Stručně: Během příměří v Sýrii přibylo zabitých vojáků a ubylo zabitých civilistů, egyptský faraón padl, aby mameluci mohli pochodovat dál, v Libyi odloženy volby, Izrael je třeba obehnat zdí (ale nechat koridory pro hady) a každý, komu se nelíbí jemenský diktátor, riskuje sankce OSN…
Situaci kolem Sýrie trefně shrnuje Joshua Landis, podle něhož USA, EU a státy Perského zálivu chtějí dosáhnout změny režimu v Damašku, a tak se snaží režim vyhladovět při současném vykrmování opozice. Uvalili na Sýrii bezpočet dusivých sankcí, zatímco hrnou peníze a zbraně rebelům. Tím prý změní rovnováhu moci ve prospěch „revoluce“. Stručně řečeno: USA usilují o změnu režimu v Sýrii prostřednictvím občanské války. To je maximum, co mohou udělat a co by taky dělat měly.
Přímé intervenci se Barack Obama vyhýbá z očividných důvodů. USA už na Blízkém východě při budování státu dvakrát selhaly, říká se sice, že do třetice všeho dobrého, ale Američané tohle riziko podstoupit nechtějí, protože radikalizace a rozpad státu, jaké nastaly už v Iráku, by v Sýrii nejspíš byly rovněž neodvratné. Landis coby Američan příznačně argumentuje nikoli lidskými životy, ale jen nákladností případné intervence a okupace, přičemž ale uvádí zajímavý údaj: syrská opozice už si na dobu po svržení Bašára Asada pro začátek řekla o 12 miliard dolarů, což je suma pro obnovení státu s 24 miliony obyvatel naprosto nedostatečná, a tak bude jen dál narůstat. USA přitom utrácejí 12 miliard každé tři měsíce v Afghánistánu, přičemž v roce 2010 to měsíčně bylo 6,7 miliardy (a v Iráku měsíčně 5,5 miliardy). Kdo si myslí, že byly tyhle peníze vynaloženy smysluplně a většina z nich nebyla rozkradena, ať zvedne ruku. A myslet si, že Sýrie by byla „levnější“ je naivita.
Potíž ale je, že USA by chtěly dosáhnout změny režimu v Damašku, aniž by za ni převzaly zodpovědnost, konstatuje Joshua Landis a podotýká, že zatímco přihlížet masakrům, jako byl ten v Húlá, je těžké, je ale třeba si vzpomenout, že zatímco v Sýrii za více než rok povstání údajně zahynulo 13 tisíc lidí, američtí vojáci jen během prvního měsíce invaze do Iráku v roce 2003 zabili 10 tisíc Iráčanů a do svého „odchodu“ z Iráku jich podle „oficiálního“ přiznání zabili dalších 120 tisíc. Z tohoto pohledu by syrská revoluce mohla být méně krvavá, kdyby ji Západ nechal na samotných Syřanech, míní Landis.
Ve stejném duchu jako přední světový expert na Sýrii z Oklahomské univerzity se přitom vyjádřil i Bašár Asad, který ve svém projevu v parlamentu prohlásil, že jeho země čelí skutečné válce zvenčí. „Masky byly odhozeny a mezinárodní role v syrských událostech je očividná,“ řekl, přičemž vyloučil dialog se všemi povstaleckými skupinami (údajně jich nyní v Sýrii operuje až šest desítek), které se „nevzdají terorismu“. Znovu se přitom pokusil distancovat od masakru v Húlá s tím, že „takový hrůzný zločin by nespáchaly ani zrůdy“. (Když jsme u toho, Výbor OSN pro lidská práva se vyslovil pro důkladné vyšetření masakru, nicméně ruské ministerstvo zahraničí se rozhodlo Damašek ochránit a odsoudilo rezoluci výboru, neboť vinu dává jen režimu a ne rovněž „ozbrojencům, banditům a teroristům“, a tak je „nevyvážená, neobjektivní a jednostranná“. Z tohoto pohledu jeví se vcelku marná taky snaha EU tlačit na Moskvu, aby změnila režim v Sýrii sama. Je otázkou, co za to Brusel nabízí, Moskva chce mimo jiné třeba zrušení víz, zrušení americké protiraketové obrany u svých hranic…)
Zajímavějším ovšem je, že Asad ve svém projevu naznačoval, že povstání je záležitostí chudých Syřanů a navíc, že právě „chudáky“ si lze snadno koupit, aby demonstrovali či rovnou zabíjeli. Je to očividná snaha podpořit třídní sentimenty středostavovských a bohatších Syřanů, z nichž mnozí se na chudé a často bosonohé demonstranty dívají svrchu jako na tak zvané „Abú Šahtátá“, Otce sandálů, nebo u nás spíš vietnamek.
Mezitím v pátek vypršelo ultimátum, které vesměs saláfističtí rebelové dali OSN, aby prohlásila příměří za ukončené, a o víkendu už propukly boje – po celé zemi při nich prý zahynulo 89 lidí, z toho 57 vládních vojáků (byť jiné údaje mluví až o 80 zabitých vojácích a než jsem to stihla dopsat, je tu už „víc než stovka“ zabitých vládních vojáků). Podle monopolního dodavatele údajů o obětech, londýnské Syrské observatoře pro lidská práva (SOHR), je vysoký počet zabitých vládních vojáků vysvětlován tím, že „nejsou vycvičeni pro pouliční boj“. Státní syrská média o bojových střetech mlčí, informují ale o vojenských pohřbech obětí „ozbrojených teroristických skupin“. Ačkoli spolehlivé údaje o obětech konfliktu v Sýrii k dispozici nejsou, zdá se, že během května, kdy v zemi přinejmenším na papíře platilo příměří dojednané OSN, přibylo zabitých vojáků při současném snížení počtu obětí z řad civilistů. Je to údaj výmluvný, a na něj navazuje aktuální požadavek vousáčů ze Svobodné syrské armády, aby OSN nad Sýrií vyhlásila „bezletovou zónu“, stejně jako v Libyi.
A ještě jedno déja vu: už se zase zveřejňují jakési satelitní záběry, tentokrát z Húlá, které – podle výkladu „bývalých činitelů tajných služeb nyní ve službách soukromého sektoru“ – „údajně“ a „prý“ cosi ukazují. Prý je z nich vidět dělostřelecké baterie ráže 122 mm, jak střílejí na místo masakru. Paráda! A v bodě F jsou prý vidět „bílé automobily podle všeho patřící lidem z šabíha“. Paráda podruhé! Vzpomínka na Colina Powella a jeho satelitní snímky, kterými přímo na půdě OSN v roce 2003 dokazoval irácké zbraně hromadného ničení jako by znovu ožila v plné kráse. Jen mi není jasné, koho chce kdo nějakými mapkami z výšky o čem přesvědčit? Jak bylo řečeno na začátku, vlády a panovníci USA, EU a Perského zálivu by na Sýrii zaútočily rády, ale bojí se, takže o nutnosti útoku není třeba přesvědčovat ani své občany a voliče (a poddané). Takže k čemu tyhle hrátky s obrázky?
Mimochodem, pamětníci možná vzpomenou na slova generála Wesleyho Clarka, velitele operací v Kosovu a následně i velitele NATO, který v roce 2007 „prozradil“, že USA mají v plánu svrhnout sedm vlád: v Iráku, Sýrii, Libanonu, Libyi, Súdánu, Somálsku a Íránu… Které že to ještě zbývají?
Egypt. Můj oblíbený blogger Issandr Amrani k verdiktu nad Husním Mubarakem konstatuje, že vrcholní činitelé režimu, konkrétně diktátor a jeho poslední ministr vnitra, byli obětováni, aby ostatní lídři mubarakovského bezpečnostního aparátu, kteří v zemi dosud vládnou, mohli vládnout dál a aby se jim dostalo ujištění, že jsou v bezpečí a že za své dřívější zločiny platit nebudou. „Faraón padl, aby vojenská třída, mameluci, mohli jít dál,“ píše v komentáři, který publikoval The National.
Právě „mameluci“ se nyní snaží předefinovat egyptskou revoluci – mladí lidé, kteří revoluci na Tahríru vedli, se chtěli co nejvíc rozejít s minulostí a vytvořit mnohem otevřenější společnost. Islamisté, kteří se k revoluci přidali v její poslední fázi, chtějí vytvořit spravedlivější společnost tím, že ji i vládu učiní více islámskou. A generálové se nyní snaží vykládat revoluci jen jako prosté odstranění Mubaraka a pár jeho nejbližších kompliců. Jak konstatoval jeden z úspěšných prezidentských kandidátů, generál letectva a poslední Mubarakův premiér Ahmad Šafík, „revoluce skončila“. Pro něj skončila odchodem Mubaraka. Pro ostatní nicméně teprve začíná, konstatuje Issandr.
Egypťané jsou mezitím naštvaní, že je tu stále ještě možnost, že Mubarak po odvolání může vyjít z vězení na svobodu, protože nebyl souzen za vraždění demonstrantů, ale jen za to, že jejich zabíjení nebránil. S přihlédnutím k náladám na egyptské ulici to sice není příliš pravděpodobné, ale co kdyby… Nicméně, reálnější je předpověď Roberta Fiska v The Independentu, podle něhož Mubarak zemře ve vězení a jeho synové Aláa a Gamal budou nakonec osvobozeni a odjedou ze země ke svým miliardovým kontům.
Vztek se zaměřuje i na generálního prokurátora, který soudu předložil „děravou kauzu“, a tak byli osvobozeni i nejbližší spolupracovníci ministra vnitra Habíba Adlího, jako kdyby loni v lednu a únoru v Egyptě ani nikdo zabit nebyl a všechno si jen vymysleli nějací škarohlídi. Vůbec se tak nedá vyloučit, že rodiny po „mučednících“ z Tahríru nebo příslušníci revolučních mládežnických hnutí podlehnou frustraci a vezmou spravedlnost do vlastních rukou. Nejspíš s tím počítá i generalita, a tak jsou vily osvobozených generálů policie i armády 24 hodin denně hlídány. A do toho Ahmad Šafík prohlašuje, že to Muslimské bratrstvo je „starý režim“, ne on. Otázkou je, kolik lidí mu na to skočí. Zatím se zdá, že ho ve druhém kole prezidentských voleb podpoří většina koptů, kteří mají z nástupu Muslimského bratrstva do všech postů v zemi strach a raději by se vrátili do sice nedemokratických a totalitních, ale přece jen bezpečnějších časů, kdy železnou rukou vládl Mubarak se Šafíkem. Takovým krokem se ale koptové ve společnosti ještě víc izolují, což pro ně nevěstí vůbec nic dobrého.
Zatím demonstranti byli už třetí den na Tahríru a Muhammad Mursí, prezidentský kandidát za Muslimské bratrstvo, koordinuje další postup se dvěma hlavními „poraženými“, Hamdínem Sabbáhím a Abulem Futúhem. Podle nich bylo v prvním kole prezidentských voleb zmanipulováno půl druhého milionu hlasů a nyní všichni pospolu projednávají spolu požadavky, které za posledních 48 hodin vzešly z Tahríru. Mezi nimi dominují: zřízení prezidentské rady, v níž by vedle Sabbáhího, Futúha a Mursího byli také další neúspěšný kandidát Cháled Alí a rovněž Muhammad Baradej, který prezidentské volby bojkotoval. Dalším 
požadavkem je rezignace generálního prokurátora, očista justičního systému, revoluční tribunály pro Mubaraka a jeho lidi, vyškrtnutí Šafíka z druhého kola prezidentských voleb a zrušení jejich prvního kola a vypsání voleb zcela nových.
Požadavky na první pohled znějí vcelku pochopitelně, nicméně třeba představa, že by se pět kandidátů, kteří si v rámci kampaně šli po krku, zničehonic dohodlo na nějaké selance a společném vládnutí, je nesmyslná. Zkrátka, egyptská revoluce znovu (a znovu a pokolikáté už?) začíná, a znovu bez lídra, který by dokázal rozhořčené masy ukočírovat. I když, tahle fotka Hamdína Sabbáhího naznačuje, že by podporu davů mít opravdu mohl.
Tahrír podle Reuter´s
Příchod ultras káhirského fotbalového týmu Al Ahlí
Tahrír v noci na dnešek
Libye. V červnu se měly konat první „svobodné“ parlamentní volby, ale budou odloženy přinejmenším na červenec, protože se nestíhají tisknout letáky a prověřovat kandidáti. Situace v zemi je dál silně nestabilní, o čemž svědčí i pondělní útok ozbrojených milicí z Tarhúnu na letiště v Tripolisu. Rebelové, kteří mají k dispozici i tanky, obsazením letiště požadovali propuštění jednoho ze svých velitelů, který se ztratil před dvěma dny.
Soud v Tripolisu mezitím na doživotí poslal za mříže ruského občana a dalšího Rusa plus skupinu Bělorusů a Ukrajinců na deset let za to, že během loňského ozbrojeného povstání pomáhali obsluhovat a opravovat vojenskou techniku vládních sil. Ruské ministerstvo zahraničí, které o odsouzených mluví jako o „technicích“, zatímco západní média o jako o „žoldácích“, „verdikt nechápe“.
Izrael. Spory o rozhodnutí Německa věnovat Izraeli státem dotované ponorky schopné nést jaderné zbraně se točily hlavně kolem možnosti, že tím Německo vlastně pomáhá šíření jaderných zbraní ve světě. Nyní se ukazuje, že to byly obavy oprávněné. Izrael do ponorek dává rakety s jadernými hlavicemi, které lze odpalovat díky tajnému „hydraulickému systému“, který Němci do ponorek namontovali. Němečtí činitelé dlouho trvali na tom, že o plánu „neměli tušení“, nyní se brání tím, že „vždy předpokládali“, že Izrael do ponorek jaderné rakety instaluje. Izrael sice zatím oficiálně nepřipustil, že by vůbec nějaké jaderné zbraně měl, nicméně ministr obrany Ehud Barak Němce pochválil, že by „měli být hrdí“ na to, že v tomto ohledu Izraeli svými ponorkami pomohli.
Izraelská vláda mezitím oznámila masovou deportaci 25 tisíc ilegálních afrických dělníků. Nový zákon navíc počítá s trestem od pěti do 15 let pro každého, kdo by Afričanům pomáhal nebo jim dokonce poskytl útočiště, a ministr vnitra, ultraortodoxní Eli Jišaj se nechal slyšet: „Většina lidí, kteří sem přijíždějí, jsou muslimové, kteří si myslí, že tato země nepatří nám, bílým.“ Sám Jišaj přitom pochází ze severu Afriky…
Mimochodem, izraelské ministerstvo životního prostředí nyní rozjelo obří zkoumání klimatických změn – kvůli předpokládaným dopadům právě na migraci. A jeden z vědeckých týmů už navrhuje obehnat celý Izrael zdí (včetně „námořního plotu“): „Jsme ostrov – nepatříme do tohoto regionu a musíme bránit Izrael před migračními vlnami z Egypta, Jordánska a možná ze Sýrie,“ prohlásil profesor Arnon Soffer z Univerzity v Haifě. „Pokud chceme uchovat Izrael jako židovský stát, budeme se muset bránit proti těm, kterým říkám klimatičtí uprchlíci, přesně jako to dělají v Evropě.“ A pak ještě dodal, že zatímco budou zdi kolem státu nezbytné, stejně tak nezbytné budou i koridory, které umožní volný průchod zvířatům. „Ty by mohly být celé dny hlídány skupinami vojáků a umožňovaly by zvířatům, třeba hadům, pohyb v obou směrech.“
Irák. Vedle teroristických útoků, které ve zdemokratizovaném Iráku zabíjejí prakticky každý den, neochabuje ani snaha Kurdů a sekulárního politického bloku Irakíja zbavit se premiéra Núrího Málikího, který se jeví býti stále větším diktátorem.
Vztek na Málikího má dvě roviny – na jedné straně je tu jeho snaha ovládnout bezpečnostní aparát tím, že se jmenoval ministrem vnitra, obrany, národní bezpečnosti a k tomu si přibral ještě post náčelníka generálního štábu, a pak je tu také jeho odhodlání zatknout a uvěznit klíčové politické protivníky včetně viceprezidenta Hášemího, a to za „terorismus“. O tom, jak dlouho Málikí setrvá v čele státu, se bude nejspíš rozhodovat po sekulárně-náboženské linii – třeba ajatolláh Kázim Haírí, duchovní souputník radikálního šíitského lídra Muktady Sadra, vydal fatwu, podle níž je při volbách do parlamentu zakázáno podporovat sekulární kandidáty.
Jemen. Poté, co šéf OSN minulý týden vychválil „jemenskou demokracii“ coby vzor pro celý Blízký východ, Rada bezpečnosti OSN schválila rezoluci, která počítá s „nevojenskými sankcemi“ proti komukoli, kdo nebude jemenskému režimu dostatečně nápomocný. Rezoluce se několikrát zmiňuje o „teroristických útocích“ v Jemenu a o obavách z vlivu Al Kajdy, nicméně jasně stanoví, že sankce nejsou namířeny proti teroristům, ale proti všem, kdo „podkopávají“ režim. Rezoluce tak logicky navazuje na Baracka Obamu, který sice zabíjí bezpilotními letouny stále více Jemenců, ale minulý měsíc vyhlásil ekonomické sankce proti všem, kdo podle něj jemenskému režimu „činí překážky“.
Realpolitika.
-
|2012-06-05 09:51:02 Prasátko - Izrael jadro priznal už dávno!Terezka, si milá kočka, ale prosím zobuď sa! Izrael v prosinci 1974 pirznal, že má jadrové rakety, a veľa nechýbalo, a zbraň "posledného súdy" by v Jonkipurskej vojne v 1974 bol aj použil!
-
|2012-06-05 14:24:21 Adrian - Terezin blábol
"Když jsme u toho, Výbor OSN pro lidská práva se vyslovil pro důkladné vyšetření masakru, nicméně ruské ministerstvo zahraničí se rozhodlo Damašek ochránit a odsoudilo rezoluci výboru, neboť vinu dává jen režimu a ne rovněž „ozbrojencům, banditům a teroristům“, a tak je „nevyvážená, neobjektivní a jednostranná“. Z tohoto pohledu jeví se vcelku marná taky snaha EU tlačit na Moskvu, aby změnila režim v Sýrii sama."
Výbor pro lidská práva přímo obvinil Assada, bez důkazů. Rusko protestovalo.
Kecání o špatném Assadovi máme dost z mainstreamu. Netřeba, aby si se přidávala i ty.
-
|2012-06-05 14:38:57 mhttp://www.czechfreepress.cz/blizky-vychod/exkluzivni-rozhovor-s-jeho-eminenci-pravoslavnym-arcibiskupem-v-sebastiji-theodosiem-atallahem-hannou.html
-
|2012-06-18 22:53:24 m - Is Syria in a Civil War?Is Syria in a Civil War? Journalist Patrick Seale Debates Activist Rafif Jouejati on a Just Response
http://www.democracynow.org/2012/6/13/is_syria_in_a_civil_war
-
|2012-07-01 09:38:45 Hanka - DotazTerezko, máš dovolenou? Chybí mi Tvé objektivní politické komentáře! To co předvádějí naše média je šílené a zkreslování skutečnosti je nehorázné! Tak jen abys věděla, že na Tvoje příspěvky někdo netrpělivě čeká a věřím, že nejsem sama. Hanka
-
|2012-07-04 11:46:20 Eva - Nepoučitelní.Zahraniční politika USA je stále podle stejného scénáře, celé roky. Je to už nuda, ale tragická.
Eva
