Koronavirus, koronavirus, koronavirus… Padlo už o něm všechno. Babiš uspěl, Babiš selhal. Roušky sundat, roušky nesundávat. Kloktat dezinfekci, dezinfekci nekloktat. Prymula plukovník, Prymula vážený epidemiolog. Remdesivir funguje, remdesivir nefunguje.

A dále: Ekonomika se rychle zotaví (ekonomičtí komentátoři hovoří o písmenu U), ekonomiku postihne dlouhá recese (jiní ekonomičtí komentátoři hovoří o písmenu L), ekonomiku čeká strmý pád (ještě jiní ekonomičtí komentátoři hovoří o písmenu I). Vezměme si za vzor přístup Švédska, Švédsko si za vzor rozhodně neberme. Otevřít školy, neotevřít školy. Přijde druhá vlna, druhá vlna nepřijde, neboť vir vyvane. Lidský život lze vyjádřit jistou sumou peněz, lidský život sumou peněz vyjádřit nelze…

Já si v posledních týdnech uvědomil několik věci.

Zaprvé, říká se, že máme měkkou vědu (všechny ty společenskovědní obory), která je spíše hrou se slovy, vyprávěním, není na ní nic exaktního atd., a pak že máme věku tvrdou – přírodní vědy, ta je založená na přesných výpočtech a logice. V koronavirové krizi jsem si všiml, že tento rozdíl je velice křehkým výtvorem lidského ducha, protože všichni tito druzí – exaktní – vědci vyprávějí neuvěřitelně krásné a neuvěřitelně protichůdné příběhy o virech, které jsou k nerozeznání podobné neuvěřitelně krásným a neuvěřitelných protichůdným příběhům o lidských dějinách, jak teď ostatně můžeme sledovat v souvislosti s další velkou krizí dneška – sporem o Koněva.

Zadruhé, byl jsem aktuální, přečetl si Deník morového roku (Daniel Defoe) a pochopil, jak se lidská reakce na viry či bakterie (prostě na všechny ty malé věci, které způsobují nemoci) nemění. Doporučuji.

Zatřetí, myslel jsem si, že lidi není možné ze dne na den změnit, pak jsem ale viděl, jak jsme všichni začali nosit roušky. Bez ohledu na to, co si kdo o rouškách myslí, je tento poznatek nadějeplný stejně jako děsivý, protože nikdy předem nemůžeme vědět, kvůli čemu se ze dne na den změníme. Teď si myslím, že je v něm spíše naděje, ale zítra si mohu myslet opak.

Začtvrté, zaznamenal jsem, že k dnešnímu dni (14. květen) je v Jemenu 72 hlášených případů nákazy. Dvanáct lidí na ni zemřelo. Byl by to krásný svět, kdyby v Jemenu umírali lidé jen na covid.

Zapáté, mnohokrát jsem se přistihl, že mi vlastně „koronavirový“ způsob života jistým způsobem vyhovuje, možná bychom si mohli vzít z krize i nějaké poučení do budoucna.


Share on Myspace

Civilizace