Plnohodnotná občanská válka rapidně utichá, a tak se zdá, že povstalci z řad saláfistické Svobodné syrské armády (FSA) naplňují svůj slib pokračovat v boji proti sekulárnímu režimu v Damašku jinými prostředky, tedy džihádem, čímž se jen znovu stvrzuje pravda, že s teroristy je to jako s cholesterolem – také existují hodní a zlí. VIDEA
V Damašku o víkendu dvě nálože zabily 27 lidí a dalších 140 jich zranily. První nálož explodovala v převážně křesťanské čtvrti Kasá´a, druhá před budovou kriminální policie. V Aleppu pak byli zabiti při teroristickém útoku tři lidé. Aktuálně prý propukly boje v centru Damašku, údaje o obětech zatím nejsou známy. Příznačným je, že New York Times naznačují, že oba atentáty v Damašku nařídil sám Asad, aby… aby co?
Zatímco se bojovníci FSA dokázali infiltrovat do hlavního města, exilová Syrská národní rada (NSC), považovaná dosud za hlavního „mluvčího“ opozice, se rozpadá. „Žádná rada neexistuje, je to jen iluze,“ prohlásil po svém odchodu z 270členného „vedení“ NSC Kamál Labuání, který proti Asadově rodině vystupuje dlouhé roky a v roce 2005 byl v Sýrii vězněn. Nyní obviňuje nejužší vedení NSC z toho, že organizaci řídí autokraticky a přirovnává ho k Asadovu režimu: „Neexistuje žádná skupinová činnost. Každý se snaží jen sám za sebe a SNC se od listopadu ani jednou nesešla.“ Z NSC demonstrativně vystoupili i Valíd al Bunní a Catherine Altaliová, podle nichž „radu převzalo Muslimské bratrstvo“ a sekulární členové jsou v něm „přebyteční“. Podle Labuáního chce Muslimské bratrstvo „monopolizovat vyzbrojování rebelů v Sýrii“ a posílit tak v zemi svou mocenskou základnu. K tomu se přidávají zprávy, podle nichž Saúdská Arábie a Katar vedení SNC měsíčně zajišťovaly 100 milionů dolarů, nicméně konec jednoty syrské opozice tuto sumu snížil na „pouhých“ 80 milionů. Pokud tedy můžeme v Sýrii mluvit o revoluci, pak je to revoluce opravdu bohatá. Mabrúk! (A dva zajímavé podoteky: I šéf dubajské policie varuje, že se Sýrie dostává do područí Muslimského bratrstva, zatímco tuniský filosof Hichem Djait o Kataru prohlásil, že to „není víc než kůň domestikovaný Američany“)
Jednou větou: Dál pokračují výzvy opozice k zahraniční intervenci, k níž se Západ nemá, Saúdská Arábie přes Jordánsko posílá vousáčům z FSA zbraně, Rusko pro změnu navyšuje dodávky zbraní Asadovu režimu, libyjský ministr zahraničí přiznal, že v řadách FSA bojují v Sýrii i libyjští islamisté, a prominentní egyptský duchovní vydal fatwu, podle níž je zabití Asada příkazem dne. Zkrátka, na můj vkus to začíná být až příliš zamotané a (nábožensky) radikální.
Egypt. Vláda stanovila maximální výši mzdy ve státním sektoru, a to na 35násobek minimální mzdy (s tím, že každý, kdo vydělá víc – třeba „poradenská“ firma najatá státem v rámci outsourcingu – bude na konci roku povinna přebývající peníze vrátit.) Pokračují rovněž spekulace o (ne)obnovení americké miliardové pomoci egyptské armádě. Zatím se zdá, že USA si věrnost egyptské armády udržet chtějí, a tak je ministerstvo zahraničí připraveno v této otázce obejít Kongres a začít peníze posílat i bez jeho schválení. Vzhledem k postoji egyptského parlamentu je to očividná snaha udržet si svou pátou kolonu, z čehož ovšem v rozjitřeném Egyptě nemůže vzejít nic dobrého.
Hlavní zprávou z Káhiry je ale smrt koptského „papeže“ Šenúdy III., který zesnul ve věku 88 let. Desítky tisíc koptů, kteří tvoří asi 15 procent všech obyvatel Egypta, se přišlo se svým duchovním vůdcem, kterému neřekli jinak než „bába“, tedy otec, rozloučit, v davu se prý udusili dva lidé.
To je ale vedlejší, protože koptský patriarcha byl jednou z nejvýznamnějších postav Egypta ve 20. století. Vedl svou kongregaci, největší křesťanskou na Blízkém východě a jednu z nejstarších křesťanských na celém světě, k hlubokým politickým, sociálním, ekonomickým i náboženským změnám, přičemž zboural tradice a přijal občasnou politickou roli. Lze mu vyčítat autokratické tendence, politizaci církve nebo úzkou spolupráci s Mubarakovým režimem a podporu diktatuře, nicméně včera jsem dvěma kamarádům v Káhiře zaslala soustrastné e-maily a vrátily se mi texty plné patosu ze ztráty „velkého Araba“ a „otce, který zanechal své děti napospas“. Zkrátka, koptové upřímně smutní. (Pro zájemce: skvělý text o Šenúdovi je na Arab West Report).
Jaký je nyní postup v koptské církvi? Pokud tomu dobře rozumím, její svatý synod pověří do týdne nejstaršího biskupa, aby jmenoval náhradního „papeže“, načež spolu s ním 14 nejvyšších představitelů církve do měsíce vytvoří seznam vhodných kandidátů na „trvalého“ papeže. Ten bude zveřejněn ve třech největších egyptských denících a kandidátů „nemá být méně než pět a ne více než šest“. Pak, asi po třech měsících, synod spolu se 74 biskupy a stařešiny a váženými osobnostmi církve ze 60 diocézí (po 12 lidech z každé) vybere tři kandidáty. Jakmile se tak stane, uspořádá se mohutná veřejná církevní slavnost, na níž dítě se zavázanýma očima náhodně vybrané z davu vybere papír se jménem toho pravého… Právě volba prostřednictvím nevinného dítěte je z hlediska egyptských koptů považována za skutečnou vůli boží. Jo, a kandidáti na papeže musejí být koptové starší 40 let, posledních patnáct let musejí být mnichy, nikdy nesměli být ženatí a musejí být i panicové…
BTW, vypadá to, že koptové budou svého papeže volit zhruba v době, kdy celý Egypt bude volit svého prezidenta (kandidátů už je přes 500). Aktuálně jsou prý největšími kandidáty na nového papeže biskupové Músa, Bišoj a Basanty. Músa má podporu revolučních skupin, protože se jako první církevní představitel postavil veřejně na stranu Tahríru, Bišoj je křesťanskou verzí saláfistů a rád ostře napadá muslimy (což v současné nervózní době asi není to nejlepší) a Basanty je představitelem konzervativního křídla církve.
A takhle děvčátko jménem Evorina v roce 1971 zvolilo Šenúdu:
Libye. Po páteční demonstraci v Benghází na podporu autonomie Kyrenaiky/Barky, při níž policie zabila jednoho za účastníků, nyní šéf autonomie východu Libye obvinil Západem dosazenou prozatímní vládu v Tripolisu (NTC) z ozbrojených represí a vyzval ji, aby proti autonomii přestala podněcovat nenávist v mešitách, kde se proti autonomii už vyhlašují fatwy, a také aby už do Benghází nevysílala své ozbrojené provokatéry. NTC ale slíbila, že udrží celistvost Libye „silou“.
A tady je video z rozhánění demonstrace v Benghází, na němž už neozbrojení účastníci vzývají Muammara Kaddáfího:
Protivládní blog Libya SOS ale píše o ozbrojených střetech po celé zemi, přestřelkách na hranici s Tuniskem, zablokování sídla NTC v Tripolisu, útok na kanceláře tajné služby v Tripolisu, při němž byly zabity „čtyři krysy a dva zahraniční špioni“ atd atd. Suma sumárum: v Libyi to „žije“ až nebezpečně naplno.
Z projevů Benjamina Netanjahua nebo Baracka Obamy by se to vydedukovat nedalo, ale vysocí činitelé izraelské i americké rozvědky se znovu shodují nejen na tom, že Írán nevyvíjí vojenský jaderný program, ale že ten svůj starý program v roce 2003 opravdu opustil. Je zvláštní, že se obecně nespekuluje zda, ale kdy Izrael na Írán kvůli neexistujícímu vojenskému jadernému programu zaútočí.
Americký magazín Esquire do své kýčovité a sexistické soutěže o „nejžhavější ženu“ zařadil překvapivě i první dámu palestinského hip-hopu Shadiu Mansúrovou, takže jen pro představu její hitovka
