postel, na druhé uzamykatelné skříňky a kredenc pro námořní mapy. Na jednom z bočních stolků je vyložená sada truhlic. Vše se zdá být komfortně vybavené a pečlivě promyšlené.

Michael Palin: Erebus. Příběh ztracené lodi. Z angličtiny přeložila Martina Šímová. Ilustroval Chris Wormell, mapy Darren Bennett. V edici Pangea vydalo česky nakladatelství DOBROVSKÝ. Praha 2019. 392 stran


Share on Myspace

Civilizace