Čteme (a slýcháme) to denně: Šíitský Írán podporuje krachující režim v Sýrii. Protektor a podporovatel Hizballáhu v Libanonu a Hamásu v Gaze. Jeho prezident Ahmadinežád, „šílený kalif". Nejčastěji – chystá jadernou bombu, aby vyhladil Izrael. Připraven uzavřít Hormuzský průliv, jakmile by jej USA (nebo Izrael) napadly. Přidejme teokratický režim, potlačení povolebních protestů v roce 2009 – ne, není to přívětivá země...
Podle izraelské verze, neustále opakované telavivské vládě nakloněnými novináři a západními vládami, je Írán na samém okraji výroby jaderné zbraně (tvrdí to sám Šimon Peres, hlava státu). Reportéři přitom pouze zapomněli, že totéž varování pronesl současný prezident v roce 1996 – tehdy jako ministerský předseda (tedy před pouhými 16 lety). A už jsme zapomněli, že dnešní izraelský ministerský předseda Benjamin Netanjahu řekl v roce 1992, že do roku 1999 bude mít Írán jadernou bombu. To bylo před 13 lety. Obehraná písnička...
Ve skutečnosti nevíme s jistotou, zda Írán nukleárně zbrojí. Po Iráku jenom překvapuje, že čteme stejně často „podrobnosti" o íránském úsilí o zbrani hromadného ničení jako byly nesmysly o Saddámově jaderném arzenálu. Nemluvě o časovém problému. Kdy to všecko začalo? Se šachem. Vládce chtěl být jadernou mocností. Řekl dokkonce, že chce bombu, poněvadž „USA a Sovětský svaz mají jaderné bomby" – a nikdo nic nenamítal. Evropané si pospíšili, aby splnili diktátorovo přání. Siemens - nikoli SSSR – vybudoval v Bušehru jaderný reaktor.
Když v roce 1979 převzal ajatolláh Chomejní – „apoštol šíitské revoluce" – v Íránu moc, nařídil zrušení celého jaderného programu, protože to bylo „dílo ďáblovo". Teprve když Saddám napadl Írán (s podporou Západu) a začal používat jedovatý plyn (chemické části dodal Západ), přesvědčili v Teheránu Chomejního a projekt byl znovu zahájen.
To vše jakoby z historie zmizelo – v povědomí západní části světa se udržuje přesvědčení, že íránský jaderný program začali mullové v čele s Ahmadinežádem. A Izrael by měl mít právo zajistit zničením „výroby jaderné zbraně" v Íránu své přežití, přežití západní demokracie atd.
V očích Palestinců na Západním břehu je Izrael brutální okupační mocnost. Jakmile však padne zmínka o Íránu, změní se náhle koloniální mocnost v malý, zranitelný, mírumilovný stát, jehož sama existence je v ohrožení. Ahmadinežád je – citujeme opět Netanjahua – nebezpečnější než Hitler. Vlastní izraelské nukleární hlavice – jichž je téměř 300 – se v této bajce nevyskytnou. Íránské Revoluční gardy také (nejnovější verze s fotografiemi) pomáhají syrské vládě bojovat s povstalci.
Potíž je v tom, že Írán vyhrál většinu svých posledních válek takřka bez výstřelu. George W. Bush (mladší – „Dubya") a Tony Blair zničili zarytého íránského nepříteůle v Iráku, zabili tisíce sunnitských vojáků, kterým Írán přezdíval „černí tálibové". A vládci emirátů v Perském zálivu – „umírnění" přátelé Západu – se na svých trůnech třesou, když je na Západě popisován jejich konec v případě íránské šíitské revoluce.
Není divu, že Američané rozšířili svou základnu v Kuvajtu, „doplňují" svou flotilu v Perském zálivu a že Cameron prodává zbraně vládcům, kteří jsou ochotni zaplatit miliardy dolarů za tyto zbraně a výcvik svých armád. Hrozí se přece Íránu. Počkejme si tedy do léta na sankce.
PS. Právě jsem v neděli dopsal tyto řádky, když vidím na CNN zprávu, že dnes v neděli přiletěla do Teheránu šestičlenná mise Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA), která bude do úterka „prověřovat" jaderný program. V listopadu minulého roku totiž mj. prohlásila, že o výrobě jaderné zbraně nic nezjistila.
Publicista, přispívá do LtN, Britských listů, Listů, Přítomnosti.