A navíc, proč bychom se volbám v Sýrii neměli posmívat, v Bagdádu soudí hlavního Málikího rivala a s ním i všechny sunnity, federace Perského zálivu se odkládá a hádejte, kdo je na světě nejsympatičtější?
Asi nejzajímavější příběh dneška je ze syrské provincie Idlíb, konkrétně z městečka Chán Šajchún, kde se konal pohřeb a kde se strhla intenzivní přestřelka, při níž zahynulo údajně nejméně 21 lidí, další byli zraněni – a při níž saláfistická Svobodná syrská armáda (FSA) zajala čtyři členy pozorovatelské mise OSN.
Existují dvě verze příběhu. Podle jedné byli pozorovatelé původně u syrských vládních jednotek, které podle rebelů zaútočily na pohřeb, zatímco vládní vojáci tvrdí, že jako první se terčem útoku stali oni. Jeden z džípů pozorovatelů byl při boji zničen, načež ozbrojenci FSA odjeli i s pozorovateli. Mluvčí OSN ovšem tvrdí, že konvoj čtyř vozidel OSN byl zasažen explozí podomácku vyrobené nálože na silnici a tři auta byla přitom zničena.
A tohle video opozice nabídla k ilustraci:
Agentura Reuter´s kontaktovala FSA kvůli osudu pozorovatelů a dva dostala k telefonu. Na otázku, zda jsou drženi jako zajatci, první z nich neodpověděl, zatímco druhý prohlásil, že jsou „u Svobodné armády v bezpečí“.
Mluvčí FSA nato prohlásil, že pozorovatelé jsou drženi „kvůli jejich vlastní bezpečnosti“, a FSA hledá cesty, jak je vyvézt ze Sýrie, protože pokud by jim umožnila vyjít z vězení na svobodu v Sýrii, „syrský režim je bezpochyby zlikviduje, protože byli svědkem jednoho z jeho zločinů“. Hezké, začíná být ale jasnější, proč se syrská opozice bála, že by pozorovatelé OSN mohli dospět k „neobjektivním závěrům“.
Tož tak. Mezitím byly konečně zveřejněny alespoň kusé výsledky parlamentních voleb, které se v Sýrii za hromadného bojkotu ze strany opozice konaly před týdnem. Podle oficiálního oznámení se hlasování zúčastnilo 51,2 procenta všech oprávněných voličů, což se skoro neliší od účasti při volbách v roce 2007, tedy dlouho před povstáním a opozičním bojkotem. Jaké bude konkrétní rozložení sil v parlamentu se zatím neví, ale odhady hovoří o tom, že doposud monopolně vládnoucí strana Baas získá kolem 60 procent křesel a její spojenci obsadí dalších 15 procent. Celkem se o 250 míst v parlamentu ucházelo 11 nových politických stran a s nimi i desítka partají pod hlavičkou Národní pokrokové fronty v čele s Baasem a několik nezávislých kandidátů. Jeden z nich, opoziční aktivista Kadrí Džamíl, se do parlamentu sice dostal, ale už v vyzval k anulování voleb, protože byly zfalšované a „zmanipulované zkorumpovanými stranami“ (jako kdyby to na Blízkém východě někdy chodilo jinak). Foreign Policy přitom ale připomíná, že se sice parlamentním volbám konaným za situace, která v Sýrii panuje, můžeme posmívat, jejich význam je ale mnohem větší, než je na první pohled patrné. „Mají dopad na to, jak Syřané vnímají relativní sílu režimu i jeho oponentů, jak vnímají pravděpodobnost reforem. Podkopávají přesvědčení, že změna ve vedení země je neodvratná (nebo vůbec možná), nabízejí pasivním lidem naději, že reformy opravdu přijdou, a stoupencům režimu nabízejí sbírat body. Jejich dopad na očekávaní a naděje Syřanů je mnohem důležitější, než to, jaké strany nakonec v parlamentu zasednou nebo jaký kandidát se dostane k moci. V boji o Sýrii lze totiž vyhrát kulkami a zbraněmi, stejně jako přesvědčením a očekáváním.“
Na severu země mezitím rebelové prý vytvářejí „své oblasti“ po vzoru libyjského Benghází a srážky mezi armádou a povstalci propukají po celé Sýrii.
Irák. V Bagdádu soudní proces s viceprezidentem Tárikem Hášemím, který je obviněn, že inicioval nebo financoval na 150 teroristických útoků. Soud se ale soustředí jen na tři atentáty a Hášemí mu ani není přítomen, neb se skrývá, podle všeho v Turecku.
Projednávání mělo začít už minulý týden, nicméně Hášemího obhájci obvinili soud z toho, že je plně pod kontrolou diktátorského premiéra Núrího Málikího, a zažádali, aby případ dostal zvláštní parlamentní tribunál, což soud, který má být podřízen Málikému, odmítl a jednání jen odložil. Před soudem, který se místy konal za zavřenými dveřmi, už vypovídal bývalý Hášemího bodyguard, který od něj prý za jednu z vražd dostal tři tisíce dolarů, další bodyguard zase do hry vtáhl Hášemího zetě Ahmada Kahtána.
Některá obvinění proti Hášemímu jsou stará už několik let, Málikího režim se jich chopil ale až po odsunu amerických vojsk z Iráku. Terčem této kampaně přitom není jen Hášemí, ten je ve skutečnosti jen zástupným symbolem pro atak vůči všem iráckým sunnitům. Hášemí sám mezitím prohlásil, že veškeré výpovědi jeho bývalých zaměstnanců byly vynuceny násilím a že se sám na žádných útocích nikdy nepodílel. Ve vězení už zemřeli dva jeho blízcí spolupracovníci a Hášemí bagdádský režim viní z toho, že byli umučeni k smrti.
To by vcelku odpovídalo zprávám Human Rights Watch, podle nichž v bagdádské tzv. Zelené zóně dál funguje nechvalně proslulá neoficiální mučírna zvaná cynicky Camp Honor. Lidé jsou v ní mučeni, oficiálně jsou přitom ale mimo rámec beztak pochybného justičního systému země. Většinu vězňů tvoří političtí, sunnité s vazbami na někdejší stranu Baas nebo účastníci protivládních protestů. Irácké ministerstvo lidských práv (!) vše popírá s tím, že je to jen „politicky motivovaná“ propaganda a Camp Honor že byl uzavřen v roce 2011.
Včera jsem zmiňovala tendence k proměně Perského zálivu v jedno pouštní středověké království, dnes dodávám, že Omán, Spojené arabské emiráty, Kuvajt a Katar – tedy čtyři ze šesti – mají vůči své proměně v saúdské vazaly jakési námitky, a tak se věc odkládá na další jednání, a to v prosinci.
Írán mezitím k federaci mezi Saúdskou Arábií a Bahrajnem poznamenal, že bahrajnskou krizi takový krok, učiněný „bez respektu vůči vůli lidu“ jen prohloubí.
USA/Írán. Zpráva o plánovaném vyškrtnutí íránských teroristů z Mudžáhedín Chalk z amerického seznamu teroristů podle Glenna Greenwalda z The Salon mimo jiné ukazuje, že za prvé: pokud zaplatíte americkým politikům dost peněz, protlačí vás kupředu, i kdyby to bylo v rozporu se zájmy národní bezpečnosti USA i protiteroristickými zákony. „Mám dojem, že Hizballáh nebo pákistánský Taliban si prostě musejí jen přikoupit pár dalších bývalých členů washingtonské administrativy,“ konstatuje autor. A za druhé: užití pojmu „terorista“ nemá v případě americké vlády význam, jaký je mu obecně přikládán, místo toho je užíván výlučně jen k trestání těch, kdo se vzpírají americkému diktátu, a odměnit ty, kteří pomáhají prosazovat americké zájmy a zájmy jejich spojenců (jmenovitě Izraele). „Pokud tedy taková teroristická skupina jedná podle amerických požadavků, byla dříve v USA přímo i vycvičena a šíří násilí ve jménu klíčového amerického klientského státu proti klíčovému americkému nepříteli – klik – už není zahraniční teroristickou organizací.“
Izrael/Palestina. Armáda byla v úterý ve stavu nejvyšší pohotovosti kvůli generální stávce, kterou palestinská samospráva vyhlásila k výročí Nakby, masového vyhnání asi 700 tisíc Palestinců z jejich domovů v roce 1948.
Po celých okupovaných územích probíhaly demonstrace, nicméně letos byly srážky s armádou méně tragické než loni, kdy u stejné příležitosti postříleli na dvacet palestinských demonstrantů, kteří se k izraelským hranicím přiblížili z libanonské a syrské strany. Palestinský vzdor prý zmírnilo vyřešení kauzy bezmála dvou tisíc palestinských vězňů, kteří drželi hladovku.
Fotky ze včerejších protestů na izraelském serveru +972.
BBC opět zveřejnila každoroční průzkum popularity jednotlivých zemí ve světě a na spodních pěti místech se podle tiskové zprávy „stejně jako v předchozích letech“ umístily Írán (55 procent negativních názorů), Pákistán (51 procent) a Izrael a severní Korea (oba po 50 procentech).
Za zmínku ale rovněž stojí fakt, že popularita výrazně klesla i evropským zemím a Evropské unii, a to tak, že nejpozitivněji vnímanou zemí už není Německo, ale Japonsko, přičemž Evropskou unii i Spojené státy už dokázala předskočit i Čína. Copak asi děláme špatně?
