Na jedné straně násilí v Sýrii nepolevuje a informace o stovkách mrtvých přicházejí dál, na straně druhé se ale už v pět ráno našeho času otevřelo skoro 14 tisíc volebních místností, v nichž by o něco víc než 14 milionů Syřanů starších 18 let mělo v referendu rozhodnout o nové ústavě. Mám dojem, že to ale nějak nejde dohromady – buď se po celé zemi válčí, jak tvrdí mainstream, nebo se dá volně hlasovat.
Z navrhované ústavy sice ve prospěch „pluralismu“ (přičemž ovšem politické strany nesmějí být ustavovány na základě náboženství) vypadl dosavadní článek 8 o vedoucí roli strany Baas, nicméně, opoziční aktivisté citovaní Al Džazírou vcelku logicky slibují bojkot hlasování. Spojené státy referendum už před pár dny označily za „směšné“, Čína ho naopak podpořila, a spolu s ní i Rusko.
V Londýně sídlící Syrská observatoř pro lidská práva (SOHR), monopolní dodavatel zpráv o každodenních stovkách obětí režimu, v sobotu nahlásila dalších 94 obětí z celé země, přičemž 68 obětí mají tvořit civilisté. Důvěryhodnost SOHR aktuálně zpochybňuje Rusko, spojenec Asadova režimu, který má v syrském Tartúsu námořní vojenskou základnu. „Pokud víme, tato organizace zaměstnává pouhé dva lidi (šéfa a sekretářku-překladatelku). V jejím čele stojí Ramí Abdalrahmán, který nemá zkušenosti z žurnalistiky nebo práva a ani dokončené středoškolské vzdělání,“ konstatoval mluvčí ruského ministerstva zahraničí. „Skutečnost, že se představitelé ´observatoře´ vyhýbají kontaktům s našimi diplomaty, mluví sama za sebe. Myslíme, že tato fakta umožňují každému soudit, jak důvěryhodné informace tato struktura podává.“
Agentura AP z Damašku poukazuje na to, že bez ohledu na opoziční výzvy k bojkotu referenda, bude účast při hlasování asi významná, protože Asad má mezi Syřany dál podporu. Určitě se to ale neplatí pro Homs, jehož některé čtvrti jsou podle všeho dál ostřelovány.
Zatímco Moskva a Peking stojí při Asadovi, veškeré vztahy s režimem v Damašku přerušil jeho dlouholetý spojenec (nebo spíš chráněnec), palestinský Hamas. „Vzdávám hold hrdinnému lidu Sýrie, který touží po svobodě, demokracii a reformě,“ prohlásil šéf Hamasu z pásma Gazy Ismaíl Haníja v projevu před tisíci poutníky v Káhiře. A dav před sunnitskou mešitou skandoval „Žádný Hizballáh, žádný Írán! Syrská revoluce je arabská revoluce!“
Slyšet fundamentalistu Haníju plamenně hovořit o demokracii a svobodě musel být pro cyniky jistě kulturní zážitek, jinak ale jeho oficiální přervání vazeb s Asadem až tak překvapivé není. Hamas už se nějaký čas snaží odpoutat se od svých tradičních patronů v šíitském Íránu a zařadit se do davu sunnitských nacionalistických hnutí, které se zrodily v rámci arabského jara. Pro Hamas je to logičtější pozice, která mu dodává nejen na legitimitě v očích většinových sunnitů, ale zároveň mu otevírá dveře k finančním a jiným zdrojům bohatých tmářských monarchií v Perském zálivu. Pro Západ, který se snaží zkonstruovat důvody pro intervenci do Sýrie, se tím vše ovšem jen komplikuje, protože exilové vedení Hamasu, které donedávna sídlilo v Damašku, mohlo být jednou z vhodných záminek.
Na dalších záminkách se ale čile pracuje – ministerstvo zahraničí USA zahájilo tajná jednání s dalšími zeměmi o syrských zásobách chemických zbraní a hlavně o možnostech, jak je v dohledné době získat. Ministerstvo o tom oficiálně neinformuje, připouští jen to, že syrský arzenál „ohrožuje mír a bezpečnost na Blízkém východě“, přičemž – zničehonic -- požaduje, aby se Asad připojil k mezinárodní konvenci o chemických zbraních a své arzenály zničil. Mimo záznam pak ale američtí činitelé připouštějí, že syrský chemický arzenál je „ve hře“ a že už jeho samotná existence ohrožuje americké zájmy v regionu a že by Asad čistě teoreticky mohl tyto zbraně použít v občanské válce.
Než se dozvíme výsledky podivného syrského referenda, jsou tu výsledky podivných prezidentských voleb v Jemenu. Jediný kandidát, dosavadní zástupce diktátora Sáliha, získal hezkých husákovských 99,8 procenta hlasů, čímž jako by končí 33 let trvající diktatura Sálihova a může začít nová, tentokrát v čele s fungl novým prezidentem generálem Mansúrem Hádím. Voleb se podle oficiálního oznámení zúčastnilo 65 procent voličů, nicméně volební komise odmítla uvést jakékoli podrobnosti a její údaje nelze ověřit. Toto číslo ale rozhodně pomůže Hádímu získat na legitimitě a stvrdit jeho předchozí teze, podle nichž Jemenci jeho zvolením řeknou NE terorismu a ANO demokracii a reformám. Zvolení Hádího, který má podporu USA i feudálních monarchií z Perského zálivu, dopředu pochválil i Barack Obama, podle něhož je hlasování s jediným kandidátem „modelem“ pro volby ve všech zemích Blízkého východu. Možná mají někteří v regionu jiný názor, což lze doložit třeba sebevražedným útokem na jeden z prezidentských paláců, při němž zahynulo 26 příslušníků Republikánských gard, a to ve chvíli, kdy generál Hádí – na jiném místě – slavnostně skládal prezidentskou přísahu.
Ariel Šaron kdysi vyprovokoval celou intifádu, když si prosadil cestu na Chrámovou horu v Jeruzalémě, nynější střety mezi Palestinci a izraelskou armádou, které v pátek propukly tamtéž, podle všeho vyprovokovala návštěva dvou proizraelských amerických kongresmanů pod vedením newyorského kahanisty. Ať už ale byla konkrétní příčina ve skutečnosti jakákoli, faktem je, že se protesty přelily na celý Západní břeh Jordánu. Dosavadní zprávy mluví o několika desítkách zraněných a zatím jednom mrtvém Palestinci, Který byl zastřelen u izraelského checkpointu v Kalandíji, hlavním přechodu z Ramalláhu do východního Jeruzaléma. (Shrnutí s videozáznamy z izraelského webového portálu +972). V uplynulých dnech někteří členové izraelského vládního pravicového bloku Likud vyzývali k pochodu na Chrámovou horu, k útoku na mešitu Al Aksá, po čemž by na jejích ruinách měl být vystavěn nový chrám.
Je příznačné, emoce vybičoval i verdikt izraelského Nejvyššího soudu, který potvrdil, že budování „osad“ a s ním spojený zábor půdy jsou integrální součástí sionismu, přičemž demolici ilegálních osad označil za „traumatizující“, zatímco demolice palestinských domů zase až tak špatná není.
Izraelský deník Haarec v komentáři konstatuje, že události posledních dnů sice možná nepřerostou ve třetí intifádu, v každém případě ale znamenají, že se „palestinská ulice“ po letech netečnosti znovu probouzí, těžce frustrovaná bezvýchodností diplomatických jednání a nulovými vyhlídkami na budoucnost. Mimochodem, v katarském Dauhá dnes začíná třídenní konference o Jeuzalémě, jejíž hostitelé chtějí ukázat arabskou solidaritu s arabskými obyvateli Jeruzaléma tváří v tvář „izraelským hrozbám“.
Mezitím zahájili stávku přístavní dělníci v Haifě, Ašdodu a Eilatu.
Afghánistán. Po „náhodném“ spálení koránů na americké (a kdysi sovětské) letecké základně Bagrám vládne v zemi chaos. Sumář: Už v pátek rozzuřený dav zaútočil na americký konzulát v Herátu na západě země, poté demonstranti na severovýchodě v provincii Baghlán napadli český vojensko-civilní rekonstrukční tým a v Chóstu na východě nakonec zapálili dvacet náklaďáků NATO. Další stovky lidí pak před prezidentským palácem v Kábulu provolávali „Smrt Americe!“, protesty se konaly také v Džalálábádu, načež Taliban vyzval Afghánce, aby zabíjeli všechny „okupanty“. Barack Obama se za spálení koránů omluvil afghánskému prezidentovi Karzáímu, ale ten nemá situaci pod kontrolou snad už od chvíle, kdy byl Bílým domem do své funkce dosazen, republikánský protikandidát Newt Gingrich tvrdí, že není za co se omlouvat.
Počty zabitých afghánských demonstrantů se ovšem už počítají na desítky, nicméně vše zatím vrcholí zabitím dvou amerických důstojníků-poradců NATO, které v přísně střežené budově ministerstva vnitra v Kábulu zastřelil důstojník afghánské policie. K zodpovědnosti se přihlásil Taliban, krerý ve svém prohlášení atentátníka Abdala Rahmána označil za „hrdinu mudžáhida“. „Hrdina“ je na útěku.
Není to poprvé, kdy afghánský voják nebo policista otočil zbraň na vojáky NATO či USA, nicméně tento případ je mimořádný, protože se atentátníkovi podařilo se dostat až do silně opevněného ministerstva vnitra. Nedůvěra vůči místním a nejistota ohledně své bezpečnosti nyní mezi okupačními silami dosáhla maxima a následoval rozkaz stáhnout všechny poradce ze všech afghánských ministerstev.
Obamova administrativa podmiňuje své stažení z Afghánistánu tím, že bude s to vycvičit afghánské bezpečnostní síly, které by převzaly zodpovědnost za stabilitu v zemi, nicméně jen máloco se zdá být aktuálně vzdálenější, než tento cíl. Pochybnosti o potenciálu afghánských ozbrojených sil zvládnout situaci znovu sílí, tím spíš, že afghánský ministr obrany v praxi rozpouští svou armádu sám. Na základě statistik totiž jeho úřad dospěl k závěru, že většina z vojáků, kteří zaútočili na okupační síly, má příbuzné v Pákistánu, a tak se zjevilo ultimátum: buď příslušníci ozbrojených sil přestěhují své příbuzné do Afghánistánu, nebo armádu prostě opustí. A v tom je potíž – třeba afghánský Kandahár leží jen 60 kilometrů od pákistánské hranice a celou tuto oblast po obou stranách hranic obývají etničtí Paštunové a ti ve finále tvoří 40 procent všech afghánských vojáků. Nábor nových příslušníků se ale příliš nedaří, ti už naverbovaní často (i se svou přidělenou zbraní) dezertují hned poté, co dostanou první žold, a nový postup ministerstva může způsobit skutečný exodus z armády. Nezdá se totiž, že by výše žoldu přiměla mnoho vojáků, aby kvůli němu přestěhovali do Afghánistánu byť jediného příbuzného.
A Taliban aktuálně hlásí, že nad Severním Vazíristánem sestřelil americký bezpilotník.
-
|2012-02-27 06:35:58 Zizi - o syrských zásobách chemických zbraníNebylo to tu již několikrát? Pokusy jak zdiskreditovat Sýrii se stále nedaří podle plánu. Proto najdeme ve zprávach, že Sýrie má jaderné zbraně, má chemické zbraně a má kdoví co, jen ať je důvod konečně ji zlomit!!!
Referendum probíhalo spontánně a masově v pobřežních oblastech. Ostatně je to vidět i na předběžných výsledcích.
Ešte k téme Sýria:
http://www.youtube.com/watch?v=DLg5xrGvJhs