Íránské ministerstvo ropného průmyslu oznámilo, že v odpověď rozhodnutí EU přestat počínaje 1. červencem dovážet íránskou ropu ukončilo dodávky britským a francouzským firmám už dnes.
Podle mluvčího ministerstva bude tato ropa nyní dodávána „novým zákazníkům“. Úvahy o tom, že Írán nebude zbytečně čekat až na červenec, se objevovaly už v uplynulých týdnech. Evropská komise minulý týden přitom oznámila, že EU nebude mít s absencí íránské ropy problémy, protože má zásoby na 120 dní. Co pak? Stihne vše pokrýt Saúdská Arábie, jejíž režim střílí své vlastní občany, aby se udržel u moci? Nebo snad požádáme Rusko?
Francouzský koncern Total už údajně v očekávání embarga přestal ropu z Íránu odebírat zcela, Royal Dutch Shell své nákupy prudce omezil a podobně se zachovaly i koncerny Motor Oil Hellas a Hellenic Petroleum z Řecka, jehož ekonomika bude přitom podle expertů výpadkem íránské ropy ohrožena nejvíc. Teherán do zemí EU a Turecka dodával loni 700 tisíc barelů ropy denně.
V amerických médiích mezitím sílí válečnická propaganda, která podle Huffington Post ze všeho nejvíc připomíná situaci před útokem na Irák z roku 2002, nicméně Glenn Greenwald v Salonu podotýká, že rozdíl mezi rokem 2002 a současností přece jen existuje: „Zatímco americká média v roce 2002 následovala americkou vládu v zesilování válečnické propagandy proti Saddámovi, dnes se zdá, že by s Íránem válčily mnohem raději, než samotná americká vláda, která přece jen vypadá, jako by se zdráhala.“
V době, kdy americký ministr obrany Leon Panetta při kongresovém slyšení připustil, že Írán vojenský jaderný program nemá a notně nadhodnocuje i ten mírový, 32 senátorů podepsalo rezoluci, která vyzývá Baracka Obamu, aby „znovu potvrdil nepřijatelnost Íránu s jadernými zbraněmi“. The Hill podotýká, že senátoři v čele s Lindsey Grahamem a Joe Liebermanem sice neobhajují přímo útok na Írán a přejí si diplomatické řešení celého problému, nicméně svou rezolucí udržují možnost konflikt dál na obzoru.
Do toho všeho ale USA a EU naznačují, že by znovu mohla začít jednání s Íránem o jeho jaderném programu, a to po více než roční odmlce. O průlomu na diplomatické frontě zatím nikdo nemluví, nicméně Írán se prý vzdal podmínek, které byly doposud pro Západ nepřijatelné, a vyjádřil „ochotu k dialogu“ v „nejdříve možném termínu“.
Stephen Walt, spoluautor dnes už kultovní studie The Israel Lobby and US Foreign Policy k situaci kolem Íránu napsal:
„Pokud by na Zemi přiletěl Marťan a podíval se na řinčení zbraněmi kolem Íránu, mám dojem, že by zůstal perplex. Náš marťanský host by viděl dva velmi mocné státy – USA a Izrael – hrozit útokem státu, který za tu námahu snad ani nestojí. USA a Izrael společně na svou vlastní bezpečnost vynaloží 700 miliard dolarů ročně, Írán asi 10 miliard. USA a Izrael mají nejvyspělejší zbrojní systémy na světě, Írán vesměs jen zastaralé a navíc bez náhradních dílů. Armády USA a Izraele jsou vzdělané a dobře vycvičené, což pro Írán neplatí. USA mají tisíce jaderných zbraní, Izrael několik set, zatímco Írán… žádnou. Írán má program na obohacování uranu, který je záminkou pro válečnou rétoriku, ale poslední Zpráva amerických zpravodajských služeb konstatuje, že nemá žádný aktivní vojenský jaderný program. USA mají v nejbližším okolí Íránu několik desítek základen, Írán nemá na západní polokouli základnu žádnou. USA mají mocné spojence v každém koutě světa, mezi íránské přátele patří parta malých nestátních hráčů jako Hizballáh nebo potentátů z nižší ligy jako Bašár Asad (jehož dny jsou podle všeho sečteny) a Hugo Chávez.
Ve skutečnosti, při pohledu na hrozby, kterým Teherán čelí, by náš marťanský přítel určitě jen těžko hledal vysvětlení, proč si vedení v Teheránu ještě nepořídilo nějaké zbraně hromadného ničení, alespoň jako odstrašující sílu. A přesto USA a Izrael dávají neustále najevo, jak jsou hrozně, ale hrozně ustarané z údajné „hrozby“ z Íránu, a přitom zvažují preventivní úder, který podle mnoha pozorovatelů jen posílí íránské jaderné ambice a jeho stávající program může jen o pár let zdržet.
Na rovinu: není toho mnoho, co by se člověku mělo na současném íránském režimu líbit, včetně vlády kleriků, šaškovského prezidenta a kliky rabiátů, kteří drží režim u moci. Přesto by měl náš Marťan problém pochopit, proč se politici ve Washingtonu a Jeruzalémě tolik bojí. Místo toho by nejspíš rozumně dospěl k závěru, že oba státy ztrácejí veškerou schopnost vnímat perspektivu a dovolují, aby jejich myšlení zahltily ty nejhorší možné analýzy namísto diplomacie. S přihlédnutím k tomu, že USA o sobě rády přemýšlejí jako o „lídru svobodného světa“ a za normálních okolností by proto o různých složitých otázkách měly rozhodovat na základě logických úsudků, nejsou vyhlídky nijak povzbudivé.“
Když už byla řeč o amerických zákonodárcích a jejich snahách měnit svět, je tu republikánský kongresman Dana Rohrabacher, který předložil návrh zákona, na jehož základě by se mohl Balúčistán, největší provincie Pákistánu, odtrhnout od zbytku země a vyhlásit nezávislost. Cílem je prý vyřešit porušování lidských práv v oblasti a zároveň poškodit zájmy Talibanu v regionu.
Zákon se v otázce nezávislosti odvolává na někdejší existenci knížecího státu Kalat, který byl podle Rohrabachera a jeho kolegů „nezávisle spravovanou entitou známou jako Balúčský chanát“. Nicméně chanát v Kalatu nebyl tradičním královstvím Balúčů, ale Brahujů, do něhož Balúčové jen postupně migrovali. Ale to jen tak na okraj.
Důležitější je, že reakce Pákistánu na sebe nenechala dlouho čekat. Na summitu s Íránem a Afghánistánem pákistánský prezident Zardárí jednoznačně prohlásil, že v případě jakékoli agrese vůči Íránu bude stát na jeho straně. K tomu Spojeným státům nedovolí na svém území zřídit jedinou základnu k náletům na Írán. Společné komuniké přijaté na závěr summitu praví, že „Pákistán, Írán a Afghánistán zajistí respektování vzájemné územní svrchovanosti a nedovolí, aby z jejich území mohly vzejít hrozby pro partnerské země“.
K tomu je asi zajímavé poznamenat, že Pákistán má úzké vazby na afghánský Taliban a Írán má zase úzké vazby na rivaly Talibanu z afghánské Severní aliance, kteří kdysi vládli Afghánistánu a aktuálně jsou hlavními spojenci USA v zemi. Jinými slovy, vše souvisí se vším. Ale to jen tak, na okraj.
Americké bezpilotní letouny sledují celé území Iráku pod záminkou, že tam USA mají ambasádu, kterou je třeba chránit, nově se objevily nad Sýrií. Záminkou není bezpečnost velvyslanectví v Damašku, ale sběr materiálu, který by posloužil jako základ k „široké mezinárodní reakci“ proti Asadovu režimu. Až doposud se na tomto poli ovšem nedaří, neboť rezoluci v Radě bezpečnosti OSN vetovaly Rusko a Čína a výzvy Ligy arabských států k otevřené intervenci do Sýrie většinovou podporu v OSN také nezískají, pokud se o nich vůbec bude hlasovat. Američtí činitelé nyní tvrdí, že bezpilotníky nad Sýrií jsou jen špionážní a nikoli bojové a že rozhodně nejsou předzvěstí amerického útoku na Sýrii. Je to prostě jen narušování vzdušného prostoru svrchovaného státu, které se už stalou normou americké zahraniční politiky.
Tato politika však dostala aktuálně novou ránu: zvláštní čínský emisar, náměstek ministra zahraničí Čaj Ťün v Damašku – na rozdíl od USA – podpořil referendum o ústavě, které Bašár Asad vyhlásil na konec února. „Věříme, že se referendum o ústavě i parlamentní volby uskuteční ve vzájemné návaznosti,“ prohlásil o hlasování, které snad ani nejde za současných okolností uspořídat. „Čína podporuje cestu reforem, které se v Sýrii odehrávají, i důležité kroky, které už byly v tomto směru učiněny.“ Zároveň přitom vyzval vládu i povstalce, aby okamžitě ukončily násilí.
To bude ale poměrně složité, protože i ředitel americké Národní zpravodajské služby James Clapper prohlásil, že po boku ozbrojené syrské opozice bojují fanatici z Al Kajdy. Camille Otrakjiová ze Syria Comment k tomu pro Russia Today podotkla: „Islamisté a Al Kajda si říkají: „Můžeme se spojit s Američany nebo sekulární opozicí, ale pak to budeme my, kdo bude vládnout“, zatímco Američané si říkají, že mohou dočasně využít Al Kajdu, aby svrhli syrský režim, a pak že se jich už nějak zbaví. Výsledkem je, že obě strany nyní zřejmě spolupracují.“ K strategickým úvahám ve Washingtonu pak poznamenala: „Některým lidem tam je úplně jedno, co se se Sýrií stane potom. Jsou tam například skupiny, které chtějí prostě jen ztrestat syrský režim – slyšela jsem to od lidí z Washingtonu – za to, že pomohl v roce 1982, kdy Hizballáh zaútočil na americké jednotky v Libanonu.“ Další jsou podle ní optimističtí a věří, že Sýrie je natolik sekulární země, že zabrání, aby ve volbách zvítězila Al Kajda nebo nějaká jiná islamistická skupina. „Drží si tuto naději a soustředí se jen na to, aby se zbavili režimu – a pak se už se to podle nich nějak zvládne samo.“
Nicméně, USA už beztak mají Al Kajdu za spojence v Libyi (a dříve v Afghánistánu a podobně), takže vlastně nic nového pod sluncem.
A na závěr trochu kultury: laureátem ceny Yoko Ono za odvahu v umění se stal čtyřiatřicetiletý houslista, ředitel Polyfonní konzervatoře v Nazaretu a izraelský Arab, Nabíl Abbúd Aškar.
Protože ale nemůžu najít žádné video, na němž by hrál, končím možná víc k tématu, íránským rapem (který je trochu jiný, než ten západní, ale je!):
-
|2012-02-19 22:19:56 Pedro - militaristický americký tiskProč by americká media válčila s Iránem mnohem ochotněji než americká vláda, není tak těžké uhodnout. Už náš první prezident v Čapkově knize Hovory s T. G. Masarykem několikrát poznamenal, že "světový tisk je z velké části zřízen a financován židy" (ale nekritizoval to, naopak si pochvaloval, jak mu to pomáhalo, protože si ho pamatovali z hilsneriády).
-
|2012-02-20 12:46:38 Rico - JSEM RÁD, ŽE OSVĚTA Z KLÁVES PÍ ES ZAČÍNÁ POMALU RAno, Pedro! Nejen americká média jsou infikována a financována židy. Rovněž McDonalds je ovládán židy, a takto přes Mudrce dělá to, co už známe Perníkárny: vykrmuje Jeníčky, aby je mohl Mossad upéct. Jsem rád, že zdejší domácí úroveň vnímání problematiky Blízského východu stoupe.
-
|2012-02-20 14:59:27 aaZjisti si Rico kdo třeba vlastní agenturu Reuters, možná si trochu rozšíříš obzory.
-
|2012-02-20 19:29:16 PedroRovněž McDonalds je ovládán židy...
... to nevím. O tom Masaryk nic neříká.
-
|2012-02-20 15:04:09 mIzrael: Izraelský film Defamation aj s SK titulkami od režiséra Yoava Shamira o židovskom antisemitizme, ADL, Izraeli, židovskej lobby v USA, izraelskej výchove školákov...atd. Ak chcete poznať vznik a udržiavanie antisemitizmu vo svete, tak tu sa to dozviete.
Film je stiahnuteľný z http://blip.tv/file/get/Gabo51-OhovranieDefamationSlovakSubtitles203.avi
Pripravte sa na dosť zaujímavý dokument..
Zdroj: http://blip.tv/play/AYLj41cA.html
-
|2012-02-20 15:28:06 m - uz to tady bylo
"republikánský kongresman Dana Rohrabacher, který předložil návrh zákona, na jehož základě by se mohl Balúčistán, největší provincie Pákistánu, odtrhnout od zbytku země a vyhlásit nezávislost. Cílem je prý vyřešit porušování lidských práv v oblasti a zároveň poškodit zájmy Talibanu v regionu.
Zákon se v otázce nezávislosti odvolává na někdejší existenci knížecího státu Kalat, který byl podle Rohrabachera a jeho kolegů „nezávisle spravovanou entitou známou jako Balúčský chanát“. Nicméně chanát v Kalatu nebyl tradičním královstvím Balúčů, ale Brahujů, do něhož Balúčové jen postupně migrovali. Ale to jen tak na okraj."
Od Iránu bude odkrojena velká část území pro Sjednocený Ázerbajdžán, Svobodný Kurdistán, Arabský šiitský stát a Svobodný Balučistán, ale obdrží část Afghánistánu, čímž se Írán stane etnicky znovu perským státem. Co Afghánistán ztratí na západě, získá na východě, kde obdrží pákistánské území obývané kmeny, které „budou sjednoceny se svými afghánskými bratry“. Pakistán, „další nepřirozený, umělý stát“, ztratí část území, které připadne Svobodnému Balučistánu. O Palestině vůbec nic, jen že problém území okolo Jeruzaléma je opravdu problém a jeho
rešení bude nějaký čas trvat.
http://blisty.cz/art/32239.html
