Po zablokované rezoluci v Radě bezpečnosti OSN situace kolem Sýrie eskaluje a stále více amerických politiků volá po vojenské intervenci.
Zatímco z Homsu dál přicházejí zprávy, podle nichž vládní vojska město ostřelují z děl, a Asad při jednání s ruským ministrem zahraničí prohlásil, že chce ukončit násilnosti, zdá se, že ruské a čínské veto v RB jen utvrdilo Západ v touze vojensky zasáhnout, byť zřejmě „tišším“ způsobem, než tomu bylo v případě Libye. „Není to jen recept na zablokování rady,“ míní The Week, „ale také projev střetu mezi Asadovými patrony a Asadovými nepřáteli“, který může zainteresované mocnosti „navést k tomu, že se syrský vnitřní konflikt promění v jejich zástupnou válku.“
Předseda senátního zahraničního výboru John Kerry vyzývá k podpoře syrské opozice a k intervenci proti režimu Bašára Asada s tím, že „existuje mnoho způsobů, jak to udělat. V Sýrii začíná občanská válka. A pokud vláda náhodně zabíjí, lidé si zaslouží právo na obranu a boj.“ Kerry nevysvětlil, jakou podobu by americká intervence měla mít, nicméně připustil, že se takový zásah už připravuje. „Sýrie není Libye, nikdo by si to ale neměl vysvětlovat tak, že může jednat beztrestně, a čekat, že mezinárodní společenství nějakým způsobem syrskému lidu nepomůže.“
Kongresman Joe Lieberman zase vyjádřil „naději, že mezinárodní společenství a USA poskytnou pomoc Svobodné syrské armádě různými možnými způsoby. Doufám, že spolu s Tureckem a Jordánskem vytvoříme bezpečná útočiště na hranicích těchto dvou zemí se Sýrií.“ Ministryně zahraničí Hillary Clintonová sice tvrdí, že vojenská intervence byla „zcela vyloučena“, nicméně prohlásila, že USA „zdvojnásobily úsilí mimo OSN s těmi spojenci a partnery, kteří podporují právo syrského lidu na lepší budoucnost.“ Tato slova lze v zásadě vnímat jako předehru k tajným vojenským operacím na syrském území.
Humanitární situace přinejmenším v některých regionech Sýrie je podle všeho velmi vážná a není pochyb, že režim s povstalci bojuje bez ohledu na životy civilistů, nicméně obavy o blaho syrského lidu z úst amerických činitelů vyznívají lehce pokrytecky, s přihlédnutím k americkému seznamu vetovaných rezolucí v RB OSN nebo americké podpoře brutálních diktátorů (nejen) na Blízkém východě. Tím spíš, že se zdá, že dopady zahraniční intervence v Sýrii by mohly přesáhnout vše, co už Syřané za uplynulý rok zažili – nezapomínejme, že USA dosud nepřišly na to, jak v zemích, které napadly, zvládnout „sektářské násilí“, nemluvě o faktu, že po sobě třeba v Iráku, Afghánistánu nebo Libyi zanechaly režimy v brutalitě srovnatelné s těmi, které se tam vydaly svrhnout.
Joshua Landis na svém blogu Syria Comment pak informuje o sílících rozporech uvnitř Syrské národní rady (SNC), hlavní opoziční skupiny, kterou si Washington pěstuje. Hádají se o netransparentní peníze, o vztahu k množícím se protivládním ozbrojeným milicím a podobně. SNC je tak stále dezorganizovanější a její představitelé připouštějí, že „není možné stoprocentně zastupovat národ nebo alespoň opozici.“ Plukovník Adnán Asad, který tvrdí, že velí povstalecké Svobodné syrské armádě, navíc označil SNC za zrádce, kteří pro syrský lid neudělali zhola nic. A k tomu si postěžoval, že ozbrojenému boji neposkytli materiální ani politickou podporu. Svůj vznik mezitím oznámila další ze syrských džihádistických ozbrojených skupin, Fronta na ochranu syrského lidu, která si za cíl klade svržení Asadova režimu. A libanonský muftí rovnou vyzval v Sýrii k džihádu…
Toť v kostce.
Egypt. Na 120 odborových organizací prozatím oznámilo, že se zúčastní generální stávky naplánované na 11. února, na den výročí pádu diktátora Mubaraka. Cílem stávky je uspíšit odchod vojenské junty a předání moci v zemi do civilních rukou. Nejméně 11 univerzit a politických organizací navíc agituje, aby oním 11. únorem Egypťané přistoupili k občanské neposlušnosti a vytrvali až do okamžiku, kdy junta předá moc civilním úřadům.
Ke generální stávce vyzývá i tohle video. Je sice v arabštině, ale názorně ukazuje pestrou škálu firem a průmyslových odvětví, které patří vojenské juntě a jejím generálům, v krátkosti od zbraní až po dámské prádlo…
Junta mezitím dál zhoršila své vztahy s USA, když nechala vznést obvinění proti 44 pracovníkům nevládních organizací, z nichž 19 jsou občany USA. Je to další krok po prosincových raziích v kanceláří nevládních organizací financovaných americkou vládou, které měly proamerickým silám v Egyptě pomoci s přípravou na první „svobodné“ volby. Junta argumentuje, že tyto organizace ani za Mubaraka – natož po něm -- nikdy nedostaly povolení k činnosti a jako takové tak získávaly peníze ze zahraničí ilegálně. Oněch 19 Američanů, kteří mají stanout před soudem, se v současnosti podle všeho nachází v areálu velvyslanectví USA v Káhiře a nesmějí vycestovat ze země. Většina z nich pracovala pro organizace jako International Republican Institute nebo National Democratic Institute, dotované americkou vládou a oběma americkými politickými stranami. Je mezi nimi i Sam LaHood, syn Obamova ministra dopravy Raye LaHooda. Ministerstvo zahraničí USAS ale třeba i republikánský senátor John McCain už Káhiře pohrozili, že (když bude zbytečně trvat na dodržování svých zákonů), přijde o miliardy dolarů z každoroční americké pomoci. Nicméně, někteří komentátoři naopak vzniklou situaci vítají: „Pokud by mezi oběma zeměmi vznikl zdravý odstup, Egypt by mohl znovu získat část svého ztraceného lesku v regionu a Washington by se nemusel stát snadným terčem kritiky za to, kdyby egyptská transformace selhala,“ míní Steven Cook na webu Council for Foreign Relations. „Obě země by pak mohly k sobě najít znovu cestu, nikoli už ale jako dosavadní strategičtí partneři, ale jako respektovaní spojenci. Washington a Káhira se už musejí vymanit ze vzájemného trápení. Je čas rozmotat vztahy, než bude napácháno víc škod.“
Palestina. Mahmúd Abbás a Chálid Mišál dosáhli dohody, podle níž Abbás stane v čele sjednocené palestinské prozatímní vlády sekulárního Fatahu a islamistického Hamasu a setrvá ve funkci až do voleb, které by se mohly uskutečnit během několika měsíců. Minulý týden v Ramalláhu se nejčastěji zmiňoval květen, ale jaksi bez záruky. Dohoda přišla krátce po krachu čtyř kol „mírových“ jednání mezi Palestinci a Izraelem v Jordánsku. Izraelská reakce byla rychlá a předvídatelná, neboť premiér Benjamin Netanjahu Abbáse varoval, že může mít buď mír s Izraelem, nebo sjednocení s Hamasem, ale nikoli obojí. V praxi může mít ovšem Abbás mír s Izraelem jen za podmínky, že se spokojí s vykastrovanou Palestinou kolem Ramalláhu pod dohledem izraelské armády a navždy se vzdá poloviny národa v obklíčené Gaze, což je přece jen až příliš divoká představa.
V tomto směru je ale důležité, že Kongres USA přiměl Obamovu administrativu zastavit veškerou pomoc palestinské vládě, v níž bude Hamas. V praxi by tak Palestinci přišli o zhruba 450 milionů dolarů, nicméně v době, kdy se za sjednocení obou palestinských proudů bere ropný Katar – smlouva Abbáse s Mišálem byla podepsána právě v Dauhá – se zdá, že Spojených států už Palestincům (z hlediska financí) už ani nebude třeba. A s tím také pomalu ale jistě skončí přinejmenším část vlivu, který USA až doposud na Palestince měly. A to bude mít zase dopad na Izrael a jeho pokračující politiku, které palestinská samospráva pod tlakem USA bezvýslednými „mírovými“ rozhovory v zásadě vycházela vstříc. Když mi palestinští novináři minulý týden v Ramalláhu tvrdili, že se věci, které na první pohled vypadají jako balvan, s nímž nelze hnout, mohou začít měnit, a to hodně rychle, nevěřila jsem. A když Salám Fajjád tvrdil, že „status quo“ je neudržitelné, prostě jsem nechápala, o čem že to vlastně mluví. Zkrátka: pokud sjednocená palestinská vláda nezůstane jen kusem papíru, mohou se začít hýbat škatulata…
Izrael. Ve středu zemi podle všeho – pokud podle očekávání zkrachují dnešní poslední jednání mezi odbory a ministerstvem financí – ochromí generální stávka, kterou odborová centrála Histadrut vyhlásila na podporu asi 200 tisíc nájemních dělníků. Stávka by měla začít v 6 ráno a zavřena budou všechna ministerstva, státní pojišťovna, berní úřad a další státní instituce, plus burza, banky a železnice.
Zájem médií mezitím upoutal Doron Zahavi, známý jako „Kapitán George“, bývalý vyšetřovatel vojenské zpravodajské služby, který byl obviněn, že v roce 2004 znásilnil libanonského rukojmí, aby od něj získal informace o místě, kde byl držen izraelský voják Ron Arad. Nyní Kapitán George oznámil, že za vyhození z armády zažaluje vládu, a jasně prohlásil, že je připraven ji vydírat. „Mlčel jsem a neříkal nic o tom případu, ani o ostatních případech, při kterých používali utajování, zahlazování stop a lži,“ prohlásil v rozhovoru pro Jediot Achronot, „protože jsem čekal, že někdo přijde a řekne „hele, počkej, takhle to dál nejde. Kdyby před pár lety přišli a řekli, že jsem zaplatil až moc a co chci za to, aby byla celá kauza v tichosti uzavřena? Jakou kompenzaci si představuješ, abys zůstal vzadu? Kdyby bylo po mém, kdyby mi mohli dát práci v zahraničí, třeba na Aljašce, a postarat se o mě i mou rodinu, všechno by bylo v pořádku, já bych mlčel na věky.“
Než se uvidí, jak Kapitán George dopadne, na jinou notu: izraelská vláda postupně zveřejňuje Národní fotografickou sbírku a uvolňuje ji od copyrightu. V onlineové databázi je na 150 tisíc snímků vybraných a naskenovaných z půl milionu fotek vydaných v roce 1998 u příležitosti výročí vzniku státu Izrael.
Afghánistán. Afghánské děti se ve školách učí podle učebnic dotovaných Spojenými státy, z nichž jsou ve snaze „sjednotit národ“ vynechány poslední čtyři dekády válek. „Není v nich zmínka o sovětské válce, mudžáhidech, Talibanu nebo americké vojenské přítomnosti,“ konstatuje Washington Post. „Ve snaze podporovat jednotnou národní identitu afghánští vůdci dospěli k závěru, že jejich vlastní dějiny jsou příliš kontroverzní.“ Afghánci tak sice každodenně v důsledku válek trpí, děti ale mají zůstat ušetřeny povědomí, proč tomu tak je. Americká strana spolu s afghánským ministerstvem školství nejspíš chtějí zabránit, aby se děti dozvěděly, že sovětská invaze zabila na milion Afghánců, že Spojené státy pomohly extremistickým džihádistům k moci, že Taliban vnucuje obyvatelům země náboženský radikalismus, že USA spáchaly během deseti let okupace v jejich zemi válečné zločiny… „Naše nedávná historie nás rozděluje. Vytvořili jsme učebnici založenou na starších dějinách, které nás spojují, s postavami, které jsou obecně uznávané,“ cituje deník afghánského ministra školství Farúka Wardaka. „Tyto učebnice jsou po dlouhých dekádách první, které jsou depolitizované a deetnicizované.“ Washington Post připomíná, že učebnice vznikly pod dohledem „amerických vojenských kulturních poradců“, a jsou pravým opakem vzdělání, protože ponechávají afghánské děti v nevědomosti, aby mohly opakovat chyby minulosti.
